tag:blogger.com,1999:blog-84893746018314675462024-02-20T10:24:07.391-08:00विकास गोडगेVIkas Godagehttp://www.blogger.com/profile/06578664058351436336noreply@blogger.comBlogger97125tag:blogger.com,1999:blog-8489374601831467546.post-17082434887681616562018-01-28T05:19:00.002-08:002018-01-28T05:19:45.320-08:00देशीवाद आणि उदारीकरण <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आता तूरीचं, ज्वारीच, करडीचं, सूर्यफुलाचं कशाच म्हणून खळ</span><span lang="MR" style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"> </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">राहिलं नाही, काही तर पिकचं राहिली नाहीत, तुरीच्या
पाट्यातून फिरताना कायम दिसणारा भगरिचा पाटा, तिळाचा पाटा, करडीचा पाटा, मधेच माळावर इस्कटलेल्या हुलग्याच्या बिया,
सूर्यफुलाचे ताटवे, ज्वारीच्या ताटातून हिंडताना गुपचूप ताटाच्या गर्दीत खाली लपून,
मला बघा मला बघा म्हणून, थोड्याशा सुकलेल्या पण पोपटी सुंदर गाजराच्या शेंड्या आणि
चालत चालत ते उपटून तसंच मातीसहित खाताना घरी ह्या टायमाला दळत आगर शेंगा फोडत
बसलेल्या आज्जीची आठवण.... ...........आता दिसतात ती आधुनिक पिके, ज्वारीच्या जागी
मक्याचे ताटवे, सूर्यफुलाच्या जागी सोयाबीन कारण पोट भरायची सोय गव्हाणे करून
आपल्या अन्नधान्यातील विविधताच संपून टाकली आहे...उदारीकरणाचा परिणाम....... काही
दिवसांनी ज्वारी पण दिसणार नाही आणि जगातील लोक फक्त गहू आणि मका खाताना
दिसतील..........हुश्श .... आणि त्यात कसली आलीय सुगी आणि संस्कृती ?
..........................</span><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">सुगीची मजा राहिली नाही याचं दु:ख मनात साठवून आणि त्यावर
फुंकर मारत मी फुफुट्याने माखून गेलेली
पायवाट तुडवत आमच्या दोन एकराच्या तुकड्याच्या दिशेने चाललो आहे. आमच्या हजारो पिढ्यांचा वारसा
सांगणारा हाच फक्त तो दोन एकराचा तुकडा कसाबसा उदारीकरणाचे तडाखे खात शिल्लक राहिला आहे . हिच कायती अडगळ ज्याला
कुणी हिंदू म्हणेल, कुणी कुणबी म्हणेल, कुणी साप्त्सिंधुचा वारसा म्हणेल किंवा कुणी
आमच्या हजारो पिढ्यांच्या शोषनाचा हा इतिहास आहे म्हणून बदड बदड बदडून काढेल. शेकडो
राजकीय, सामाजिक, भौगोलिक, आर्थिक क्रांत्याच्या तडाख्यातून सुद्धा तावून सुलाखून
शिल्लक राहिलेली आणि इथून पुढे पण तंत्रज्ञानाचे तडाखे पचवून मानवी विनाशा नंतर पण
शिल्लक राहील आणि जीवश्रुष्टीच्या विनाशा नंतर दुसरा डाव जेव्हा चालू होईल तेव्हा
सुद्धा हा पुरावा तसाच राहील. मातीतून उगवून मेघापर्यंत पोचणाऱ्या प्रेमाचा नाही
तर मातीत उगहून अवघ्या श्रुष्टीला पोसण्याचा पुरावा आणि इतिहास. होय हि पृथ्वी श्रमिकांच्या
तळहातावर जितकी तरलेली आहे तितकीच शेतकऱ्यांच्या घामावर हिची वोल टिकून राहिलेली
आहे. </span><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">त्या दोन एकर उरलेल्या अडगळीच्या दिशेने फुफुट्यातून
चालताना रिबॉकचे बूट पाय पोळन्यापासून तर वाचवत आहेत, धुळीने पाय घाण होत नाहीत,
म्हणजे ती धूळ पायाला लागत नाही पण अंगावर येतेय, त्या रणरणत्या उनात उष्णते बरोबर
डोळ्यात जातेय आणि म्हणतेय, “खंडेराव, या
धुळीचा आता तुला त्रास होऊ लागलाय...सवय नाही ना ...पण उदारीकरनाच्या आणि
जगरहाटीच्या प्रवाहात पोहून पोहून जेव्हा थकशील तेव्हा हि धूळच तुला आधार देईल,
ह्या धुळीत त्या शेतातल्या तुझ्या लिंबाच्या झाडाखालीच तुला झोप येईल ....अगदी
शांत .........त्या अनंता पर्यंत पसरलेल्या पायवाटेवरून चालताना दुरून कुठून तरी येणारा
तूर करणाऱ्या मशिनचा खटखट आवाज एक तासाची सुगी तरी बाकी आहे</span><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">हे तुला जाणवून देईन आणि काही क्षणासाठी तरी
तुला बरे वाटेल आणि तुझी वाट हलकी व्हायला मदत होईल, खरीपातली पिके काढून पडलेल्या
शिवारातल्या तुरीच्या खोडक्या तुला आजून पण अडगळीचा वारसा दाखवत असतील, दूर
कुठेतरी डोक्याला पटकर बांधून खोडक्या
गोळा करणारी बाई तुला तुझ्या आईची आठवण करून देईन आणि चालताना पायवाटेच्या कडेने
असलेल्या गजग्याच्या, हिंगनाच्या, लिंबाच्या, चिंचेच्या, बोराच्या, कामुण्याच्या
झाडाझुडपात लपून आवाज करणाऱ्या सुंदर पक्षांचे फोटो काढायचे तू विसरून
जाशील...उदारीकरणाने तुझ्यासाठी उघडलेल्या मोठ्या दरवाज्यावर आणि फेस्बुकरूपी
भिंतीवर डकवायला आणि प्रसिद्ध व्हायला हे फोटो आणि हा गावगाडा उपयोगी येईल म्हणून
बरोबर आणलेल्या </span><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">DSLR </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">क्यमेर्याचे तुझ्या
गळ्यातील अस्तित्व तू विसरलेला असशील..... आणि तू त्या शिवारातील उष्णतेचा, दूर
कुठून तरी येणाऱ्या मशिनच्या आवाजाचा, कुठून येतोय माहित होत नसलेल्या पक्षांच्या
किलबिलीटाचा, लांब तुठेतरी एखादा गुराखी त्याच्या माजावर आलेल्या गाईच्या मागे
पळताना शिव्या देतोय त्या अंदुक कानावर पडणाऱ्या शिव्यांचा आणि त्याबरोबर शहरी
उदारीकरणापासून दूर असलेल्या त्या शांततेचा आवाज ऐकत आता रानात पोचून आपली तूर
बडवायला चालू करायची हा विचार करत चालत आहेस ........आणि अचानक तुला हलवून कोणतरी
भानावर आनतं. </span><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">मारुतीच्या पारावर बसून भाषण देणारा पाटलाचा चंद्या आहे तो ......बिबू
आप्पा, मिट्या, कोंडीबा तात्या, संभू आप्पा आणि मंडळी गप्पा हाणत बसलेली आहेत. </span><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“आन व्हयरं इकास, कसकाय? कापसाचा भाव वाढल काय?, तूरीचा भाव
सोड, पण इकत तरी घेईल काय सरकार? काय वाटतंय तुला.......आणि मी तसाच आजून रानातून
बाहेर आलेलो नाही.....</span><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“आता काय सरकारला झ्याट गरज राहिलेली नाही शेतकऱ्यांची,
तूर, गहू, कापूस, साखर सगळं परदेशातून आनतंय सरकार” पाटलाचा चंद्या म्हणला </span><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“पोराहो शेतकऱ्यांचं आयुष्य मजी, हिजडयाची कमाई दाढी मिशावर
असं झालंय, तरी बर ती हर्वेस्टर आल्याती नाहीतर सगळी कमाई गड्यावरच जायची” बिबू
अप्पा म्हणालं आणि मला जाग आली. </span><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">खरंच उदारीकरणाच्या दणक्यात, हि समृद्ध अडगळ
आणि डोक्यावर घेऊन मिरवणारा तो खंडेराव टिकू शकेल का? कि स्वत:चे रुपांतर तो अर्धखंडेराव
मध्ये करून नंतर ह्या विश्वभानाच्या घोंगावत्या समुद्रफेसात त्याच्या आयुष्याचा सुरम्य सप्तरंगी बुडबुडा निरर्थक ठरून
त्याच्या माथ्यावरचे पहाटी पांघरलेले रोषण सूर्य ढळून जातील, आणि त्याच्याच घरातील
जगण्याच्या समृद्ध अडगळीची उग्रगंधी नष्ट होऊन त्याठिकाणी धुळीचा कणही नसलेली
स्वच्छता असेल? कि स्वच्छ ठेवण्यासाठी सोडा पण अडगळीसाठी पण त्याची म्हणून जागा
शिल्लक राहिलेली नसेल ? उदारीकरणाच्या ह्या दणक्यात खंडेरावला त्याच्याच अडगळीतून
उपरा करण्याची ताकद आहे काय ?</span><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आणि अचानक मला दचकून जाग येते. माझे आंग गर्भगळीत झालेले
आहे, अंगाला दरदरून घाम फुटलेला आहे, भीतीने माझ्या छातीचे ठोके मला</span><span lang="MR" style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"> </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ऐकू येत आहेत, त्या आठ बाय आठच्या खोलीत ज्या सतरंजीवर मी
झोपलेलो होतो ती घामाने ओली झालेली आहे, आणि मला नेमकी कशाची भीती वाटत होती हे
मला आता लक्षात आणण्यासाठी प्रयत्न करावे लागतं आहेत. सगळंच हरवून बसलेला खंडेराव........
पण हरलाय कुणापुढे? हजारो वर्षाच्या सप्तसिंधूचा वारसा असलेला खंडेराव आपल्या
हातून सगळंच निसटून चालले आहे म्हणून घाबरला आहे काय ? </span><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">काहि क्षणात माझ्या छातीची धडधड कमी होते, मी स्वतःला
सावरून शेजारीच असलेले सिगारेटचे पाकीट घेतो आणि काडीपेटीने पेटवून तिथेच
अंथरूनातून न उठता कश मारू लागतो. खोलीच्या त्या सताड नागड्या भिंतीवर ते एकटेच
घड्याळ टुक टुक टुक टुक चा लकडा लावत बसलेले असते. रूम पार्टनरच्या बापाने ते
अभ्यासासाठी उपयोगी पडेल म्हणून आडतीहून पट्टी आल्या आल्या घेऊन दिलेले होते. त्या
घड्याळाची टिक टिक टिक मला काही काळ लुभावून टाकते आणि मला या जगातून दुसऱ्या जगात
काही काळासाठी तरी जाण्यासाठी मदत करते. माझी त्या टुक टुक मध्ये समाधी लागणार
तेवढ्यात खोलीचा दरवाजा धाडकण उघडून मंजिरी आत येते आणि फतकल मांडून माझ्या शेजारी
सतरंजीवर बसून माझ्या गळ्यात पडून एक पप्पी घेते आणि हातातली सिगारेट घेऊन एक कश
मारून तोंडातल्या तोंडात धूर घेऊन बाहेर सोडते. </span><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“सिगारेट पिताना तू खूप छान दिसतोस रे, आणि सिगारेट पिल्या
नंतर तुझी पप्पी घ्यायला खूप आवडते” ह्या तिच्या वाक्यावर मी काहिच प्रतिक्रिया
देत नाही. </span><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">माझे अंग आजून थोडेसे वोले आहे. माझ्या डोक्यात आजून
हातातून निसटून चाललेली माझी समृद्ध अडगळ आणि हजारो वर्षाचा वारसा आहे. मी
तिच्याकडे बघतो.....काही काळ शांत जातो....तिच्या व्होटावरची सुंदर दिसणारी लाली
आज माझ्या अंगावर येऊ लागते, तिच्या केसात आवडीने हात फिरवणारा मी तिच्या केसाच्या
स्टाईलकडे बघतो, तिच्या एरवी सुंदर वाटणाऱ्या कोरीव भूवयावर आता मला उगवून येणारे
छोटे छोटे केस दिसू लागतात एकूणच तिला बघून मला किळस येऊ लागते. पण मी ते तोंडावर
दाखवायच्या पुढे जाऊन भूतकाळात गेलो आहे. तिच्याकडे बघून मला माझ्या गावातील बायका
आठवू लागतात, म्हातारी आई, आई, आत्या, मावशा, बहिणी, बहिणीच्या सासवा, शेजारची
गांधारी मावशी आणि गावातलं आणि गावगाड्यातलं सारं गणगोत. त्यांच्यातल्या कुणीही
भुवया कोरलेल्या नसतात, लाली लावलेली नसते, केस कापून फ्याशन केलेली नसते</span><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">…..</span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> हां मग आठवते कोणे एके काळी गावातल्या जत्रेत
नाचायला आनलेली नाईकिन.......... तिने व्होटाला लाली लावलेली आसते, भुवया कापून
कोरीव केलेल्या असतात, केस कापून विचित्रपणे मोकळे सोडलेले असतात आणि जत्रेत ती
नाचत असते. मी मंजीरी पासून जरासा दूर होतो पण माझ्या मनातील गोष्टीचा त्या
बिचारीला गंध पण लागलेला नाहीय. ती मला उठवते..</span><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“चल आज तुझ्या मेस मध्ये जेवायला जाऊ” म्हणून वोढून घेऊन
जाते. तिथे सगळीच मला शहरी मुले दिसत आहेत पण मला माहित आहे ते अर्धखंडेराव आहेत,
त्यांना माहित नाही नेमकं ते कोण आहेत, शहरी म्हणजे पाश्यात्य संस्कृतीला
कवटाळताना दमून गेलेले सगळे खंडेराव. आणि ते तो समृद्ध वारसा अभिमानाने दाखवायच्या
ऐवजी जोमाने लपवण्याचा प्रयत्न करत आहेत. ह्या दांभिक लोकांचा आता मला राग येऊ
लागलेला आहे. पण मंजिरीला माझ्या बरोबर आजचा रविवार मस्त एन्जोय करायचाय........</span><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">मेसमधले जेवण येते. </span><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“चपाती, राजमा, भात, आणि रविवार असल्याने पनीर” हे बघून
आजून माझ्या कपाळात गोट्या जातात पण आपल्या आतली खदखद नेहमीच बाहेर दिसली पाहिजे असं
काही नसतंय हे स्वतःला समजाऊन खायला चालू
करतो. मंजिरी, “अम्म्म्म यम्मी म्हणते .....” मी पण भूक लागल्याने बका बका खातो
आणि आम्ही बाहेर कुठेतरी फिरायला जातो. नेहमीप्रमाणे ती माझा हात हातात घेते आणि
खट्याळपणे माझ्या तळहातावर मधल्या बोटाने गुदगुल्या करते. पण मी आज वेगळा होतो, मी
हात काढून घेतो आणि म्हणतो, “तुला माहित आहे का असं कोण करतं? आमच्या गावाकड
जत्रेत नाचायला येणाऱ्या बायका पाचची नोट दिली कि असं करतात....” आणि ती सणकन
माझ्या थोबाडीत मारते .....आणि मी दचकून जागा होतो ......</span><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">वातानुकुलीत खोलीत माझ्या शेजारी बायको झोपलेली आहे, शेजारी
पोरगा शांत निजलेला आहे, मला घाम आलेला नाही पण मी पुन्हा दचकून उठलो आहे.....मी
उठून बाहेर येतो आणि रात्री दोन वाजता सिगारेट पेटवून बाल्कनीतून शहर पाहू लागतो.
आज शहर वेगळंच दिसत आहे. आपल्या इमारतीसमोर दूर क्षितीजापर्यंत दिसणारी झोपडपट्टी
आणि तिच्यावर आपला कोमल प्रकाश वर्षाव करत ऐटित आपल्या आकाशात ढगांना दूर सारत
मार्गक्रमण करणारा चंद्र. तो चंद्र आमच्या इमारती मध्ये आणि त्या अथांग पसरलेल्या
झोपडपट्टी मध्ये अजिबात फरक करत नाहीये. मी ज्या इमारतीच्या बाल्कनीत उभा राहून
ऐटीत सिगारेट पीत आहे ते पण उदारीकरनाचेच अपत्य आहे आणि माझ्या समोर लाखो करोडो
जीवांना किड्या मुंग्या सारखं सामावून घेऊन चंद्र प्रकाशात न्हाहून निघालेली झोपडपट्टी
पण उदारीकरनाचेच अपत्य आहे. एकंच आई अशी दोन वेगवेगळी अपत्य कशी काय जन्माला घालू
शकते ?</span><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आणि पेन घेऊन पहाटे लिहायला बसतो. </span><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">भांडवलशाही, साम्यवाद, समाजवाद, देशीवाद,
स्वैतान्त्रिक मार्स्कवाद,</span><span lang="MR" style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"> </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">सप्तसिंधूचा वारसा, जगण्याची समृद्ध अडगळ ह्या सगळ्या भंपक संकल्पना आहेत. सत्य एकंच आहे.
</span><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">“Basic Instincts”</span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">. </span><span lang="MR" style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"> </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">पण “</span><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">2001: A Space Odyssey</span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">” मध्ये त्या माकडाच्या हातात
एक हाडूक लागलं आणि सगळा घोळ तिथून चालू झाला. आणि आजून आपण ते हाडूक चघळत बसलो
आहोत. किंवा आता इथपर्यंत येऊन पोचलो आहोत कि ते हाडूक ना उगलते बन रहा है ना
निगलते बन रहा है. सगळा खेळ त्या हाडकाचा आहे बाकी सब माया है. असं जरी म्हटलं तरी
आपण त्या हाडका पासून किंवा मानवाने तयार केलेल्या जीवनशैली पासून दूर पळू शकत
नाही. फार फार फार दूर आलो आहोत आणि आपल्याला ह्या मानवनिर्मित संकल्पाना पैकी
सर्वात सोयीची, सर्वांचे कल्याणकारी आणि पृथ्वीचा विनाश न करणारी संकल्पना
स्वीकारायची आहे. </span><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">Prostitution is called the first profession of the world, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">तिथून जरी चालू केलं तरी
भांडवलशाही हि नैसर्गिक नियमाच्या सर्वात जवळ जाणारी संकल्पना वाटते. म्हणजे भूक
लागल्यावर दिसेल ते खाण्यापासून ते कमवून खाण्या पर्यंतचा मानवाचा प्रवास हा
भांडवलशाहीचा द्योतक दिसतो. आणि मग न्याय व्यवस्था बळी तो कान पिळीच्या विरुद्ध
सर्वांना समान न्याय वगैरेच्या भूमिकेतून बाकी अनेक संकल्पनांचा जन्म झाला
असावा.अर्थात आजचा माझा विषय तो नाहीय. परंतु अश्मयुगा पासून सुरु झालेल्या
मानवाच्या इतिहासात आजपर्यंत अनेक स्थित्यंतरे आली आणि वेगवेगळ्या प्रदेशात
वेगळ्या साम्ज्व्यवस्था निर्माण झाल्या. साम्यवाद, देशीवाद आणि आजची सार्वजनिक
भांडवलशाही किंवा आपण प्रेमाने तिला </span><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">Crony capitalism </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">म्हणू. </span><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आज उदारीकरणाचा घोषा लावणाऱ्या आणि देशीवाद
संपून गेला आहे आणि खंडेरावने आता उदारीकरणाशी मिळतेजुळते घेऊन त्याचा भाग होऊन
जगाला, शहरांना अंगावर घेण्याची ताकद
ठेवली पाहिजे म्हनाराना हे माहित नसते किंवा अंदाज सुद्धा आलेला नसतो कि
उदारीकरणाचा राक्षस हा फक्त भारता पुरता मर्यादित नाही तर पृथ्वीलाच नेस्तनाबूत
करण्याच्या मार्गावर आहे. </span><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">Crony Capitalism </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">मध्ये विकासाची व्याख्या
, </span><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">Development is a maximum utilization
of available resources” </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">अशी होते. पृथ्वीवरील साधन संपत्ती अमाप आहे
असे मानले तरी तिचा वापर करून पृथ्वीचा सर्वनाश होण्यासाठी आजून पन्नास वर्ष
पुरेशी आहेत आणि नंतर आपल्याला दुसऱ्या ग्रहाचा शोध घ्यावा लागणार आहे. तेवढा
पुढचा विचार न करता भारता पुरता जरी विचार करायचं म्हंटलं तरी.....<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">एकूण तेरा टक्के राष्ट्रीय उत्पन्नावर गुजराण करणाऱ्या आणि शंभर टक्के म्हणजे
एकशे वीस कोटी लोकसंख्येला पोसणार्या बहुसंख्य लोकसंख्येला व्यवस्थेने स्वत:च्याच
देशात मागतकरी बनवून टाकले आहे. स्वातंत्र्यानंतर जगामध्ये आकाराच्या मानाने
सर्वात जास्त लोकसंख्या असलेल्या देशाला</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">कोणत्या प्रकारची आर्थिक
व्यवस्था सर्वांगीण विकासाच्या मार्गावर घेऊन जाण्यास योग्य ठरेल हे ओळखण्यास
भारतीय नेतृव कमी पडले. भारतासारख्या शेतीप्रधान</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">मोसमी पावसावर अवलंबून
असलेल्या आणि सरकारच्या कोणत्याही मदतीशिवाय हजारो वर्ष स्वतंत्र गावगाड्यावर
आर्थिक स्वातंत्र्य उपभोगणाऱ्या शेतकऱ्यांना आणि शेतीवर आधारित शेतमजुरांना</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">भांडवलशाही आणि तथाकथित
समाजवादी व्यवस्थेने गुलाम करून टाकले आहे. पाउस नाही म्हणून पिक नाही</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">पाउस पडला तर भाव नाही</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">भाव असला तर
शेतकऱ्यांच्या हातात पिक नाही ह्या दृष्ट चक्रातून बाहेर पडण्याचा मार्ग शेकडो
वर्ष भविष्यकाळात सुद्धा दिसत नाही. आणि अशाही परिस्थितीत शेतकऱ्यांना आणि
शेतमजुरांना परावलंबी होण्यापासून आता कुणीही वाचवू शकत नाही. </span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">साधारण वीस वर्षापूर्वी मला आठवते कि आमचे आजोबा</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आज्जी आणि गावातील इतर
लोक ज्वारी</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">तूर</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">करडई या मुख्य पिकांचे </span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">‘</span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">बी</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">` </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">जपून ठेवत आणि त्याला
थोड्याफार गावरान पद्धतीने धुवून वगैरे किंवा थोडेसे थायमीट लावून पेरणी करत.
पिकांचे अनेक गावरान वाण होते. प्रत्येक वाणाच्या ज्वारीच्या भाकरीची चव
वेगळी लागत असे. तेच डाळींचे पण. जवस</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">भगर</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">तीळ</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">लसून</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">पपई</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">घेवडा</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">मूग</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">हुलगा</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">हादगा</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">शेवगा</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">काकडी</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">वाळूक</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">शेंदाड अशा किती तरी
पिकांचे वाण एका छोट्याशा कापडी फडक्यात बांधून घराच्या छताला असणाऱ्या आडाला
बांधून ठेवत. आणि पेरण्यांच्या काळात हेच बियाणे म्हणून वापरले जाई. तेव्हा
शेतकऱ्यांना आणि सरकारला बियांण्यांसाठी व्यापारी</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">,</span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">कंपन्यांवर अवलंबून
रहायची वेळ येत नसे. आज गावातले चार आणे शेतकरी सुद्धा स्वतःचे बियाणे वापरत
नाहीत. सर्व मूळ बियाणे जी निसर्गाची देणगी होती तेच आता समूळ नाशाच्या उंबरठ्यावर
येऊन ठेपले आहे. ही समस्या फक्त भारतापुरतीच मर्यादीत नाही</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">तर संपूर्ण जगातच हा झगडा
सुरू आहे.</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"> </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आणि हे सगळं जगातून भूक साम्पावाण्यासाठी चालू आहे म्हणे. </span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">भूकेची कारणे</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">देशी किंवा नैसर्गिक वाणांमुळे शेतीउत्पादन पुरेसे वाढत नसल्यामुळे उपासमार
होत होती</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">हे अर्धसत्य आहे. उपासमारीची कारणे वेगळी आणि व्यवस्थेमध्ये
दडलेली आहेत. असंतुलित समाजरचना</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">बाजारशरण अर्थव्यवस्था आणि भांडवलशाहीचा
विपर्यास ही भुकेच्या समस्येची कारणे आहेत. आज अमेरिकेतील एक माणूस जेवढे अन्न
वाया घालवतो त्यापेक्षा कमी अन्नामध्ये आफ्रिकी आणि आशियायी माणूस जगतो.
बाजारकेंद्री व्यवस्था बदलली नाही तर जगाच्या गरजेपेक्षा दीडपट अन्नउत्पादन झाले
तरी उपासमार</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">भूकबळी यांचे अस्तित्व असणारच आहे. भारतात दुसऱ्या
हरिक्रांतीचे डोहाळे लागलेल्या सरकारला हे विचारणे गरजेचे आहे कि या क्रांतीची गरज
कुणाला आहे</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">? </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आताच शेततकरी पिकवत असलेल्या शेतमालाला सरकार भाव देत
नाही तर दुसऱ्या हरिक्रांतीमधून निर्माण होणाऱ्या अफाट आणि निकृष्ट शेती
उत्पादनाला सरकार भाव देऊ शकणार आहे काय</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">?<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">भारतासारख्या गरीब देशातल्या लोकांना गुलाम करण्याची ही विकसित पाश्चिमात्य
देशांची चाल आहे</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">असा एक लोकांचा समज असतो. पण हे इतके साधे-सोपे नसते. ह्या
कंपन्या भांडवलावर चालतात आणि भांडवलाला जात</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">भाषा</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">देश वगैरे काही नसते.
असते फक्त एकच लक्ष्य- नफा</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">अजून नफा आणि अजून जास्त नफा. ह्या भांडवलावर
मालकी असलेले मोजके लोक फक्त भारताला नाही तर जगातील देशनिरपेक्ष सगळ्या लोकांना
गुलाम बनविण्यात यश मिळवू शकतात.</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">थोडक्यात प्रदूषण</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">वाढते तापमान</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">समुद्राच्या पातळीत वाढ</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">दुष्काळ</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">अम्लांचा पाउस ह्या
सगळ्या गोष्टींची भीती प्रसारमाध्यमातून दाखवली जाते पण पृथ्वीच्या विनाशाला
कारणीभूत हे जीवशास्त्रीय आणि रसायन शास्त्रीय तंत्रज्ञान असणार आहे हे कुणीही
सांगत नाही. जगातील सरकारांनी जर बियाणे</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">शेतीवरील औषधे</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">मानवाची औषधे यांच्या
कारभारावर नियंत्रण आणायचे ठरवले तरी ते आता शक्य नाही. कारण वेळ निघून गेलेली
आहे. तेवढी त्यांची ताकदही नाही. </span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">शेतकरी आणि शेतमजुरांची मजुरी</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">बियाणांचा खर्च</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">औषधांचा खर्च आणि पिक
विकून येणारा फायदा याचे ब्यालांस शीट जर उद्योगाप्रमाणे तयार केले तर वर्षानुवर्ष
शेती फक्त तोट्यातच दिसेल. एखाद्या कंपनीला जर वर्षानुवर्ष तोटा होत असेल तर ती
कंपनी बंद पडते</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">चालू शकत नाही</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">हजारो कामगार बेकार होतात</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आणि हजारो संसाराची
राखरांगोळी होते ते आपण पाहतच असतो. इथे फक्त सगळ्याच शेतकऱ्यांच्या संसाराची राखरांगोळी
झालेली आहे पण ती अजून बाहेरून दिसत नाही कारण अजून पाउस पडत आहे</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आणि वाट्याला आलेली एकदोन
एकर किंवा तीनचार एकर जमीन शेतकरी दुसरा काहीच पर्याय नसल्याने कसत आहेत. वरतून
चालू कारखान्याप्रमाणे कार्यरत दिसत असलेली शेती व्यवस्था आतून पोखरून गेलेली आहे आणि
राज्यकर्त्यांनी हा रोग ओळखून त्याचा मुळापासून इलाज केला नाही तर भारत हे राष्ट्र
बनाना रिपब्लिक व्हायला उशीर लागणार नाही.</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">त्यात आजची शेतीव्यवस्थेपासून आणि गावगाड्यापासून दूर झालेली राजकीय मंडळी आणि
सगळ्या सरकारी सवलती घेऊन वातानुकुलीत कार्यालयात काम करून वातानुकुलीत बेडरूम
मध्ये झोपणारी मंडळी</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">दरवर्षी नवनिर्मिती करून</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">स्वतःचे पिक
निर्मितीमुल्या पेक्षा कमी भावात विकनार्या शेतकऱ्यांना जेव्हा </span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">“</span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आमच्या कारदात्यांच्या
जीवावर जगणारे फुकटे </span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">“ </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">असे संबोधतात तेव्हा त्यांच्यावर अगदी नजीकच्या
भविष्यात येणाऱ्या संकटाची चाहूल त्यांना नसते.</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">स्वातंत्र्यानंतर सुरुवातीला रशिया सारखेच आपण पण मोठे मोठे उद्योग काढले कि
आपण पण रशिया सारखे श्रीमंत होऊ आशा स्वप्नात रंगणारे नेतृत्व आणि नंतर युरोप
अमेरिकेसारखी भांडवलशाही अर्थव्यवस्था स्वीकारली कि आपण पण अमेरिकेसारखे किंवा कमीत
कमी चीनसारखे बलाढ्य राष्ट्र होऊ आशा स्वप्नात वावरणारे कमकुवत आणि पुरातन भारतीय
व्यवस्थेची नाडी न वोळखलेले नेतृत्व भारताला लाभले हे भारताचे दुर्दैव आहे.</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"> </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">रशिया जगातील सर्वात मोठे
राष्ट्र आहे आणि त्यांच्याकडे असलेली नैसर्गिक साधनंसंपत्ती</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">लोकसंखेच्या प्रमाणातील
त्या देशाचा आकार ह्या गोष्टी पाहता त्यांना त्यांचे विकासाचे मॉडेल योग्य होते.
स्वत:च्या देशात काही पिकत नाही म्हणून व्यापारीकरणातून आणि नंतर औद्योगीकरनाच्या
माध्यमातून निर्माण झालेली भांडवलशाही बाजाराभिमुक अर्थव्यवस्था ह्या इतर देशांचे
शोषण करून किंवा शोषण करण्यासाठीच निर्माण झालेल्या आहेत आणि अजूनहि अमेरिकन आणि
युरोपियन अर्थव्यवस्था ह्या इतर देशांच्या शोषणावरच उभ्या आहेत. हे भारताला
आणि इतर आशियायी अर्थव्यवस्थाना समजत नाही. त्यामुळे ज्या व्यवस्थेने पाश्चिमात्य
देशांना श्रीमंत आणि विकसित बनवले</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">विकासाचे तेच मॉडेल
भारतासारख्या अतिशय दाट लोकसंख्या आणि सांस्कृतिक</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आर्थिक आणि पिकपद्धतीत
सुद्धा विविधता असलेल्या देशाला पण योग्य होईल ह्या भ्रमात अजूनही कारभारी मंडळी
जनतेला अछ्या दिनाची गाजरे दाखवून सत्ता उपभोगत आहेत. परंतु याचा विस्फोट
होण्यासाठी आपल्याला अजून शंभर किंवा दोनशे वर्ष वाट बघण्याची गरज नाही तर आताच
दरडोई चार-पाच एकर वर आलेला शेतकरी आणि दरवर्षी लाखोंच्या संख्येने बाहेर पडणारे
पदवीधर यांना खाऊ घालायची ताकत ना आपल्या शेतीत उरली आहे ना आपल्या उद्योगामध्ये.</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">या व्यवस्थेने विकासाची फळे फक्त काही लोकांनाच मिळून बाकी बहुसंख्य लोकांना
त्याच्या तोंडाकडे बघून आपल्याला पण कधीतरी असेच अछे दिन येतील म्हणून जगण्यास आणि
पिढ्यान पिढ्या अछे दिनाची वाट बघत अखंड गरिबीत दिवस काढण्यास मजबूर केले आहे.</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आधुनिक भांडवलशाही युगात </span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">“</span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ट्रिकल डाऊन थेरी</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">” </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">हि अतिशय भयानक संकल्पना काही
लोक मांडताना दिसतात</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आशा संकल्पना फक्त काही भांडवलशहाना
सुरक्षितरीत्या पोसता यावे आणि सामान्य लोकांना कायम आर्थिक गुलामगिरीत ठेवता यावे
म्हणून तयार केलेल्या असतात. ट्रिकल डाऊन थेरी</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">” </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">म्हणजे</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">उदारीकरणा मुळे एक मध्यम
वर्ग तयार होईल</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">तो भारतीय आणि परदेशी अशा मोठ्या कंपन्या मध्ये काम करून
भरपूर पैसा कमवेन आणि तो पैसा त्यांनी खर्च केल्या नंतर तो खालच्या स्तरातील गरीब
लोकापर्यंत पोचून त्यांना पण उदारीकरणाचा फायदा होईल. म्हणजे एखाद्या इंजीनियरणे
घर घेतले कि त्याच्या घरी कामवाली बाई लागेल</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">त्याच्या सोसायटीला सेक्युरिटी
गार्ड लागेल</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">तो आणि त्याची बायको संध्याकाळी हॉटेल मध्ये जेवायला आणि
सिनेमाला जातील तिथल्या हॉटेलात जेवण वाढण्यासाठी वेटर लागतील</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">सिनेमाघराची दरवाजे
उघडायला दरबान लागतील आणि आशा प्रकारे रोजगार निर्मिती होऊन शेतीवरील बोजा कमी
होईल आणि ते अप्रत्यक्ष रित्या लोकांची श्रीमंती वाढवायला मदत करतील. हे किती फसवे
आहे हे इथे विस्तार करून सांगायची गरज वाटत नाही.</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">उदारीकरच्या पंचवीस वर्षा नंतर सुद्धा किती टक्के जनतेला सरकार रोजगार देऊ
शकले आणि शेतीवरचा किती भार कमी होण्यास मदत झाली याची आकडेवाडी काढली तर ती नगण्य
आहे. आपल्याला दिसणारी शहरे हे फुगलेल्या बकाल वस्त्या आहेत. उदारीकरणा नंतर खूपच
गाजावाजा होत असलेल्या संगणक आणि संगणकाशी निगडीत सेवांच्या माध्यमातून खूप विकास
झाल्यासारखा दिसत असला तरी एकूण राष्ट्रीय उत्पन्नात संगणक आणि निगडीत सेवांचा
वाटा फक्त आठ टक्क्यांचा आहे आणि तो तो किती टक्के लोकांच्या वाट्याला आला आहे
याचा हिशोब काढला तर आपली म्हणजे देशाची पाऊले कोणत्या दिशेने पडत आहेत हे सहज
समजून येईल. आणि भारत महासत्ता होत आहे आणि होणार आहे हे हेच काही उदारीकारानाचा
फायदा झालेले चार पाच टक्के लोक जोरात प्रचार करताना दिसत आहेत प्रसार
माध्यमांमुळे त्यांचा अवाज म्हणजेच देशाचा आवाज आहे हे जनतेच्या सामान्य जनतेच्या
मेंदूत ठसवले जात आहे. आणि त्यांना बघून गरीब शेतकरी शेतमजूर</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">शहरात राहणारा झोपडपट्टी
वासीय यांना पण आपलाच विकास होतोय असा भास होत आहे. दुर्दैव हे आहे कि भारतातल्या
बहुतेक गरिबांना ते गरीब आहेत हेच अजून माहित नाहि. हे असंच असत असं त्यांच्या
मनात बिम्बलेले आहे.</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">सर्वसमावेशक विकास करण्यासाठी</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ग्रामीण भागाला
विकासाच्या प्रवाहात सामील करून घेण्यासाठी आणि धोरणामध्ये मुलभूत बदल करण्याची
आवश्यकता आहे. आतरराष्ट्रीय उदारीकरणाच्या प्रवाहातून बाहेर न पडता</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">विकासाचे विकेंद्रीकरण
ग्रामीण भागात करणे आणि शेती आणि शेतीवर आधारित अर्थव्यवस्था मजबूत करण्यासाठी
शेतीभिमुख अर्थसंकल्प तयार करणे हे सरकाचे उद्दिष्ट असले पाहिजे. शंभर स्मार्ट
शहरांची नाटकं करण्यापेक्षा भारतातील ग्रामीण भाग जर आर्थिक दृष्ट्या सबल केला तर
शहराकडे होणारे स्थलांतर थांबून शहरे आपोआप स्मार्ट होतील. त्यासाठी गरज आहे
पुन्हा गावाकडे चला म्हणण्याची.</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ग्रामीण भागात शेती आणि शेतीवर आधारित अर्थव्यवस्था मजबूत केली जाऊ शकते हे
सहकाराच्या माध्यमातून पश्चिम महाराष्ट्रात सिद्ध झालेले आहे. सहकाराला सरकारची
मदत आणि मायक्रो फिनान्स द्वारा ग्रामीण भागात लघुउद्गोगांचे जाळे निर्माण करणे</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">अन्नधान्य प्रोसेसिंग</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">दुध आणि दुध्जन्य पदार्थ</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">तेल बिया आणि आणि तेल</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">साखर उद्योग</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">फर्निचर ह्या उद्गोयागा
मध्ये भारतीय अर्थव्यवस्थेला अन पर्यायाने शेतकरी आणि अकुशल कामगारांना स्वावलंबी
बनवच्याची क्षमता आहे आणि त्यासाठी भारताला बाहेरची बाजारपेठ शोधावी लागणार नाही
भारताची बाजारपेठच खूप मोठी आहे. परंतु या गोष्टीवर सरकारचा खर्च बघता आणि मोठ
मोठ्या उद्योगांना दिलेलेया सवलती आणि कर्ज बघता सरकारला भारत माजुब्त व्हावा असे
वाटत नाही तर काही औद्योगिक घराणीच मजबूत व्हावीत असे वाटत असावे.</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आपण भाकरी</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आरोग्य</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">शिक्षणापासून वंचित राहून </span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">फुकट मिळणाऱ्या इंटरनेट
डेटा प्याक वर खुश होऊन भारत महास्तता आणि विकसित होत आहे या प्रोपोगंड्यावर खुश
होत राहू. जेव्हा जागे होऊ तेव्हा उशीर झालेला असेल. </span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">उदारीकरणाचा फायदा झालेले दहा टक्के लोक खंडेरावानी आता जगाशी दोन हात करायला शिकले पाहिजे म्हणून
धोशा लावतात, हजारो वर्ष फुकटात आयतखाऊ आयुष्य आणि शेतीव्यवस्थेवर बांडगुळे म्हणून
जगलेले लोक समस्त खंडेरावाना जेव्हा स्वत:च्या हिमतीवर जागाशी सामना करायचे आव्हान
देतात तेव्हा हजारो वर्ष आयते खाऊन आणि साधन सामुग्रीचा फायदा घेऊन पन्नास वर्ष
पुढे गेलेले हे लोक अमेरिकेत किंवा युरोपातल्या कोणत्या तरी राष्ट्रात राहून
आपल्याला राष्ट्रवाद शिकवत असतात. आणि दुर्दैवाने गावगाड्यात सन्मान न मिळालेले
लोक शहरातील झोपड पट्टीत राहून उदारीकरणाचे समर्थन करतील पण एखादा सुमध्य साधणारा
दुसरा मार्ग पण असू शकतो जो शहरातील झोपडपट्ट्यात जात नाही तो शोधायचा सोडून एक
गुलामी सोडून दुसऱ्या गुलामीत सुख मानताना दिसतात. </span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: MR; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">खंडेरावानी शहरे अंगावर घेतली पाहिजेत, खंडेरावानी शहरे
अंगावर घेतली पाहिजेत, खंडेरावानी शहरे अंगावर घेतली पाहिजेत, असे सल्ले देताना
विचारवंत पहिले कि हसू येते. </span><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span lang="HI" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">शहरे अंगावर घेणे आणि यशस्वी होणे हि लोकांची तत्कालीन गरज आहे</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="AR-SA" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><span dir="RTL"></span><span dir="RTL"></span>. </span><span dir="RTL" lang="HI" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">तो काय भारतासमोर ओ करून उभ्या राहिलेल्या
गरिबी</span><span dir="LTR"></span><span dir="LTR"></span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><span dir="LTR"></span><span dir="LTR"></span>, </span><span lang="HI" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">शहरीकरण</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="HI" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">प्रदूषण</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="HI" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">बकालीकरण</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="HI" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">शेतकऱ्यांच्या आत्महत्या</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;">, </span><span lang="HI" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">मजुरांची पिळवणूक आणि
शेवटी जातीयवाद यावरचा उपाय असूच शकत नाही</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="AR-SA" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><span dir="RTL"></span><span dir="RTL"></span>.</span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: MR;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="background: white; margin-bottom: 4.5pt; margin-left: 0cm; margin-right: 0cm; margin-top: 4.5pt;">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आपण म्याक्रो
लेवलला जर विचार केला तर ग्रामीण अर्थव्यवस्था सुधारल्या शिवाय भारत आणि भारतातील
लोकांचा विकास होऊ शकणार नाही. सगळेच ग्रामीण भागातले लोक जर गावगाड्यात स्थान नसलेल्या
आणि गावगाड्यात सर्वोच्च स्थान असलेल्या आयतखाऊ जातींसमूहांनी शहरात येऊन आपल्या
तथाकथित वोळखी निर्माण केल्या म्हणून गावं सोडून शहरे अंगावर घ्यायला चालू केली तर
शहरात रहायला सोडा उभे राहायला जागा मिळणार नाही.</span><span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="background: white; margin-bottom: 4.5pt; margin-left: 0cm; margin-right: 0cm; margin-top: 4.5pt;">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">जेंव्हा नेमाडे एक
देशीवादी म्हणून विचार करतात तेव्हा फक्त चांगदेव काय म्हणतो हे विचारात न घेता
पांडुरंग काय म्हणतो</span><span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">खंडेराव काय म्हणतो याचा विचार तर करावाच लागेल पण
स्वतः नेमाडे देशीवादाविषयी काय बोलतात याचा पण विचार करावा लागेल.</span><span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="background: white; margin-bottom: 4.5pt; margin-left: 0cm; margin-right: 0cm; margin-top: 4.5pt;">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">नेमाडे जेव्हा
देशीवाद किंवा जुन्या तथाकथित हिंदू संकृतीचे गोडवे गातात तेव्हा त्यांना या
संस्कृती मध्ये अगदी जैन- बुद्ध काळापासून ते आजपर्यंतची संस्कृती अभिप्रेत असते.
समाजासाठी एक उत्कृष्ट आर्थिक</span><span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">सामाजिक</span><span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">राजकीय व्यवस्था देण्यासाठी आपल्याला पाश्च्यात्य
भांडवलशाही जिने आता </span><span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">Crony colonialism </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">चे रूप घेतलेले आहे ती परवडणारी नाही
तसेच ती १३० कोटी लोकांचे दारिद्र्य नष्ट करण्याची ताकत पण तिच्यात नाही. आपल्या
प्रश्नाची उत्तरे आपल्याला आपल्या संस्कृतीत आपल्या परंपराधे सापडतील. जे वाईट आहे
ते सोडून जे चांगले आहे ते टिकवून</span><span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">त्याच्यात काळानुरूप बदल करून</span><span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">भारताच्या सर्व
समजला न्याय देणारी संस्कृती उभे केली जाऊ शकते</span><span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">हा आशावाद देशीवादा
मधे आहे. हा भाबडा आशावाद आहे का</span><span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">? </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आपण खूप पुढे निघून आलोय का </span><span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">? </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">उदारीकरणाने आपले
मागे फिरायचे दरवाजे बंद केलेत का </span><span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">? </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">तर माझे उत्तर आहे "नाही".</span><span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="background: white; margin-bottom: 4.5pt; margin-left: 0cm; margin-right: 0cm; margin-top: 4.5pt;">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">उदारीकरणाच्या
कचाट्यातून मुक्त होण्यासाठी उदारीकरण सोडून न देता आपल्याल हवे तसे वापरून</span><span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आपण ग्रामीण
अर्थव्यवस्थेवर लक्ष केंद्रित करून एक नवा समृद्ध देश</span><span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">समाज निर्माण करू
शकतो. तोच देशीवाद. स्वतःच्या भाषेत लिहिणे</span><span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">स्वतःच्या भाषेत बोलणे</span><span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">स्वतच्या भाषेत
व्यापार करणे हा देशीवाद उदारीकरनाच्या ह्या जगात सुद्धा अनेक युरोपियन आणि
पौर्वात्य देश टिकवून आहेत. (असो तो मुद्दा वेगळाय)</span><span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="background: white; margin-bottom: 4.5pt; margin-left: 0cm; margin-right: 0cm; margin-top: 4.5pt;">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आपल्याला आपल्या
प्रश्नाची उत्तरे आपल्याच मातीत सापडतील म्हटले कि लगेचच "मग जातीवादा विषयी
आपले काय मत आहे हा एकंच धोशा सुरु होऊन "मुर्दाबाद - मुर्दाबाद" च्या
घोषणा देण्या ऐवजी</span><span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">देशीवाद म्हणजे जातीयवाद नाही हे समजण्याचा प्रयत्न
करावा. नाही केला तरी हरकत नाही. किंवा तुम्ही गावे सोडल्या नंतर जातीयवाद नष्ट
झाला का </span><span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">? </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आणि ज्यांनी अगोदर गावे सोडली त्यांनी प्रगती केली हे
गृहीतक जरी मान्य केले तरी आता उशिराने पांडुरंग </span><span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">चांगदेव </span><span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">खंडेराव यानी गावे
सोडायला चालू केले तर तोच खेड्यातील जातीयवाद शहरात एका वेगळ्या रुपात वावरणार
नाही कशावरून</span><span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">?<o:p></o:p></span></div>
<br />
<div style="background: white; margin-bottom: 4.5pt; margin-left: 0cm; margin-right: 0cm; margin-top: 4.5pt;">
<span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">छोटे लोक स्वतःसाठी</span><span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">स्वतःच्या जातीसाठी</span><span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">मातृभाषिक लोकासाठी
उत्तरे शोधत असतात</span><span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">मोठी माणसं पूर्ण समाजासाठी उत्तरे शोधत असतात.
ज्यांनी कुणी गावे सोडून शहरे अंगावर घेतली त्यांचे अभिनंदन आहे</span><span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">, </span><span lang="MR" style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">त्यांच्या पुढे तोच
पर्याय होता पण तोच पर्यार सगळ्या पुढे आणून सोडणे आणि सगळ्यांना आव्हान देणे कि
आता तू पण गाव सोड आणि मोठा होऊन दाखव हे प्रश्नाचे तत्कालीन समाधान शाधाण्यासारखे
आहे. ह्याने संपूर्ण समाजाला दिशा मिळणार नाही परंतु समाजापुढे आणखी कठीण प्रश्न
तेवढे निर्माण करून ठेवील</span><span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Arial Unicode MS"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><o:p></o:p></span></div>
</div>
VIkas Godagehttp://www.blogger.com/profile/06578664058351436336noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8489374601831467546.post-11488779777596284592017-03-15T04:01:00.000-07:002017-03-15T04:01:07.270-07:00प्लस व्ह्याली ट्रेक. ताम्हिणी घाट <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-t1ARStSmxUU/WMkDXXT_AsI/AAAAAAAAGc4/CNbHzc4omVgDksjCZBigbRSujyHHzlwwwCLcB/s1600/IMG-20170313-WA0025.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://2.bp.blogspot.com/-t1ARStSmxUU/WMkDXXT_AsI/AAAAAAAAGc4/CNbHzc4omVgDksjCZBigbRSujyHHzlwwwCLcB/s640/IMG-20170313-WA0025.jpg" width="426" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">गावाकड फुफुटा तुडवत रानात जाताना कधी वाटलं
नव्हतं कि आपण पण कधी सह्याद्री पालथा घालू</span>, <span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">तसे आम्ही सगळे मित्र मिळून स्वप्न खूप बघायचो.
एखाद्या शेजारच्या गावाहून क्रिकेटचा सामना खेळून उपाशी पोटी आपल्या गावाकडे
डांबरी सडकेहून चालताना तर कधी कधी अंगात आहे नाही तेवढा त्राण आणून ट्रिपल सीट
सायकल मारताना आम्ही सह्याद्री मधे ट्रेकिंगला जायच्या योजना आखायचो. त्या अजून
तशाच आहेत. क्रिकेट साठी टेनिसचा बॉल घ्यायला तीन चार दिवस वर्गणी करणाऱ्यांच्याच
योजना त्या. पण कधी कधी उशिरा का होईना पण स्वप्न पूर्ण होतात</span>, <span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">कुणाची लवकर होतात कुणाची
होत नाहीत हा भाग वेगळा. आणि स्वप्न पूर्ण झाल्यावर त्या स्वप्नाचे काही कौतुक पण
वाटत नाही. पण सह्याद्री मधे भटकंती करत फिरण्याच्या स्वप्नाचे आणि आता महिन्याला
कोणतातरी गड किल्ले फिरून ते जगण्याच्या पूर्ण झालेल्या स्वप्नाची नशा वेगळीच आहे.
राजगड</span>, <span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">तोरणा राच्चइंदारचं फिरलोय</span>, <span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">वासोटा जाऊन आलो तेव्हा ते कोयनेचे ब्याक वाटर आणि वासोट्याची
उंची वगैरे बघून आमच्या सारख्या तुळजापूरचा घाट एसटीटून वाकून बघून</span>, “<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आयोव किती मोठा घाटय लका “
म्हणून तोंडात बोट घालणाराच्या भावना शब्दात बांधणे कठीण आहे. </span><o:p></o:p><br />
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span>
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">तीन चार वर्षापूर्वी ताम्हिणी घाटाच्या अलीकडील मोठे धबधबे बघून आजी म्या ब्राम्ह पहिले असे तोंड करून परत आलो होतो. नंतर घाट वोलांडून पुढे गेलो पण काय विशेष वाटले नाही. कारण घाट हा रस्त्यावरून बघायचा नाहीच. तिथून आत उतरून </span><span style="font-family: "times new roman";">Plus Valley </span><span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">बघितल्या नंतर आणि आत जाऊन फिरल्या नंतर त्या घाटाची भव्यता लक्षात येते. </span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">बरेच दिवस झाले ट्रेकला गेलेलो नसल्याने अंगातील वाढलेलं टोक्सिक कमी करावं आणि एखादां मोठा डोंगर चढून यावं म्हणून संतोष डूकरेना फोन केला. ते नेहमीप्रमाणे आपल्या शेतात घास कापत होते आणि म्हनाले, "या इकडे जाऊ हरिश्चंद्रगडाला". पण हरिश्चंद्रगड हा रात्रीसाठी राखून ठेवला आहे. मग ते म्हणाले आपल्या संजय झिंजाडाना फोन करा त्यांना सह्याद्रीतल्या सगळ्या पाणीदार जागा माहित असतात. मार्च मधे डोंगरात पाणी म्हणजे थोर. लगेच संजुदानी </span><span style="font-family: "times new roman";">Plus Valley</span><span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> मधे जायचे ठरवले आणि आम्ही पाहटे चारला निघालो. </span></span><br />
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">आम्ही तीन जोड्या आणि त्यातील दोन जोड्यांचे एक एक लेकरू मिळून घाट सोडून दरीत उतारायला चालू केले आणि त्या दरीची भव्यत, दिव्यता भयानकता लक्षात येऊ लागली. आता पुढे काय आहे हे माहित न होता फक्त कड्या कपारिणी चालत राहणे हेच काम होते. हजारो का लाखो वर्षापासून वाहत असलेल्या पाण्याने त्या दरीतील दगडावर असे काही नक्षीकाम केले होते कि त्यादरीतील त्या पायऱ्या कुणी माणसाने हातात छनी आणि हातोडी घेऊन बनवल्यात असे वाटावे. चालण्याच्या नादात आजूबाजूला लक्ष नव्हते. पण जेव्हा एक मोठा दगड पहिला, थोडेसे थकलो पण होतो आणि पुण्यातून जाऊन तिथली ती शांतात आम्हाला सह्याद्रीच्या वैशिष्ट्याची जाणीव करून देऊन लागली तेव्हा ती डोळे बंद करून उपभोगावी म्हणून सगळेच शांत बसलो. जरा वेळाने डोळे उघडून आसपास बघितले तर आपण पृथ्वीच्या पोटात गेलो आहोत आणि आतून एका कप्प्यातून आकाशाशी स्पर्धा करणाऱ्या परमेश्वरा एवढ्या भिंतीक निसर्गापुढे मानवाच्या शुद्रतेची जाणीव करून देत होत्या.</span><br />
<span style="font-family: "mangal" , serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;"><br /></span>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-WIJX1B-ju8I/WMkEtt_YDFI/AAAAAAAAGdE/TuLVN09oJe8zYrSdRAVk-7dHNWWclzwOwCLcB/s1600/IMG-20170313-WA0018.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://1.bp.blogspot.com/-WIJX1B-ju8I/WMkEtt_YDFI/AAAAAAAAGdE/TuLVN09oJe8zYrSdRAVk-7dHNWWclzwOwCLcB/s640/IMG-20170313-WA0018.jpg" width="426" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></span></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-FbKldxI0ohE/WMkHvRphioI/AAAAAAAAGdY/rHDPqiv_DgQLVwjjfiYAp1ktNBOlheBMwCLcB/s1600/IMG_20170312_082646.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://1.bp.blogspot.com/-FbKldxI0ohE/WMkHvRphioI/AAAAAAAAGdY/rHDPqiv_DgQLVwjjfiYAp1ktNBOlheBMwCLcB/s640/IMG_20170312_082646.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-cfj1oVmQUC4/WMkHu92xJHI/AAAAAAAAGdU/W7T4vPwTXC8l1DfK16-NEK8HahI4yUsAQCLcB/s1600/IMG_20170312_082840.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://4.bp.blogspot.com/-cfj1oVmQUC4/WMkHu92xJHI/AAAAAAAAGdU/W7T4vPwTXC8l1DfK16-NEK8HahI4yUsAQCLcB/s640/IMG_20170312_082840.jpg" width="480" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-1WZkXp4VOvY/WMkINWQEbyI/AAAAAAAAGdc/26ZiLKAsbCgjlM_d7RzG1QpJYD452_TzACLcB/s1600/IMG_20170312_080131.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://1.bp.blogspot.com/-1WZkXp4VOvY/WMkINWQEbyI/AAAAAAAAGdc/26ZiLKAsbCgjlM_d7RzG1QpJYD452_TzACLcB/s640/IMG_20170312_080131.jpg" width="480" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-r34kftOa8Vw/WMkIc6o29EI/AAAAAAAAGds/x_hgrY_3CC47wnnUnYHRg4V6qQlz49kDwCLcB/s1600/IMG_20170312_084149.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://3.bp.blogspot.com/-r34kftOa8Vw/WMkIc6o29EI/AAAAAAAAGds/x_hgrY_3CC47wnnUnYHRg4V6qQlz49kDwCLcB/s640/IMG_20170312_084149.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-OEaL701Arec/WMkIc2JfITI/AAAAAAAAGdo/zPLPDwc1oIoNIyQNX4Fm1ANst46m9XULwCLcB/s1600/IMG_20170312_084154.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://4.bp.blogspot.com/-OEaL701Arec/WMkIc2JfITI/AAAAAAAAGdo/zPLPDwc1oIoNIyQNX4Fm1ANst46m9XULwCLcB/s640/IMG_20170312_084154.jpg" width="480" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-EPbpsdHNQg8/WMkIbjE_OzI/AAAAAAAAGdk/e3knDCnnfSod75AvNvlBTWV-2p44E_mZwCLcB/s1600/IMG_20170312_084205.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://4.bp.blogspot.com/-EPbpsdHNQg8/WMkIbjE_OzI/AAAAAAAAGdk/e3knDCnnfSod75AvNvlBTWV-2p44E_mZwCLcB/s640/IMG_20170312_084205.jpg" width="480" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-h_qNswnEK5s/WMkIdqhiovI/AAAAAAAAGdw/S4pqo82PqR0ceDushty4jdCYU3FL6smjACLcB/s1600/IMG_20170312_084729.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://4.bp.blogspot.com/-h_qNswnEK5s/WMkIdqhiovI/AAAAAAAAGdw/S4pqo82PqR0ceDushty4jdCYU3FL6smjACLcB/s640/IMG_20170312_084729.jpg" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
हळू हळू दरी उतरत गेलो. संजय झिंजाड यांच्या शिवाय कुणालाच माहित नव्हत किती लांब जायचे आहे. पण ते काही सांगायला तयार नव्हते. आम्ही दरीत जेवण बनवून खाण्यासाठी भागूनं , तांदूळ वगैरे आणले होते पण एकूण अवस्था बघता पाणी असेल का नाही याबद्दल आम्ही साशंक होतो. मग संजुदा म्हणाले, आता माहित नाही पण गेल्या वर्षी फेब्रुवारीत आलो होतो तेव्हा होते पाणी. माग मिआतून किती घाबरलो हे वरतून दाखवले नाही. म्हणजे बाटल्या पूरवायच्या आणि उपाशी दर्या खोर्यातून चालत राहायचे हा विचार काय लय थोर नव्हता. भीतीयुक्त आश्चर्य चकती होऊन चालत राहिलो. तर डाव्या कड्यातून माकडाचे आवाज येऊ लागले. तीर्थास्थाळाच्या ठिकाणी पाहतो त्यापेक्षा लहान माकडे होती. ती पिल्ले नव्हती. तीपिल्ले नव्हती पण नैसर्गिक वातावरणात आणि मनवी वस्तीपासून दूर राहिल्याने त्यांचा आकार नको तेवढा वाढला नसावा. तिथे पण तेच चालू होते. एका माकडाला सगळी माकडे मिळून त्या कड्यावरून ढकलून देत होती आणि ते माकडा स्वताला सावरायचा प्रयत्न करत होते. अगदी फेसबुकवर आणि माणसाच्या खर्या आयुष्यात होते तसेच. शेवटी आपण त्यांचेच वंशज पडलो.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-XWI-y0uEZwo/WMkLTJB1h1I/AAAAAAAAGd8/-pqwS1HzGKs8YLIfRspn_B4xmQxD3Po6gCLcB/s1600/IMG_20170312_082312.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://4.bp.blogspot.com/-XWI-y0uEZwo/WMkLTJB1h1I/AAAAAAAAGd8/-pqwS1HzGKs8YLIfRspn_B4xmQxD3Po6gCLcB/s640/IMG_20170312_082312.jpg" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<br />
या वरील कड्यातील भोकं हि माकडाची घरे आहेत. फोटो मोबाईल मधून काढल्याने माकडे आलेली नाहीत.<br />
<br />
<br />
शेवटी दरी उतरलो आणि माझी नजर पाणी शोधू लागली. एके ठिकाणी पाणी सापडले, साठलेले होते तेच घ्यावे कि असा विचार आला आणि थोडेसे पुढे गेलो तर एका सुंदर झऱ्याने स्वागत केले. म्हणजे कशाचीच कमी नसावी आणि अपेक्षित सगळे पदरात पडावं असंच झालं.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-_0C_hC8gojs/WMkOFUsNiqI/AAAAAAAAGeM/siJrBeNgZSstcv6r2MD5d7rQIimyTgo8ACLcB/s1600/IMG_20170312_092342.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://1.bp.blogspot.com/-_0C_hC8gojs/WMkOFUsNiqI/AAAAAAAAGeM/siJrBeNgZSstcv6r2MD5d7rQIimyTgo8ACLcB/s640/IMG_20170312_092342.jpg" width="480" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-dkN0jDf2wpM/WMkOaNnNE_I/AAAAAAAAGeU/ouYuIcINymwqm-19nHnmfzzNSIRieUnqgCLcB/s1600/IMG_20170312_101501.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://3.bp.blogspot.com/-dkN0jDf2wpM/WMkOaNnNE_I/AAAAAAAAGeU/ouYuIcINymwqm-19nHnmfzzNSIRieUnqgCLcB/s640/IMG_20170312_101501.jpg" width="480" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-9C8hQ5Ivkfs/WMkOXe8hUiI/AAAAAAAAGeQ/Sy1oEpuCvrc-BL9TxlGdbljaIkjeCFR1QCLcB/s1600/IMG_20170312_102616.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://2.bp.blogspot.com/-9C8hQ5Ivkfs/WMkOXe8hUiI/AAAAAAAAGeQ/Sy1oEpuCvrc-BL9TxlGdbljaIkjeCFR1QCLcB/s640/IMG_20170312_102616.jpg" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/---OWbLfj51s/WMkPCA2ks_I/AAAAAAAAGec/wkenPtutgAQbsjOMxDm07yfgbVnIv53gQCLcB/s1600/IMG_20170312_114838.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://3.bp.blogspot.com/---OWbLfj51s/WMkPCA2ks_I/AAAAAAAAGec/wkenPtutgAQbsjOMxDm07yfgbVnIv53gQCLcB/s640/IMG_20170312_114838.jpg" width="480" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-XcXkFVTrsus/WMkPCbbAvLI/AAAAAAAAGek/d1p5qzoR2Mw58e754WKaHLDcOCHub2SuQCLcB/s1600/IMG_20170312_114923.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://2.bp.blogspot.com/-XcXkFVTrsus/WMkPCbbAvLI/AAAAAAAAGek/d1p5qzoR2Mw58e754WKaHLDcOCHub2SuQCLcB/s640/IMG_20170312_114923.jpg" width="480" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-0RSw__oNpaM/WMkP2LAxGRI/AAAAAAAAGew/dTQ5RCATLNM1UVA-r5_r9Ha8_nRq91ytgCLcB/s1600/IMG_20170312_122512.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://2.bp.blogspot.com/-0RSw__oNpaM/WMkP2LAxGRI/AAAAAAAAGew/dTQ5RCATLNM1UVA-r5_r9Ha8_nRq91ytgCLcB/s640/IMG_20170312_122512.jpg" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<br />
आता येवढं सगळं आहे असे झाल्यावर वेळ होती स्वयंपाकाची. तिथेच तीन दगडे मांडून चूल केली आणि गाडी माणसं पोहोत होती तोपर्यंत बाया माणसांनी स्वयपाक केला.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-rIC-m2mD4As/WMkQh0Js9BI/AAAAAAAAGfE/MgYKRrMd-xwU5-uAXDx_7mhpYxKfyNQ1QCLcB/s1600/IMG_20170312_101915.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://2.bp.blogspot.com/-rIC-m2mD4As/WMkQh0Js9BI/AAAAAAAAGfE/MgYKRrMd-xwU5-uAXDx_7mhpYxKfyNQ1QCLcB/s640/IMG_20170312_101915.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-2Wzu6yYM2U8/WMkQfke0OdI/AAAAAAAAGe8/ZooyyZ012SAj-dUYeLHv9kGQpOLLTHFjwCLcB/s1600/IMG_20170312_103124.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://4.bp.blogspot.com/-2Wzu6yYM2U8/WMkQfke0OdI/AAAAAAAAGe8/ZooyyZ012SAj-dUYeLHv9kGQpOLLTHFjwCLcB/s640/IMG_20170312_103124.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-exMwnRxE3TE/WMkQhwkX-SI/AAAAAAAAGfA/BySyww6RwQIrzn7ZQ7gPlW0zBGEyQLuegCLcB/s1600/IMG_20170312_103135.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://2.bp.blogspot.com/-exMwnRxE3TE/WMkQhwkX-SI/AAAAAAAAGfA/BySyww6RwQIrzn7ZQ7gPlW0zBGEyQLuegCLcB/s640/IMG_20170312_103135.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-fUaPpD-Jkvg/WMkQj8gBkbI/AAAAAAAAGfI/EJi5zEsnYlU9tLJFO6GJQOSbCLafAhJIQCLcB/s1600/IMG_20170312_103142.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://3.bp.blogspot.com/-fUaPpD-Jkvg/WMkQj8gBkbI/AAAAAAAAGfI/EJi5zEsnYlU9tLJFO6GJQOSbCLafAhJIQCLcB/s640/IMG_20170312_103142.jpg" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<br />
आणि मग खा खा खाऊन दुपारची डुलकी जंगलात.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-PM0mo4QW-wA/WMkR7NLd7oI/AAAAAAAAGfU/aqhlHJK8srMMGlN65qhjSZVf4ZxsNmj1ACLcB/s1600/IMG_20170312_105753.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://2.bp.blogspot.com/-PM0mo4QW-wA/WMkR7NLd7oI/AAAAAAAAGfU/aqhlHJK8srMMGlN65qhjSZVf4ZxsNmj1ACLcB/s640/IMG_20170312_105753.jpg" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-33lNfc59JTE/WMkRnUlYKCI/AAAAAAAAGfQ/r5Tf8mvicdo3wAtNTjwX0o5FLM1CG6_AACLcB/s1600/IMG_20170312_112610.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://1.bp.blogspot.com/-33lNfc59JTE/WMkRnUlYKCI/AAAAAAAAGfQ/r5Tf8mvicdo3wAtNTjwX0o5FLM1CG6_AACLcB/s640/IMG_20170312_112610.jpg" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<br />
आता या नंतर मला वाटले झाले असेल आता घरी निघायचं तर संजय झिंजाड म्हणाले आता तर ट्रेक चालू झालाय. आता ह्या बाजूने आलो, आता अधिक चिन्ह पूर्ण करण्यासाठी वरच्या बाजूला बाहुबली धबधबा बघण्यासाठी जायचे आणि मग पुन्हा त्याच्या उलट दिशेने डोंगर चढून वरती हायवेला लागायचे. हेअजीबात थोर नव्हते पण चालायला चालू केल्यावर जेवढे कष्ट पडत होते ते योग्यच होते अशी ती दरी आहे आणि तिथलीई दगड पाण्याने तयार केल्या घळी वगैरे सगळे थोर आहे.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-l391UBTE5P0/WMkTSwhUyNI/AAAAAAAAGfo/ipIDG6gSGkEBwpmkagmMXM4oPc7SSBZsQCLcB/s1600/IMG_20170312_090850.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://3.bp.blogspot.com/-l391UBTE5P0/WMkTSwhUyNI/AAAAAAAAGfo/ipIDG6gSGkEBwpmkagmMXM4oPc7SSBZsQCLcB/s640/IMG_20170312_090850.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-_2Lar9CVqp8/WMkTSRyrtHI/AAAAAAAAGfg/ublwURUSc8g5VMP4vfDLzHUkJ5E4HoqWACLcB/s1600/IMG_20170312_091126.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://3.bp.blogspot.com/-_2Lar9CVqp8/WMkTSRyrtHI/AAAAAAAAGfg/ublwURUSc8g5VMP4vfDLzHUkJ5E4HoqWACLcB/s640/IMG_20170312_091126.jpg" width="480" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-UmEfvrBV7NE/WMkTSwfXWLI/AAAAAAAAGfk/W8PLlpM63iwL0p124YeG0Wj3q3ybXDYdACLcB/s1600/IMG_20170312_091220.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://2.bp.blogspot.com/-UmEfvrBV7NE/WMkTSwfXWLI/AAAAAAAAGfk/W8PLlpM63iwL0p124YeG0Wj3q3ybXDYdACLcB/s640/IMG_20170312_091220.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-mMtQSKw_bQk/WMkTX2_CkGI/AAAAAAAAGfs/HlYb6QuoJs8TJ83uOiNMI0W_ozTvqU_0gCLcB/s1600/IMG_20170312_094216.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://1.bp.blogspot.com/-mMtQSKw_bQk/WMkTX2_CkGI/AAAAAAAAGfs/HlYb6QuoJs8TJ83uOiNMI0W_ozTvqU_0gCLcB/s640/IMG_20170312_094216.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-kdrtV8iLkQY/WMkTX1SnPII/AAAAAAAAGfw/k0mWdgexBrQGUhrnsK5RDuFO2aJNd4bvwCLcB/s1600/IMG_20170312_094240.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://2.bp.blogspot.com/-kdrtV8iLkQY/WMkTX1SnPII/AAAAAAAAGfw/k0mWdgexBrQGUhrnsK5RDuFO2aJNd4bvwCLcB/s640/IMG_20170312_094240.jpg" width="480" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-sN4Ii8SKpEU/WMkTZNobiQI/AAAAAAAAGf0/v6Zvz6OHzXgdGw6p6DHMrOGxsHFlxSpOQCLcB/s1600/IMG_20170312_094412.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://4.bp.blogspot.com/-sN4Ii8SKpEU/WMkTZNobiQI/AAAAAAAAGf0/v6Zvz6OHzXgdGw6p6DHMrOGxsHFlxSpOQCLcB/s640/IMG_20170312_094412.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-5dytAcThKLo/WMkTddXi3JI/AAAAAAAAGf4/OwFjJfCax6kCkPPb_aifMZqzsL2c8gBMwCLcB/s1600/IMG_20170312_095744.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://3.bp.blogspot.com/-5dytAcThKLo/WMkTddXi3JI/AAAAAAAAGf4/OwFjJfCax6kCkPPb_aifMZqzsL2c8gBMwCLcB/s640/IMG_20170312_095744.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
कोरडा पडलेला छोटा बाहुबली धबधबा, अएतर म्हणत नसेल ना, आरे माझे पण दिवस असतात , आणि कोरडा असलो तरीमाझ्या वैभवाच्या खुणा तुम्हा ह्या दगडावर दिसतील, ज्या कड्यावरून मी कोसळतो त्या कड्यावर दिसतील.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-DHFOcDVeJj8/WMkU_gLoK2I/AAAAAAAAGgQ/rjXKZmfMoxEz8KamKc_fLU5zwpWLCsZ2ACLcB/s1600/IMG_20170312_150916.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://1.bp.blogspot.com/-DHFOcDVeJj8/WMkU_gLoK2I/AAAAAAAAGgQ/rjXKZmfMoxEz8KamKc_fLU5zwpWLCsZ2ACLcB/s640/IMG_20170312_150916.jpg" width="480" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-lJmymYaLXBY/WMkU-7yjxGI/AAAAAAAAGgI/cHn2Ruo8akcvhFRMhxzVMUTo7ej-jUsDgCLcB/s1600/IMG_20170312_150925.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://2.bp.blogspot.com/-lJmymYaLXBY/WMkU-7yjxGI/AAAAAAAAGgI/cHn2Ruo8akcvhFRMhxzVMUTo7ej-jUsDgCLcB/s640/IMG_20170312_150925.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-_Mp34l7gLFk/WMkU_afcLtI/AAAAAAAAGgM/eYu9GbT2oZUihrT-iTcvpA0XSzqu459WACLcB/s1600/IMG_20170312_150934.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://2.bp.blogspot.com/-_Mp34l7gLFk/WMkU_afcLtI/AAAAAAAAGgM/eYu9GbT2oZUihrT-iTcvpA0XSzqu459WACLcB/s640/IMG_20170312_150934.jpg" width="480" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-WGHhd2DV4tM/WMkVeQU4ekI/AAAAAAAAGgY/hoCNxxI1VBUSoDH7eezIfQH-Q9n4Kt3EACLcB/s1600/IMG_20170312_151244.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://3.bp.blogspot.com/-WGHhd2DV4tM/WMkVeQU4ekI/AAAAAAAAGgY/hoCNxxI1VBUSoDH7eezIfQH-Q9n4Kt3EACLcB/s640/IMG_20170312_151244.jpg" width="480" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-PwJGcHnTJS4/WMkVeB03gUI/AAAAAAAAGgU/C8fK9bAd9Sw9nlC8CO1XyvumcWbxHR37wCLcB/s1600/IMG_20170312_151355.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://3.bp.blogspot.com/-PwJGcHnTJS4/WMkVeB03gUI/AAAAAAAAGgU/C8fK9bAd9Sw9nlC8CO1XyvumcWbxHR37wCLcB/s640/IMG_20170312_151355.jpg" width="480" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
आणि याचं साठी केला होता हा अट्टाहास. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-IVIYVGfwziM/WMkWH--QygI/AAAAAAAAGgo/Y3mOrPgv4RUUNblOTyD6xFhSJmCrHZ5ZACLcB/s1600/IMG_20170312_151615.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://1.bp.blogspot.com/-IVIYVGfwziM/WMkWH--QygI/AAAAAAAAGgo/Y3mOrPgv4RUUNblOTyD6xFhSJmCrHZ5ZACLcB/s640/IMG_20170312_151615.jpg" width="480" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-dKu-0H9b_wI/WMkWHh-kLuI/AAAAAAAAGgg/na03M97cxL86i2W9nrTq4ZAHJwh_2jNNgCLcB/s1600/IMG_20170312_151910.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://1.bp.blogspot.com/-dKu-0H9b_wI/WMkWHh-kLuI/AAAAAAAAGgg/na03M97cxL86i2W9nrTq4ZAHJwh_2jNNgCLcB/s640/IMG_20170312_151910.jpg" width="480" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-zaeHhx-o6JU/WMkWHqFPHDI/AAAAAAAAGgk/5myABSySn-IF1r0glmf9x89y7Rqqsm8MgCLcB/s1600/IMG_20170312_151917.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://4.bp.blogspot.com/-zaeHhx-o6JU/WMkWHqFPHDI/AAAAAAAAGgk/5myABSySn-IF1r0glmf9x89y7Rqqsm8MgCLcB/s640/IMG_20170312_151917.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-57iY2G0QFq0/WMkWJaXvU0I/AAAAAAAAGgs/LqKCQ0qn3F4Zzc9d69YJxAH-cf2N81RxQCLcB/s1600/IMG_20170312_152004.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://4.bp.blogspot.com/-57iY2G0QFq0/WMkWJaXvU0I/AAAAAAAAGgs/LqKCQ0qn3F4Zzc9d69YJxAH-cf2N81RxQCLcB/s640/IMG_20170312_152004.jpg" width="480" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-yUkzWpQOcvo/WMkWKpLtlRI/AAAAAAAAGgw/XOFqWeUpkYEcX_RZTDDhY9zRsemq4ETqwCLcB/s1600/IMG_20170312_152541.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://2.bp.blogspot.com/-yUkzWpQOcvo/WMkWKpLtlRI/AAAAAAAAGgw/XOFqWeUpkYEcX_RZTDDhY9zRsemq4ETqwCLcB/s640/IMG_20170312_152541.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-uHK4O665Zv4/WMkWLPVpeoI/AAAAAAAAGg0/vn4oV8Lykd8WpjlK16waQY7OfQluVkMngCLcB/s1600/IMG_20170312_152544.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://3.bp.blogspot.com/-uHK4O665Zv4/WMkWLPVpeoI/AAAAAAAAGg0/vn4oV8Lykd8WpjlK16waQY7OfQluVkMngCLcB/s640/IMG_20170312_152544.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-892O6kjnlk0/WMkWLh3L2DI/AAAAAAAAGg4/Uk9ndjawvicdWVRYkgb8qPfjt9M5N515ACLcB/s1600/IMG_20170312_152556.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://1.bp.blogspot.com/-892O6kjnlk0/WMkWLh3L2DI/AAAAAAAAGg4/Uk9ndjawvicdWVRYkgb8qPfjt9M5N515ACLcB/s640/IMG_20170312_152556.jpg" width="480" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
बरे हा प्रवास इथे संपत असेल तर ठीक होते पण इथून पुढे खरे आव्हान होते. म्हणजे पूर्ण परत येऊन विरोधी दिशेने डोंगर कदा चढून वरती जाणे. इथे रस्ता चुकणे, आज रात्र इथेच काढावी लागते कि अशी भावना मनात येणे, पोराचे पाय अचानक दुखायला लागणे तरी पण त्याला शाब्बास शाब्बास म्हणून चालत राहायला प्रोस्ताहित करणे. एकदा तर असे वाटले होते कि महाभारतातील युद्ध संपल्या नंतर पांडव, कुन्ती गांधारी वगैरे मंडळी स्वर्गाची वाट चालू लागतात आणि ती वाट संपता संपत नसते तशी हि पण वाट संपते कि नाही असे आमच्या पण मनात येऊ लागले होते. ती स्वर्गाची वाट हिमालयातून जाते हि सह्याद्रीतून. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-hyxk7kht3Mg/WMkYL1HVfCI/AAAAAAAAGhI/FTEfAn9XBHs3YDLynrMwn-NtMwavn06YgCLcB/s1600/IMG_20170312_161913.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://4.bp.blogspot.com/-hyxk7kht3Mg/WMkYL1HVfCI/AAAAAAAAGhI/FTEfAn9XBHs3YDLynrMwn-NtMwavn06YgCLcB/s640/IMG_20170312_161913.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-cq6ghozb-m8/WMkYM1gvxiI/AAAAAAAAGhM/92cwzQqhKAE2LucjgKmdYQ730IdShbn8ACLcB/s1600/IMG_20170312_162945.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://4.bp.blogspot.com/-cq6ghozb-m8/WMkYM1gvxiI/AAAAAAAAGhM/92cwzQqhKAE2LucjgKmdYQ730IdShbn8ACLcB/s320/IMG_20170312_162945.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-JZwCLQf3yBg/WMkYQN1deWI/AAAAAAAAGhQ/zNSr1yUq-iMJjJL13kaK7Obu-G-bM9UvQCLcB/s1600/IMG_20170312_163230.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://3.bp.blogspot.com/-JZwCLQf3yBg/WMkYQN1deWI/AAAAAAAAGhQ/zNSr1yUq-iMJjJL13kaK7Obu-G-bM9UvQCLcB/s640/IMG_20170312_163230.jpg" width="480" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-q2P3SOGR8tU/WMkYRBRe1wI/AAAAAAAAGhU/S5XbOUUTxrEZjmZGyLjKtHdjgbKztsNhwCLcB/s1600/IMG_20170312_163736.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://4.bp.blogspot.com/-q2P3SOGR8tU/WMkYRBRe1wI/AAAAAAAAGhU/S5XbOUUTxrEZjmZGyLjKtHdjgbKztsNhwCLcB/s640/IMG_20170312_163736.jpg" width="480" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-g-V4wH5KCoE/WMkYRtHwstI/AAAAAAAAGhY/JCC2cfs0rmgORccepDT90w8rkpxO52Q5wCLcB/s1600/IMG_20170312_170027.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://2.bp.blogspot.com/-g-V4wH5KCoE/WMkYRtHwstI/AAAAAAAAGhY/JCC2cfs0rmgORccepDT90w8rkpxO52Q5wCLcB/s640/IMG_20170312_170027.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-2mhYSh3rD7k/WMkYVE1nZqI/AAAAAAAAGhg/TXFq0Wgr6JACAtwHNv4ySQF8L7XukrSBgCLcB/s1600/IMG_20170312_171021.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://1.bp.blogspot.com/-2mhYSh3rD7k/WMkYVE1nZqI/AAAAAAAAGhg/TXFq0Wgr6JACAtwHNv4ySQF8L7XukrSBgCLcB/s640/IMG_20170312_171021.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-bnjI9XGHSRc/WMkYVOdSOWI/AAAAAAAAGhc/5cAhqnoXTzUaMcDcQsnFVrK3CuMdceygQCLcB/s1600/IMG_20170312_171643.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://2.bp.blogspot.com/-bnjI9XGHSRc/WMkYVOdSOWI/AAAAAAAAGhc/5cAhqnoXTzUaMcDcQsnFVrK3CuMdceygQCLcB/s640/IMG_20170312_171643.jpg" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
दरी चढून वरती आल्या नंतर कोकणा कढील बाजू. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-OKv39MLTFoQ/WMkY-XWWrYI/AAAAAAAAGhs/r2tPG9p7W3I49AIJJWjVCAyhMml7q-BrACLcB/s1600/IMG_20170312_171718.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://2.bp.blogspot.com/-OKv39MLTFoQ/WMkY-XWWrYI/AAAAAAAAGhs/r2tPG9p7W3I49AIJJWjVCAyhMml7q-BrACLcB/s640/IMG_20170312_171718.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-wXjtcHa11sc/WMkY-Dx5hMI/AAAAAAAAGho/8MRaeRAelp0ly-s3-VrgLZOgDLHFg-NEgCLcB/s1600/IMG_20170312_171733.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://2.bp.blogspot.com/-wXjtcHa11sc/WMkY-Dx5hMI/AAAAAAAAGho/8MRaeRAelp0ly-s3-VrgLZOgDLHFg-NEgCLcB/s640/IMG_20170312_171733.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-BeQR2-3TV0c/WMkY-ukHjzI/AAAAAAAAGhw/GRYcYrt0LB89pSP9aZ7lFf0ZKSsBCjnjgCLcB/s1600/IMG_20170312_171846.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://2.bp.blogspot.com/-BeQR2-3TV0c/WMkY-ukHjzI/AAAAAAAAGhw/GRYcYrt0LB89pSP9aZ7lFf0ZKSsBCjnjgCLcB/s640/IMG_20170312_171846.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-voPw07Mywc0/WMkZDUq68xI/AAAAAAAAGh4/T0jY2-M-7nYaBwl2pCvIp3K2M632zivzwCLcB/s1600/IMG_20170312_172000.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://2.bp.blogspot.com/-voPw07Mywc0/WMkZDUq68xI/AAAAAAAAGh4/T0jY2-M-7nYaBwl2pCvIp3K2M632zivzwCLcB/s640/IMG_20170312_172000.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-TvaXlqjCdMM/WMkZDHnJIcI/AAAAAAAAGh0/ek6uxn-Jwg4W4X_3iXA1m6oVFoXp2_NwQCLcB/s1600/IMG_20170312_173455.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://1.bp.blogspot.com/-TvaXlqjCdMM/WMkZDHnJIcI/AAAAAAAAGh0/ek6uxn-Jwg4W4X_3iXA1m6oVFoXp2_NwQCLcB/s640/IMG_20170312_173455.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-_i4CoPgI7gQ/WMkZFa9tESI/AAAAAAAAGh8/3gvaU7UylUsjtjRzS-YoPjBuXa5iTMmQgCLcB/s1600/IMG_20170312_173520.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://3.bp.blogspot.com/-_i4CoPgI7gQ/WMkZFa9tESI/AAAAAAAAGh8/3gvaU7UylUsjtjRzS-YoPjBuXa5iTMmQgCLcB/s640/IMG_20170312_173520.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-P2oafefXE3w/WMkZGUb0-bI/AAAAAAAAGiA/Qvo-hm7BFcsDnrGAdDNc7BdP1sQlmQomQCLcB/s1600/IMG_20170312_175403.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://1.bp.blogspot.com/-P2oafefXE3w/WMkZGUb0-bI/AAAAAAAAGiA/Qvo-hm7BFcsDnrGAdDNc7BdP1sQlmQomQCLcB/s640/IMG_20170312_175403.jpg" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
</div>
</div>
VIkas Godagehttp://www.blogger.com/profile/06578664058351436336noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8489374601831467546.post-32208661056345319102016-12-13T23:15:00.001-08:002016-12-13T23:15:18.899-08:00आर्थिक देशीवाद <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal" style="text-align: left;">
<span lang="HI" style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;">शहरे</span><span style="background: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , sans-serif; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;">अंगावर घेणे आणि यशस्वी
होणे हि लोकांची तत्कालीन गरज आहे. तो काय भारतासमोर ओ करून उभ्या राहिलेल्या गरिबी, शहरीकरण, प्रदूषण, बकालीकरण, शेतकऱ्यांच्या आत्महत्या, मजुरांची पिळवणूक आणि शेवटी जातीयवाद यावरचा उपाय असूच शकत नाही. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: left;">
<span lang="HI" style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: left;">
<span lang="HI" style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;">आपण म्याक्रो लेेवलला जर विचार</span><span style="background: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , sans-serif; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;">केला तर
ग्रामीण अर्थव्यवस्था सुधारल्या</span><span style="background: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , sans-serif; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;">शिवाय भारत आणि भारतातील
लोकांचा विकास होऊ शकणार नाही. सगळेच ग्रामीण भागातले लोक जर गावगाड्यात स्थान नसलेल्या आणि गावगाड्यात </span><span lang="HI" style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;">सर्वोच्च स्थान असलेल्या आयतखाऊ जातींनीसमूहांनी शहरात येऊन आपल्या तथाकथित वोळखी निर्माण केल्या म्हणून गावं सोडून शहरे अंगावर घ्यायला चालू केली तर </span><span lang="HI" style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;">शहरात
रहायला सोडा उभे राहायला जागा मिळणार नाही.</span><span style="background: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , sans-serif; font-size: 12pt;"> </span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: left;">
<span style="background: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , sans-serif; font-size: 12pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: left;">
<span style="background: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , sans-serif; font-size: 12pt;">जेंव्हा नेमाडे एक देशीवादी म्हणून विचार करतात तेव्हा फक्त चांगदेव काय म्हणतो हे विचारात न घेता पांडुरंग काय म्हणतो, खंडेराव काय म्हणतो याचा विचार तर करावाच लागेल पण स्वतः नेमाडे देशीवादाविषयी काय बोलतात याचा पण विचार करावा लागेल. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: left;">
<span lang="HI" style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: left;">
<span lang="HI" style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;">नेमाडे जेव्हा देशीवाद
किंवा जुन्या तथाकथित हिंदू संकृतीचे गोडवे गातात तेव्हा त्यांना या संस्कृती मध्ये
अगदी जैन- बुद्ध काळापासून ते</span><span style="background: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , sans-serif; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;">आजपर्यंतची संस्कृती
अभिप्रेत असते.</span><span style="background: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , sans-serif; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;">समाजासाठी
एक उत्कृष्ट आर्थिक</span><span style="background: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , sans-serif; font-size: 12pt;">, </span><span lang="HI" style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;">सामाजिक</span><span style="background: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , sans-serif; font-size: 12pt;">, </span><span lang="HI" style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;">राजकीय</span><span style="background: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , sans-serif; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;">व्यवस्था
देण्यासाठी आपल्याला</span><span style="background: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , sans-serif; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;">पाश्च्यात्य
भांडवलशाही जिने आता</span><span style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;"> </span><span style="background: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , sans-serif; font-size: 12pt;">Crony
colonialism </span><span lang="HI" style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;">चे रूप घेतलेले आहे ती परवडणारी नाही तसेच ती १३०</span><span style="background: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , sans-serif; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;">कोटी
लोकांचे दारिद्र्य</span><span style="background: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , sans-serif; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;">नष्ट
करण्याची ताकत पण तिच्यात नाही. आपल्या प्रश्नाची उत्तरे आपल्याला आपल्या
संस्कृतीत आपल्या परंपराधे सापडतील. जे वाईट आहे ते सोडून जे चांगले आहे ते टिकवून, त्याच्यात काळानुरूप बदल करून, भारताच्या सर्व समजला न्याय देणारी संस्कृती उभे केली जाऊ शकते, हा आशावाद देशीवादा मधे आहे. हा भाबडा आशावाद आहे का? आपण खूप पुढे निघून आलोय का ? उदारीकरणाने आपले मागे फिरायचे दरवाजे बंद केलेत का ? तर माझे उत्तर आहे "नाही" उदारीकरणाच्या कचाट्यातून मुक्त होण्यासाठी उदारीकरण सोडून न देता आपल्याल हवे तसे वापरून आपण ग्रामीण अर्थव्यवस्थेवर लक्ष केंद्रित करून एक नवा समृद्ध देश, समाज निर्माण करू शकतो. तोच देशीवाद. स्वतःच्या भाषेत लिहिणे, स्वतःच्या भाषेत बोलणे, स्वतच्या भाषेत व्यापार करणे हा देशीवाद उदारीकारनाच्या ह्या जगत सुद्धा अनेक युरोपियन आणि पौर्वात्य देश टिकवून आहेत. (असो तो मुद्दा वेगळाय)</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: left;">
<span lang="HI" style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: left;">
<span lang="HI" style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;">आपल्याला आपल्या प्रश्नाची उत्तरे आपल्याच मातीत सापडतील म्हटले कि म्हटले कि लगेचच "मग जातीवादा विषयी
आपले काय मत आहे</span><span style="background: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , sans-serif; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;">हा एकंच
धोशा सुरु होऊन "मुर्दाबाद - मुर्दाबाद" च्या घोषणा देण्या ऐवजी</span><span style="background: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , sans-serif; font-size: 12pt;">, </span><span lang="HI" style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;">देशीवाद
म्हणजे जातीयवाद नाही हे समजण्याचा प्रयत्न करावा. नाही केला तरी हरकत नाही. किंवा
तुम्ही गावे सोडल्या नंतर जातीयवाद नष्ट झाला का</span><span style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;"> </span><span style="background: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , sans-serif; font-size: 12pt;">? </span><span lang="HI" style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;">आणि
ज्यांनी अगोदर गावे सोडली त्यांनी प्रगती केली हे गृहीतक जरी मान्य केले तरी आता
उशिराने पांडुरंग</span><span style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;"> </span><span style="background: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , sans-serif; font-size: 12pt;">, </span><span lang="HI" style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;">चांगदेव</span><span style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;"> </span><span style="background: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , sans-serif; font-size: 12pt;">, </span><span lang="HI" style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;">खंडेराव
यानी गावे सोडायला चालू केले तर तोच खेड्यातील जातीयवाद शहरात एका वेगळ्या रुपात
वावरणार</span><span lang="HI" style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="background: white; color: #1d2129; font-family: "mangal" , serif; font-size: 12pt;">नाही
कशावरून</span><span style="background: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , sans-serif; font-size: 12pt;">?</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: left;">
<span style="font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: left;">
<span style="font-size: 12.0pt;">छोटे लोक स्वतः साठी , स्वतःच्या जातीसाठी, मातृभाषिक लोकासाठी उत्तरे शोधत असतात, मोठी माणसं पूर्ण समाजासाठी उत्तरे शोधत असतात. ज्यांनी कुणी गावे सोडून शहरे अंगावर घेतली त्यांचे अभिनंदन आहे, त्यांच्या पुढे तोच पर्याय होता पण तोच पर्यार सगळ्या पुढे आणून सोडणे आणि सगळ्यांना आव्हान देणे कि आता तू पण गाव सोड आणि मोठा होऊन दाखव हे प्रश्नाचे तत्कालीन समाधान शोधने आहे ह्याने संपूर्ण समाजाला दिशा मिळणार नाही परंतु समाजापुढे आणखी कठीण प्रश्न तेवढे निर्माण करून ठेवील . </span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
</div>
VIkas Godagehttp://www.blogger.com/profile/06578664058351436336noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8489374601831467546.post-7165775120410227742016-12-13T23:14:00.002-08:002016-12-13T23:14:41.141-08:00नोकरीच्या मुलाखती आणि ....<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
कंपनी मधे इंटरव्हुव घेताना कधी कधी खूप निराशा येते. अगदी एखाद्याला येड्या भोकाच्या तू MBA केलंय तू engineering केलंय तुला चार शब्द नीट बोलता येत नाही कशाला आलारे नोकरी मागायला? असं म्हणून हाकलून लावू वाटते. आणि हि मंडळी बहुतकरून ग्रामीण अथवा निमशहरी पार्श्वभूमी असणारी असतात. त्यानं सांगावे वाटते , अशी नोकरी बघ, असे बोल, तसल्या कंपनीत जाताना मुलाखतीची तयारी अशी कर, पण कंपनी कडून मुलाखत घेणारा म्हणून काही मर्यादा असतात.<br />
<br />
मग मी माझ्या भूतकाळात जातो, मला या क्षेत्रात पहिला ब्रेक मिळाला तेव्हा माझी मुलाखत जर तोंडीपण झाली असती तर मला ह्या क्षेत्रात कधीच प्रवेश मिळाला नसता. फक्त लेखीवर मला ऑफर लेटर दिले होते. पण त्या Investment Banking नावाच्या क्षेत्रात ज्ञान तर महत्वाचे असतेच पण तुमचे राहणीमान, तुमचे बोलणे, वागणे, कपडे घालणे , टेबल म्यानर्स ह्या गोष्टी पण खूप महत्वाच्या असतात. त्याच्याशी मला जुळवून घ्यायला खूप वेळ लागला किंवा कधी कधी माझ्यातला बंडखोर बाहेर येऊन मी मुद्दाम गाबाळ्यासारखे कपडे घालून ऑफिसला जातो.<br />
<br />
नवीन नवीन जॉईन झाल्यावर ऑफिसमधील काही मंडळी माझ्याकडे हा गावाकडचा गबाळा पोरगा Investment banking कंपनीत कसाकाय म्हणून माझ्याकडे अतिशय गरीब नजरेने बघायचे. आणि त्या नजरेने बघण्यामधे मुलींची संख्या जास्त असायची.म्हणजे अगदी उस्मानाबाद जिल्ह्यातील नागोबाचीवाडी गावातून आलेली मुलगी असली काय आणि मुंबईच्या अगदी कफ परेड मध्ये राहणारी मुलगी असली काय माझ्याकडे त्या तितक्याच तुछ्तेणे बघायच्या.<br />
<br />
मग काही कामासाठी आल्या समजायचं "च्या मायला हि येवढा उंच टाचेचा स्यांडल घालून , केस झकास फिरवून मागे टाकून मला कॉम्प्लेक्स देत्तीय पण हिला तर "GDP" आणि "GNP" मधला फरक पण कळत नाही. हे नुसतंच " झगा झगा झगा आणि मला बघा मला बघा" आहे. असे काही घडले कि माझा आत्मविश्वास वाढायचा.<br />
<br />
पण याचा अर्थ तुमच्याकडे ज्ञान असले म्हणून तुम्ही केपण गबाळे रहा होत नाही.ज्या त्या ठिकाणी त्या त्या ठिकाणचा डेकोरम पाळला पाहिजे.<br />
<br />
सात वर्षापूर्वी पहिल्यांदाच बॉसने मला एक खूप मोठ्या कंपनीच्या मिटिंगला नेले. भारतीय कंपनीचा चेअरमन ज दोन तीन हजार करोडचा मालक आहे आणि परदेशी कंपनीचा चेरमन त्याहून मोठी कंपनी सांभाळतो. ह्या मिटिंग मधे बोसने माझ्याकडे कटाक्ष टाकला आणि मला समजले माझे कपडे त्या मिटींगच्या योग्यतेचे नव्हते. दुसऱ्या दिवशी बॉसने मला मॉल मध्ये घेऊन जाऊन दोन कोट, तीन शर्ट, आणि दोन trousers गेऊन दिले. तेव्हापासून मी बाहेर कसे का असेना ऑफिस मध्ये मी एक Investment Banker च असतो.<br />
<br />
तर सांगायचा मुद्दा हा आहे कि ग्रामिन्न आणि निमशहरी भागातून येणाऱ्या मुलांना पुणे मुंबई सारख्या ठिकाणी कंपनी मध्ये काम करण्यासाठी पुस्तकी ज्ञान तर असतेच पण ज्या Soft Skills and Essential Skills लागतात त्याचा अभाव असतो. म्हणून ते शहरी मुला पेक्षा करियर मध्ये तीन चार वर्ष मागे चालत असतात. तो आत्मविश्वास मिळवायला ग्रामिन् मुलांची तीन चार वर्ष निघून जातात. <br />
<br />
अशा ग्रामीण आणि निमशहरी मुलासाठी Soft skills as well as essential skill देणारी एकही संस्था मला ग्रामीण भागात दिसत नाही. म्हणजे डिग्री पूर्ण होत असतानाचा असा एक कोर्स जो विद्यार्थ्यांना शहरात कसे वागावे, मुलाखतीला तोंड कसे द्यावे यापासून,ऑफिसमधे कसे वागावे, प्रेजेन्तेशन कशी द्यावीत, जेवण कसे करावे, केस कसे कापावेत, लेखी भाषा कशी असावी, इमेल कसे लिहावेत, इमेलची भाषा अशी असावी इत्यादी गोष्टीचे ट्रेनिंग देणारी एकही संस्था मला , कोल्हापूर, लातूर, नगर, मराठवाडा भागात आढळत नाही.<br />
<br />
अशी ट्रेनिंग संस्था काढण्यासाठी कुणीतरी कोर्पोरेट मधील अनुभवी लोकांनी पुढे येणे गरजेचे आहे. ज्यामुळे ग्रामीण विध्यार्थ्यांना त्यांचे करियर घडवणे सोपे जाईल तसेच भारताचा ७०% हुमन रिसोर्से हा स्कीलफुल रिसोर्से होईल .<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br /></div>
VIkas Godagehttp://www.blogger.com/profile/06578664058351436336noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8489374601831467546.post-64192818528813965742016-12-13T23:14:00.000-08:002016-12-13T23:14:04.699-08:00रॉश कुटुंब आणि हायकिंग <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
रॉशने त्याच्या थकून गेलेल्या पायाला जरा आराम दिला आणि लडखडत उभा राहत दूर दूर पर्यंत बघू लागला. त्याला कोसो दूरपर्यंत फक्त छोटी खुरटी झुडपे आणि उन्हाने तापलेले राखाडी खर्डे पिवळे डोंगर दिसत होते. त्याने पाठीमागे वळून बघितले. त्याची पत्नी ख्रिस्टीन बरीच मागे पडली होती आणि ती पण लडखडत लडखडत चालत रॉशच्या मागे यायचा प्रयत्न करत होती. तिच्या पुढेच चालत असलेला त्यांचा नऊ वर्षाचा मुलगा रॉनी रॉशजवळ पोचला आणि त्याच्या पप्पाच्या पायात त्याने आपलं अंग बोच्यावर आपटून दिलं. रॉशला समजले होते कि आता रॉनी मध्ये चालायची ताकत उरलेली नाही पण तो स्वतः पण रॉनीला उचलून घ्यायच्या स्थितीत नव्हता. ख्रिस्टीन, रॉनि पर्यंत तरी चालू शकते कि नाही असे झाले होते पण कशीबशी आली आणि ती पण त्या तापलेल्या मातीमिश्रीत खडकावर बसली. रॉनीने स्वतःकडील वाटर ब्याग काढली मुलाला दोन घोट दिले आणि स्वतः एक घोट आणि बायकोला एक घोट पाजून थोडी तहान भागवण्याचा प्रयत्न केला.<br />
<br />
"पप्पा कधी येणार घर, कुठे आहे हायवे, कधी पोचणार आपण, मला आजून पाणी पाहिजे " असं स्वतःशीच पुटपुटनाऱ्या पोराला जवळ घेतलं त्याच्या केसात हात फिरवला त्याच्या डोक्याची पप्पी घेतली आणि त्याच्या मनात विचार आला, "हा माझा पोरगा आणि त्याच्या केसाचा सुगंध मी असंच आजून यापुढे पण घेऊन शकेल का ?" आता डोळ्यातून येण्यास्स्ठी सुद्धा शरीरात पाणी उरले नव्हते. ह्या वाळवंटातून आपण सुखरूप बाहेर पोहचू कि नाही याबाबत आता रॉशचा आत्मविश्वास कमी होत चालला होता. शेकडो किलोमीटर पसरलेले ते नेवाडाचे वाळवंट आपल्याला खाऊन टाकणार असं त्याला वाटलं पण त्याने धीर सोडला नव्हता.<br />
<br />
आता त्यांच्याकडील, मोबाईल, क्यामेरा यांची ब्याटरी पण संपून गेली होती आणि दळणवळनाचे कोणतेही साधन आता त्यांच्याकड उरले नव्हते. रॉशने बायकोला धीर दिला आणि चला हि समोरची टेकडी गेली कि लगेच हायवे आहे म्हणून त्यांना उठवून चालू लागला. त्या दूरदूर पर्यंत फक्त उन्हाच्या झळया आणि मृगजळ दिसणाऱ्या वाळवंटात आपले संपूर्ण कुटुंब तडफडून मरताना बघायाची शिक्षा आपल्यालाच देवाने का दिली असेल अशी गोष्ट रॉशच्या मनात आली. ख्रिस्टीन मध्ये आता तिच्या मुलाला जवळ घेण्याची ताकत पण उरली नव्हती.<br />
<br />
भूक, तहान आणि चाळीस अंश सेल्सियस तापमानात खालून गरम वरतून आग ओकणारा सूर्य, अशा भट्टीतून पुढे कसलीही आशा नसताना हे तिघे चालण्याचा प्रयत्न करत होते. उरलेल्या पाण्याचे दोन घोट रॉनीला आणि एक एक घोट आई बाप घेत होते, ते पाणी पण आता संपले होते. मृत्यूची भीती माणसा मध्ये एक वेगळीच ताकत निर्माण करते असे म्हणतात त्याप्रमाणे आता भान गेलेल्या अवस्थेत ते तिघे त्या वाळवंटात चालत होते. आता त्या तिघामध्ये खूप अंतर पण वाढले होते आणि कुणामधेही दुसऱ्याकडे लक्ष देण्याची क्षमता उरली नव्हती.<br />
<br />
अशा वेळी जगत सर्वात महत्वाचे काय तर डोक्यावर छप्पर, आपले घर असे रॉनीच्या मनात आले आणि आपण कशाला उगीच हायकिंगला आलो आणि आलो तरी आपल्या मुलाला पण मरायला बरोबर आणले याचा त्याला खूप पश्चाताप होत होता.<br />
<br />
तेवढ्यात त्याने पूर्वेकडे बघितले तर अचानक ढग दाटून आलेले त्याला दिसले आणि क्षणार्धात सोसाट्याच्या वार्याने तो आसमंत व्यापून टाकला. भल्या मोठ्याढगांनी त्या संपूर्ण वाळवंटाला व्यापून टाकले एक क्षणात नव्हत्याचे होते केले. मुसळधार पावसाला सुरुवात झाली. निसर्ग एका क्षणात संपूर्ण डावच पलटून टाकू शकतो हे रॉशच्या कुटुंबाने याची देही याची डोळा पहिले. पावसातून समोरून येणारी फोरेस्ट विभागाची जीप बघून देवाने सगळ्या चाली आपल्या कुटुंबाला वाचवण्यासाठी खेळल्या आहेत आसे रॉशला वाटले.<br />
<br />
त्या वाळवंटाच्या आठवणीत, आता रॉश मस्त घरातील शॉवरखाली रॉनीला घेऊन बसला आहे आणि अचानक ख्रिस्टीन पण येऊन त्यांना शॉवरखाली सामील होऊन ते तिघे त्या वाळवंटाचा बदला घेत होते.<br />
<br />
........................................................................................................................................................<br />
<br />
ह्या तिघांच्या शोधात निघालेल्या फोरेस्ट ऑफिसर्सना ह्या तिघांचे देह काही अंतरावर पडलेले दिसले. त्यानि असा अंदाज केला कि पाण्यावाचून हे लोक मरण्याआधी भ्रमिष्ट झाले होते आणि त्यांनी कसेही इस्तंतः फिरत फिरत आपले देह टाकून दिले.रॉशच्या देहापासून ख्रिस्टीन जवळ जवळ शंभर मीटर अंतरावर पडली होती, आणि रॉनी जरासा जवळ म्हणजे पन्नास मीटर अंतरावर पडलेला होता.<br />
<br />
फोरेस्ट ऑफिसर्सना रॉनी जिवंत आढळला, आई बापांनी एक एक घोट पिऊन लेकराला दोन दोन घोट देत राहिल्यामुळे तो वाचला असावा. रॉनीचे आईबाप त्या ट्रेकिंग ने आणि नेवाडाच्या वाळवंटाने खाल्ले. असे अनेक लोकांना खाल्ले आहे आतापर्यंत नेवाडाच्या वाळवंटाने.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br /></div>
VIkas Godagehttp://www.blogger.com/profile/06578664058351436336noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8489374601831467546.post-12326500883787704612016-09-27T05:01:00.002-07:002016-09-27T05:01:22.882-07:00"परिंदा" प्रकाशन आणि ऋषितुल्य डॉ.आ. ह.साळुंके सर <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">म्हणजे</span>, <span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">अकरावीत परीक्षेचा फॉर्म वगैरे भरायची जबाबदारी
एकदमंच अंगावर पडली. ती एक मोठीच जबाबदारी होती. “उद्या परीक्षेचा फॉर्म भरायची
मुदत संपत आहे”</span>, <span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">असा गोधंळ वर्गात उडाला कि</span>, <span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">वर्गात काही निश्चल</span>, <span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">अविचल आत्मे असायचे ते निर्विकार पणे कुणाला तरी
विचारायचे</span>,<span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“उद्या फॉर्म भरायची मुदत संपत आहे कारे </span>?”<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“हो” समोरून सगळे गृहपाठ/ट्युटोरियाल पूर्ण
असलेला आणि परीक्षेचा फॉर्म पहिल्याच दिवशी भरून पावती नीट जपून ठेवलेला सिन्सियर
आत्मा आमच्याकडे तुछ वगैरे नजरेने बघत सांगायचा..</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“लेट फी किती आहे</span>?”<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“एकतीस रुपये” सिंशीयर आत्मा हळूच पुढेच उजव्या
बाजूला बसलेल्या दुसऱ्या स्त्रीलिंगी सिंशीयर आत्म्यावरील नजर काढून आपल्यावर तोच
तुछ कटाक्ष टाकत...</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">एकतीस रुपये काय जास्त नाहीत</span>, <span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">अजून पंधरा दिवस आहेत</span>, <span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">भरूकि निवांत फॉर्म असे
मनातल्या मनात म्हणून, आम्ही तसेच कॉलेज मधून थेट थेटरात जाऊन मोहरा</span>, <span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">रंगीला</span>, <span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">हमसे है मुकाबला तत्सम
सिनेमे दुसऱ्यांदा किंवा तिसऱ्यांदा बघायला जात असू. दुपारी तीन वाजता सिनेमा बघून
उनातानातून चालत खोलीवर आल्यावर समजायचे</span>, <span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">इथे येऊन तरी करणार काय</span>?.<span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> म्हणजे कॉलेज मधे जाऊन तरी
करणार काय </span>? <span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">एकूण कुठेतरी जाऊन करायचे काय असले भयंकर तात्त्विक प्रश्न मला तेव्हापासून
सतावतात. हे थोर वाचक मंडळींच्या ध्यानात आलेच असेल. पण त्याकाळी मी आणि माझ्या
सजातीय बांधवांनी त्यावर जालीम उपाय काढला होता. गाय छाप-चुना पुडी. विडा मळणे</span>, <span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">तोंडात टाकणे</span>, <span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">खिडकीतून थुंकत थुंकत उगीच
उताणे खोलीच्या छताकडे बघणे</span>, <span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">विडा थुंकने</span>, <span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">पुन्हा दुसरा बार भरणे</span>, <span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">पुन्हा थुंकणे</span>, <span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">गुळणा करून पुन्हा बार भरणे आणि खोलीच्या छताकडे
बघत माशांचा गुन्गुंगुंगुंगुन आवाज ऐकत पडून राहणे. दुसऱ्या दिवशी तसेच कॉलेजला
जाणे आणि पुन्हा तोच उपक्रम राबवत खोलीतील सतरंजी गरम करणे. अशा बीजी शेडूल मधून
लेट फी भरून परीक्षेचा फॉर्म भरायची तारीख उद्यावर येऊन ठेपली कि लक्षात यायचे कि
आपण लेट फीचे पैसे किंवा एकूणच परीक्षा फिसचे पैसे अक्षय कुमार</span>, <span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">अमीर खान</span>, <span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">उर्मिला मार्तोडकर आणि
गायछापचे मालक दोंडाईवाले यांच्या समृद्धीसाठी दिले आहेत. मग सुपर लेट फीस फक्त
पंचेचाळीस रुपये आहे हे समजल्यावर बरे वाटायचे आणि अजून दहा दिवस वेळ मिळायचा. परीक्षेचे
किंवा तस्तम फॉर्म अगदी शेवटच्या दिवशी शाळेतल्या कारकुनाच्या हातापाया पडून
भरायचे. सगळ्या शाळेतील कारकून हे संस्थाचालकाचे बाप असल्याच्या अविर्भावात का
असतात हा प्रश्न मला तेव्हापासुन आजतागायत पडत आहे. अशा तर्हेने कोणत्याही गोष्टीत
नरड्याला पाणी लागल्याशिवाय हालचाल करायची नाही हे आपल्या आयुष्याचे तत्व आपण
लहानपणीपासून अत्यंत काळजीपूर्वक जतन करत आलो आहे. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-mItUGLvHxp0/V-pe2qmqDBI/AAAAAAAAFWQ/iMMBvli-vHgtVOfSrKyKzWeaJH4MVAouACLcB/s1600/vikas%2Bat%2Bprakashan.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://2.bp.blogspot.com/-mItUGLvHxp0/V-pe2qmqDBI/AAAAAAAAFWQ/iMMBvli-vHgtVOfSrKyKzWeaJH4MVAouACLcB/s640/vikas%2Bat%2Bprakashan.jpg" width="425" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">हेच अगदी कालच्या पुस्तक प्रकाशनाच्या
कार्यक्रमाच्या वेळी पण घडले. पण काही लोक कायम संकटात अडकून कायम यशस्वी पणे
बाहेर पडत असतात त्यापैकी मी एक आहे कि काय अशी मला शंका येऊ लागली आहे. अजून
पंधरा दिवस आहेत प्रकाशनाला करूकि हॉल बुक निवांत, म्हणत म्हणत धरलेली तारीख चार
दिवसावर येऊन ठेपली आणि लक्षात आले आता हॉल मिळत नाही. ज्या साताऱ्याच्या दोस्ताच्या
जीवावर होतो, तो फोन उचलत नाही. एकूण असे बाके प्रसंग नवीन नसल्याने मी डगमगलो
नाही. कठीण समय आला आहे हे मी फक्त “किल्लेदारीच्या” मेम्ब्रास्नी सांगितले. संजय
झिंजाड यांनी शून्य मिनिटात हॉल बुक केला</span>, <span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">सौ. दिपाली झिंजाड निवेदनाचे भाषण तयार केले. संतोष
डुकरे</span>, <span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">अभिदा कुपटे </span>, <span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">शंकरआन्ना बहिरट</span>, <span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">पानसरे</span>, <span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">संजू ढेरंगे यांनी गाड्या ठरवल्या व पुढच्या
शून्य मिनिटात सगळे पक्के केले आणि मी नेहमीप्रमाणे फेसबुकवर स्टेटस टाकून झोपी
गेलो. आळशी माणसाला अशी प्रेम करणारी माणसे कशी काय भेटतात कोण जाने. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-hvHhVb9h12I/V-pe-FPIGbI/AAAAAAAAFWU/aYvP5p8oQMIak85NNzMod7dZFm8lQLL0ACLcB/s1600/Prakashan%2Bphoto%2BAH%2BKishor%2Bme.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="426" src="https://4.bp.blogspot.com/-hvHhVb9h12I/V-pe-FPIGbI/AAAAAAAAFWU/aYvP5p8oQMIak85NNzMod7dZFm8lQLL0ACLcB/s640/Prakashan%2Bphoto%2BAH%2BKishor%2Bme.jpg" width="640" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">पहिल्या वहिल्या पुस्तकाला म्हणजेच भोवनीलाच गुरुवर्य
ऋषितुल्य डॉ आ. ह साळुंके सरांचे आशीर्वाद मिळणार होते, हे माझ्यासाठी थोरच होतं. त्यांना
फक्त वाचले होते, त्यांच्या कार्याचा आवाका पाहिला होता, त्यांनी पेरलेल्या
बीजांची रोपटे झाली, रोपट्यांची झाडे होऊन त्यातून एकाच्या असंख्य बिया तयार
झाल्या होत्या. महाराष्ट्राला कट्टर धार्मिक वादाच्या कचाट्यातून मुक्त करून
सर्वोत्तम भूमिपुत्र गौतम बुद्ध, फुले, शाहू, आंबेडकरांच्या विचारांचे अनुयायी
निर्माण करण्यात त्यांना आलेले यश पाहत होतो पण त्यांना प्रत्यक्ष पहिले नव्हते. प्रतक्ष
भेटण्याची हुरहूर होतीच. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">चेहऱ्यावर खूपच नैसर्गिक आनंदी भावाने सरांनी
घरी स्वागत केले आणि विविध विषयावर चर्चा करत एक तास कसा गेला ते समजलेच नाही. अतिशय
शांत, संयमी, चेहऱ्यावर स्मित आणि आत्मविश्वापूर्वक प्रत्येक शब्दामागे दशकांचा
अभ्यास, चिंतन आहे हे समजायला वेळ लागला नाही. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">सरांनी आपल्या अर्ध्या तासाच्या भाषणात
पुस्तकातील जवळ जवळ प्रत्येक व्यक्तिरेखेला हात घातला, त्यामागील संवेदना, आणि ते
जगणे त्यांनी कसे अनुभवले आहे हे सांगताना समोरच्या लोकांना हे आपलेच जीवन आहे असे
वाटत असावे इतके लोक त्यांच्या भाषणाशी एकरूप झाले होते. सर, आपले पुस्तक पूर्ण
वाचतील का? असशी शंका होती मला, पण जेव्हा त्यांनी प्रत्येक कथेतील संदर्भ देऊन
त्याचे विश्लेषण देत होते तेव्हा त्या कथा माझ्या आहेत म्हणून नाही पण
माझ्यासारख्या नवीन लिहिणाऱ्या माणसाच्या कथेला-लिहिण्याला सरांनी खूप मान दिला
आहे असे मला वाटत होते. </span><o:p></o:p></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-QHSZ5GC0JfI/V-pfNOjdY3I/AAAAAAAAFWc/i0ZbAQQg85ckX9aAI-Ks1F7eQr20y9jRgCLcB/s1600/killedari%2Bprakashn.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="426" src="https://2.bp.blogspot.com/-QHSZ5GC0JfI/V-pfNOjdY3I/AAAAAAAAFWc/i0ZbAQQg85ckX9aAI-Ks1F7eQr20y9jRgCLcB/s640/killedari%2Bprakashn.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“विकासच्या बऱ्याच कथा मला माझ्या बालपणात घेऊन
गेल्या” हे सरांचे वाक्य अगदी मी माझ्या
घराच्या भिंतीवर माझ्या नावाच्या ऐवजी लिहून ठेवावे असे वाटले. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“एका सामान्य शेतकऱ्याच्या पोराच्या हुशारीची
महती राजा पर्यंत पोचते, आणि राजा आपल्या प्रधानाला सांगतो कि त्या शेतकऱ्याच्या
मुलाला घेऊन या, त्याला राजदरबारात माझा सल्लागार म्हणून ठेवायचे आहे.हे ऐकून
प्रधानाला त्या मुला विषयी असूया वाटते पण राजाचा आदेश असल्याने त्याला पर्याय
नसतो. राजाने दिलेला घोडा घेऊन तो शेतकऱ्याच्या मुलाला आणायला घोडा घेऊन जातो. प्रधान
त्या मुलासमोर घोडा उभं करतो आणि म्हणतो, ‘बस, यावर बसून तुला राजाड्यात जायचे आहे”.
तेव्हा तो मुलगा त्या घोड्याच्या पाठीकडे तोंड करून बसतो. हे पाहून प्रधानाला
समाधान वाटते. हा मुलगा तर मूर्ख निघाला, राज यला पाहून ताबडतोप हाकलून देणार
म्हणून तो आनंदी होतो.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">जेव्हा तो त्याच अवस्थेत राजदरबारात पोचतो
तेव्हा राजा चिडतो आणि विचारतो, “काय हा मूर्खपणा, मला जर माहित असते तु असा मूर्ख
आहेस तर तुला बोलावले नसते, घोड्याच्या पाठीकडे तोंड करून कोण बसते का?</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">तेव्हा शांतपणे तो शेतकऱ्याचा मुलगा उत्तर देतो,
“महाराज, मी आपला आभारी आहे, आपण मला आपल्या शेवेच्या योग्य समजलात. परंतु आपली सेवा
करत असताना, उंची महालात राहत असताना, ऐश्वर्यात लोळत असताना, मी ज्या ठिकाणाहून
आलो आहे त्या माझ्या गावावरील, माझ्या लोकांवरील माझी नजर कधीही दूर हटू नये यासाठी
मी माझी नजर जाणीवपूर्वक मागे ठेवली आहे. हे ऐकून राजाला पण खात्री वाटली कि
त्याची निवड चुकीची नव्हती. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">सरांनी सांगितलेल्या या गोष्टीचा मतितार्थ खूप
मोठा आहे हे मला समजायला वेळ लागला नाही. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">या व्यतिरिक्त पुस्तक प्रकाशना आलेल्या माझ्या
खास दोस्तांचे आणि वाचकांचे मी खास आभार मानायला विसरणार नाही. यामध्ये, बारामती मुंबई,
वाळवा, जयसिंगपुर, पेठवडगाव, कराड, सांगली, बार्शी, सिरसाव, सासुरे, साताऱ्याहून
आलेल्या सर्व मित्रांचे मी मनपूर्वक आभार मानतो आणि आपण उपस्थित राहून माझा
आत्मविश्वास वाढवला या बद्दल धन्यावद देतो. </span><o:p></o:p></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-NDS6SHGVIIc/V-pfFdtvppI/AAAAAAAAFWY/Pxbi9h8PKjgKqcM_aN9EQIyn-hRy6Sg6QCEw/s1600/FB%2Bfriends%2Bat%2Bprakashn.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="426" src="https://3.bp.blogspot.com/-NDS6SHGVIIc/V-pfFdtvppI/AAAAAAAAFWY/Pxbi9h8PKjgKqcM_aN9EQIyn-hRy6Sg6QCEw/s640/FB%2Bfriends%2Bat%2Bprakashn.jpg" width="640" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">तसेच काही व्यक्तिगत, सामजिक कारणामुळे जे
उपस्थित राहू शकले नाहीत परंतु कायम मला प्रोत्साहन देत असतात त्यांचे पण मी आभार
मानतो. </span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal",serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आणि माझे चार शब्द संपवतो. जय हिंद जय महराष्ट्र. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
</div>
VIkas Godagehttp://www.blogger.com/profile/06578664058351436336noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-8489374601831467546.post-52673979395948984992016-06-08T04:53:00.000-07:002016-06-09T01:55:23.176-07:00नाणेघाट <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-e8JSE5oQH1I/V1gIm_f5_bI/AAAAAAAAFDs/YxofOW3RhtchPjDcAFn15HCRsI44iETegCLcB/s1600/IMG_20160605_094610.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://2.bp.blogspot.com/-e8JSE5oQH1I/V1gIm_f5_bI/AAAAAAAAFDs/YxofOW3RhtchPjDcAFn15HCRsI44iETegCLcB/s400/IMG_20160605_094610.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/--Hf7-k6tlH8/V1gIvb_v4aI/AAAAAAAAFD0/z9J2Krorq7EgqsY-3jFVK_hCHmJXI8MsACLcB/s1600/naneghat.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://3.bp.blogspot.com/--Hf7-k6tlH8/V1gIvb_v4aI/AAAAAAAAFD0/z9J2Krorq7EgqsY-3jFVK_hCHmJXI8MsACLcB/s640/naneghat.jpg" width="358" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">माझं ना आता, आमच्या गावच्या वरच्या आळीच्या
पारीसारखं झालंय, म्हणजे नाही म्हणून कुणाला म्हणायचंच नाही, मग आपल्या जीवाला
कितीबी त्रास होऊद्या. ह्या असल्या भिडगस्त स्वभावाचा मला इतका त्रास होतोय तर
त्या बिच्यार्या पारीला किती त्रास होत असंल याचा विचार सुद्धा करू नये. आपल्या
गडी मानसाचं काय कसबी चालतं, पण बायामानसाला किती सोसावं लागंत आसल याचा कुणी
विचार करंल कि नाही!. पण तिने एकदा सामासेवेचे व्रत अंगावर घेतलं कि घेतलं, ती
घेतला वसा तसा टाकणार नाही याची मला आणि गावाला ग्यारंटी आहे. गावाला जास्त आहे. तर
ह्या नाही, नाही म्हणण्याच्या स्वभावामुळे मला पारीसाराख्याच भयंकर अडचणी येतात.
बरं तिच्या मदतीला तिने हाक मारली कि सगळा गाव धाऊन येतो, आपल्याकडे तसले विशेष
काहीच नसल्याने, आपली कामे आपल्यालाच करावी लागतात. असो.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">म्हणजे, शनिवार दिनांक ४ जुन २०१६ रोजी
हरिश्चंद्रगडाची स्वारी आणि संतोष डुकरे यांच्या घरी दुध-भाकरी-लसणाची चटणी यांना
कुस्करून खाण्याचे योजिले असताना मी शनिवारी सकाळी अकरा वाजता उठलो. उठून बघतो तर ,
संतोष डुकरे यांचे १३ मिस कॉल , अभिजीत कुपटे यांचे आमच्या घराबाहेर उभे राहून ९
मिस कॉल आणि व्हात्स मध्ये अनंत मेसेज. त्यात अशोकआण्णा पवार यांचा एक मेसेज
अवार्ड विनिंग ठरला. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“रात्री इकासरावचे दोन-तीन वाजेपर्यंत फेसबुकवर
स्टेटस पडून, डिलीट होत होते, त्यामुळे तुम्ही चिंता करू नका, ते सकाळी आकरा वाजता
उठतील” </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आणि ते खरेच ठरले, मी त्या शेवटच्या दोन </span>DDR <span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">साहेबांनी केलेल्या लार्जच्या
प्रेमळ आवाहनाला नाही म्हणायला पाहिजे होते असे वाटले. पण पुन्हा आपल्याला नाही तर
म्हणताच येत नाही हा स्वभाव आडवा आला. मी तंतोतंत आकराला उठून आकरा वाजून सात
मिनिटांनी अभिजित आण्णाच्या कोर्पियो मध्ये बसलो होतो. त्यामुळे गडावर स्वारी
करायला उशीर झालेला असताना आमचा उत्साह अजिबात कमी झाला नव्हता. अभिजित अन्नाचा आणि
शंकर अन्नाचा रेबनचा गोगल, ती पांढरीफेक कोर्पियो आणि मी कडेला बसलेला सामान्य
इसम. अशी तिघांची सवारी निघाली. टोल नाक्यावर समोरच्या सगळ्या कार गाड्यांना टोल घेतला
आणि आमची कोर्पियो आली कि लागबघीने गेट वरती घेतले. आयला म्हणालो वट्ट आहे. पण
नेमका कुणाचा ते कळलं नाही. कोर्पियोचा, रेबनचा कि दोन अण्णांचा? आपला वट्ट वगैरे
असण्याची शक्यता सुतराम कि काय म्हणतात तशी सुद्धा नव्हती. शंकर अण्णांनी सांगितले,
“अहो इथे कोर्पिओ आणि रेबनचा गोगल घातला कि टोल घेत नाहीती” मग मी अभिजित आण्णाला
सल्ला दिला, “अभी तू अख्ख्या कोर्पियोला रेबनचा काच बसवून घे समोर, तुला च्यामालाया
कोण डीझेलचे पैसे सुद्धा मागणार नाहीत ह्या पिंपरी चिंचवडात” पण त्याला हा उपाय पटला
नाही.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">सुमारे चार वाजता संतोष अण्णांच्या मळ्यातल्या घरी
पोचलो. वांगी, टरबूज, शहाळी वगैरे वानवळा गोळा केला तोपर्यंत संतोष अण्णांनी
म्हशीची धार काढून ठेवली होती. रानातल्या घरात मस्त दुधात कुस्करून बाजरीची भाकरी
लसणाची चटणी खाल्ली. त्यात कोल्हापुरच्या आमच्या अभिजित पैलवानाला भाकरी कुस्करता
येत नव्हती म्हणून त्याला आम्ही अभिजन असे घोषित करून टाकले आणि संतोष अण्णांनी
त्याला भाकरी कुस्करून दिली. </span><o:p></o:p></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आता येवढं जेवल्यावर हरिश्चंद्रगड चढायचा का</span>? <span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">अशा प्रश्नार्थक नजरेने अभीने
माझ्याकडे बघितले आणि सर्वजन सहमत झाले. मला हरिश्चंद्र गडाला जायचे असताना, संतोष,
आभी आणि शंकर आण्णा घाबरल्यामुळे आम्ही नानेघाटात जायचे ठरवले. अभी तर म्हणाला
इथेच झोपू, पण लगेच अर्नाव म्हणाला , ओय इकडे वाघरू येतंय आणि ते खाऊन टाकतंय, बाहीर
झोपायचं नाही, तवा नाही का म्हातारी खाल्ली वाघराने. मग छोट्या अर्नावने वाघराणे
म्हातारी कशी खाल्ली ते अगदी हातवारे करून सांगितले. आणि हा एकूण पश्चिम जुन्नर
तालुका बिबट्याने हैराण करून टाकल्याचे समजले. काही घरांना आणि गोठ्यांना मोठ मोठी
कुंपणे पाहून त्याची दाहकता समजून आली. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ह्या सगळ्या गडबडीत एका अवलियाची भेट झाली, सागर
चव्हाण उर्फ बकरी उत्पादक. ह्यांच्या विषयी स्वतंत्र लेख आहे, आतापुरते माहित करून
घ्या कि फॉक्सव्यगन मधील नोकरी सोडून आता १०० शेळ्या पाळत आहे आणि लवकरच १०००
शेळ्या करणार आहे. </span><o:p></o:p><br />
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-ped8YXYiWMI/V1gF0M5okzI/AAAAAAAAFB8/c3QW3m4kMZsHDiNF0y-j1TC3Y1gCYXmAwCLcB/s1600/IMG_20160605_054231.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://4.bp.blogspot.com/-ped8YXYiWMI/V1gF0M5okzI/AAAAAAAAFB8/c3QW3m4kMZsHDiNF0y-j1TC3Y1gCYXmAwCLcB/s640/IMG_20160605_054231.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-Om4NiQVCjiU/V1gF3jtfN1I/AAAAAAAAFCE/vQjo_BLbDUEQcIdYR3OIN1AVg3I0_8UlgCLcB/s1600/IMG_20160605_053858.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://3.bp.blogspot.com/-Om4NiQVCjiU/V1gF3jtfN1I/AAAAAAAAFCE/vQjo_BLbDUEQcIdYR3OIN1AVg3I0_8UlgCLcB/s640/IMG_20160605_053858.jpg" width="640" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">रात्री ९ वाजता शनी अमावाषेचा आमचा प्रवास चालू
झाला. शिवनेरीच्या पायथ्याला वळसा घालून पुढे निघालो, शिवनेरीकडे बघून आभार मानले
आणि पुढे निघालो. अंधारात नेमके कुठून कुठे चाललो आहोत हे समजत नव्हते. डोंगर रांगा,
पठारे, आजून डोंगर रांगा आणि कच्चे पक्के रस्ते पार करत एकदाचे नाणे घाटात पोचलो. आम्हाला
रस्ता असा एकदम संपले याची जाणीव नसल्याने आमची आभ्याची कोर्पिओ घाटात जाता जाता
वाचली. म्हणजे डांबरी सडक आणि अचानक रस्ता संपणे. हे थोर वाटले. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">पूर्वेकडील पठारावरून असंख्य किलोमीटर वरून
येणारा रस्ता आणि पश्चिमेला जोडणारा तो नाणे घाट. ज्यांनी कुणी बनविला असेल तो सातवाहन
राजा आणि त्याची संस्कृती थोर असली पाहिजे. एखाद्या संस्कृतीची चिन्हे अडीच हजार
वर्ष टिकतात म्हणजे तिचे मानवी इतिहासातील योगदान वादादीतच असते. नाणेघाटाच्या
अस्तित्वाची आणि तिथून होणाऱ्या व्यापाराची साक्ष देत उभा असलेला तो दगडी अजस्त्र रांजण
मला खुणावत होता. </span><o:p></o:p></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-iSXZX5tW8oQ/V1gGHAHBr_I/AAAAAAAAFCQ/Zwuq7DXemGUGWowjA-3I96gavW2ollhjQCLcB/s1600/IMG_20160605_062157.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://3.bp.blogspot.com/-iSXZX5tW8oQ/V1gGHAHBr_I/AAAAAAAAFCQ/Zwuq7DXemGUGWowjA-3I96gavW2ollhjQCLcB/s640/IMG_20160605_062157.jpg" width="640" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">हो, “मीच तो रांजण, मी अनेक लोकांच्या तहान
भागवल्या, श्रीमंत व्यापारी, त्यांचे गुलाम नोकर, त्यांच्या सुंदर बायका, त्यांनी विकायला
आणलेल्या दासी, आणि हो पश्चिमेकडील व्यापारी आणि त्यांनी पाशिमेकडून विकायला
आणलेले पदार्थ सगळे पाहिले आहे. पाप पाहिले आहे पुण्य पाहिले आहे, पाप पुण्याची
देवाणघेवाण पाहिली. यातल्या कुणाचीही तहान भागवताना मी कधीही दुजाभाव केला नाही, सैनिक
असो, राजा असो, राणी असो, दासी असो, परदेशातून विकायला आणलेली गोरी गणिका असो, सगळ्यांची
तहान भागवली. आज त्या क्षणांचा मी एकटाच साक्षीदार आहे. होय मी रांजन आहे. माझ्यासारखे
खूप होते, पण सगळे काळाच्या पडद्याआड गेले, मला अजून किती वर्ष इथून माणसांना
जाताना बघायचे आहे काय ठाऊक. पण आता यांना कळत नाही माझा वापर कसा करायचा. कुणी
येतं माझ्यात पैसे टाकतं, कुणी येऊन माझी मापं काढतं, कुणाला काहीच कळत नाही आणि
विचारतं ह्यात काय विशेष आमच्या गावात पण हाय असला रांजण पण जरा बारका आहे. ह्या
अडीच हजार वर्षात करोडो तर्हेचे लोक दाखवलेत भगवंता अजून किती बघायचे बाकी आहेत
कुणास ठाऊक.</span><o:p></o:p><br />
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">जराच थांब विकास, जरासं ऐकून घे, खुप दडलंय माझ्या
पोटात, ह्या हजारो वर्षाच्या कालखंडात शेकडो संस्कृत्या लुप्त पावल्या, प्रत्येकाचे
पाप पुण्याचे हिशोब वेगळे होते, प्रत्येकाच्या सुखाच्या संकल्पना वेगळ्या होत्या
ह्या प्रत्येक कालखंडातील लाखो करोडो स्त्रि पुरुषांच्या करोडो घटना पाहून पाहून
आता मी ह्या घटनाकडे तटस्थपणे पाहायला शिकलो आहे. समजले आहे मला पाप, पुण्य, राजा,
चोर, भिकारी, राणी, दासी, गणिका, सैनिक, गुलाम, भाऊ, बहिण, बायको, मुलगा, मुलगी, सून,
सासू आणि ह्या भोवती घुट माळणाऱ्या ह्या
संस्कृत्या म्हणजे सगळी माया आहे. मानवाने निर्माण केलेल्या संस्कृती नावाच्या एका
चक्रव्युव्हात आडकून माणूस प्राणी त्याच स्वताच्या चाक्रव्ह्युवातून बाहेर पडायचा
मार्ग शोधतोय आणि अजूनच गुरफटून जातोय. माझी संस्कृती चांगली कि तुझी चांगली ह्या
तद्दन खोट्या संकल्पेनेसाठी रक्ताचे पाट ह्याच घाटातून वाहताना पहिले आहेत. आता
नको वाटतं पुढे पण मागचीच पाने उलटत बसल्यासारखे बसायला.चेहरे बदलतील, प्रकार
बदलातील माणसं तीच असतील खूप कंटाळा आलं आहे मला. विकास जरा पुढे, हो त्या
घाटाच्या उजव्या बाजूला जरा खोदून बघ, हो तिथेच खोदून बघ, तुला सातवाहन कालीन
हत्यारांची पेटी सापडेल. ती उघड, त्यातील अजस्त्र असं ते हत्यार घे. मोठ्या पोलादी
गोळ्याला साखळी जोडलेली असेल. ते घेऊन बाहेर ये आणि उधवस्त करून टाक मला ह्या अमरत्वाच्या शापातून. नाको वाटतं आता तीच तीच
माणसं वेगवेगळ्या वेषात पाहायला. उठतोयस ना ?</span><o:p></o:p></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-8FCFp2ulvgA/V1gGW0r8w3I/AAAAAAAAFCc/bY7OhsaEVsoCnImuAMnw6pcGGztDdDzQQCLcB/s1600/IMG_20160605_071927.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://3.bp.blogspot.com/-8FCFp2ulvgA/V1gGW0r8w3I/AAAAAAAAFCc/bY7OhsaEVsoCnImuAMnw6pcGGztDdDzQQCLcB/s640/IMG_20160605_071927.jpg" width="480" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-__mVdcOja2g/V1gGZXCU7wI/AAAAAAAAFCk/ExrimgSo3jYmoQjGFFWoZS9VS4ZHITScgCLcB/s1600/IMG_20160605_072445.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://4.bp.blogspot.com/-__mVdcOja2g/V1gGZXCU7wI/AAAAAAAAFCk/ExrimgSo3jYmoQjGFFWoZS9VS4ZHITScgCLcB/s640/IMG_20160605_072445.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-iY9aAEO-ZBc/V1gGg05c-kI/AAAAAAAAFCs/55vnjZK1WPYIChqH1sr2Uf1ljiv8Xv_-ACLcB/s1600/IMG_20160605_072525.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://2.bp.blogspot.com/-iY9aAEO-ZBc/V1gGg05c-kI/AAAAAAAAFCs/55vnjZK1WPYIChqH1sr2Uf1ljiv8Xv_-ACLcB/s640/IMG_20160605_072525.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-xVr08nEiUZY/V1gGheSZKVI/AAAAAAAAFC0/8dSscWbjookCBDFHpMsFKzHYReD3JEZZQCLcB/s1600/IMG_20160605_072537.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://4.bp.blogspot.com/-xVr08nEiUZY/V1gGheSZKVI/AAAAAAAAFC0/8dSscWbjookCBDFHpMsFKzHYReD3JEZZQCLcB/s640/IMG_20160605_072537.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-qnv8rt6YfHE/V1gGhJqTsrI/AAAAAAAAFCw/hKD-E_1rouEm7XfoDYmNNL6zv_YZTVGuQCLcB/s1600/IMG_20160605_072834.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://3.bp.blogspot.com/-qnv8rt6YfHE/V1gGhJqTsrI/AAAAAAAAFCw/hKD-E_1rouEm7XfoDYmNNL6zv_YZTVGuQCLcB/s640/IMG_20160605_072834.jpg" width="640" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">रांजनाचा आवाज ऐकून दचकून जाग आली तर घाटाच्या
खालच्या बाजूने, मुलांचा आणि सुंदर मुलींचा एक कळप वरती चढून आला होता आणि
घाटातल्या गुहेत आम्ही बाटलीत उजेड कसा घालून ठेवला असेल आणि यांना आता उठवावे कि
नाही याच्या विचारात होता. मला स्त्रीदाक्षिन्य आठवले आणि त्या गुहेचा गजांचा
दरवाजा उघडला. पण दुर्दैव कोणतीही मुलगी आता वार्वासाला आली नाही. मी वाईट वाटून घेतले नाही.माझ्या शेजारी भयंकर
अक्राळ विक्राळ लोकांना झोपलेले पाहून त्या आल्या नसतील अशी स्वतःची समजूत काढून
घेऊन सगळ्यांना उठवले आणि पहाटे पाच वाजता नानाच्या अंगठ्यावर चढून घटाची भव्यता
पाहण्यात गुंग होऊन गेलो. उडी मारली कि डायरेक्ट मुंबईला पोचलो असतो. तिथन बऱ्याच
वानराचे लिंग दिसत होती. मोठी मोठी पर्वतावरून सुळक्या सारखी एकदम टोक करून वरती
आलेली. माणसाच्या कल्पना शक्तीची पण दाद द्यावी. नाव काय दिले त्तर वानरलिंग. थोर
माणसं. </span><o:p></o:p></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-6MYXUz5MoqA/V1gG4fEmWzI/AAAAAAAAFDQ/LuOnNxLiajoxq4nQ0nQOVkNSRYn7nwRLQCLcB/s1600/IMG_20160605_090246.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://4.bp.blogspot.com/-6MYXUz5MoqA/V1gG4fEmWzI/AAAAAAAAFDQ/LuOnNxLiajoxq4nQ0nQOVkNSRYn7nwRLQCLcB/s640/IMG_20160605_090246.jpg" width="480" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-izpruJ9NVZY/V1gG7breR6I/AAAAAAAAFDY/ZV8nQCwlS4wcrG5v0PYGmUtc7duw8dBuACLcB/s1600/IMG_20160605_095300.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://2.bp.blogspot.com/-izpruJ9NVZY/V1gG7breR6I/AAAAAAAAFDY/ZV8nQCwlS4wcrG5v0PYGmUtc7duw8dBuACLcB/s640/IMG_20160605_095300.jpg" width="640" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">तिथून कांटाळलेल्या अवस्थेत कुकेडेश्वराचे देऊळ
बघितले, गावकर्यांनी त्या नदीचे पत्र बदलून गाव्साठी केलेली जागा बघून वाईट वाटले
आणि पुढे चावंडगड बघायला निघालो. रस्त्यावर पाद लागलेल्या आंब्यांचे आंबे खात खात.
चावंडगडाच्या पायथ्याशी पोचलो. गडाच्या पायथ्याशी असलेले महितर पाट्या आता ह्या सरकारने
बदलेल्या वाटल्या. अगोदर सारखे त्या पत्यावर जिजाऊ आणि शिवाजी महाराजांचे फोटो
नव्हते आणि लिखाणात उल्लेख करताना “मराठा सरदार” ऐवजी “मराठी सरदार” असं उल्लेख
केला होता. चला चालायचंच म्हणून गड चढू लागलो. गड मोठा आहे, थेट आहे.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आम्ही दमणार तेवढ्यात वरून एक नाजूकसा आवाज कानी
पडला आणि पोरांचा वेग वाढला. वरती मोटिवेशन आहे याची कल्पना सर्वांना आली होती. सागर
चव्हाण हा तरुण चुणचुणीत मुलगा सगळ्यांच्या पुढे होता. अगदी पाय घसरला कि मरूच अशा टोकावर चढून आम्ही
दाराजाच्या जरा खाली पोचलो तर तिथे एक बारा असलेला तरुण आणि एक सुंदरी तिथल्या
कठड्यावरील लावलेल्या संरक्षक गजांना वार्निश रंग देत होते. शेजारी भिगे होट तेरे
गाणे हे आयफोनवर चालू होते. </span><o:p></o:p><br />
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">सागर धावत जाऊन म्हणाला,” काय गुतं घेतलय काय? “</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">‘काय म्हणालात, आम्हाला नाही समजले?’ तो साधारण
मुलगा आणि सुंदरी </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“न्हाय म्हणलं रंग द्यायचं </span>contract <span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">घेतलंय काय, आमच्या
गोट फार्मचे पण घ्या कि </span>conract, <span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">काय तुमचा भाव काय असेल ते सांगा?” पुन्हा सागर चव्हाण</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“नाही हो, आम्ही एका संस्थेचे आहोत, आम्ही
पुण्याहून आलो आहोत आम्ही हे प्रेमाने करत आहोत हे काम” ती सुंदरी. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“मग आम्हीबी प्रेमानेच इचारतो कि, आमचंबी प्रेमानेच
कराकी, काम” सागर चव्हाण मिटी न सोडता.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">मग मी म्हणालो, “चला सागर शेट पुढे, तुमचा गोट
फार्म रंगवायला कुणी म्हातारं भेटतो का बघू” </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">एकूण रागरंग ओळखून संतोष आन्ना मला म्हणालेच, “विकीदा
एखादी पोरगी बघा आपल्या सागरला, वेटरनरी डॉक्टर असलं तर सोन्यावाहून पिवळे. म्हणजे
शेळ्या मेंढ्यांना घरचा डॉक्टर मिळेल आणि सागर ट्रेकिंग गेल्यावर गोट फर्मची काळजी
पण करायची गरज नाही, नाहीतर कसली बी बघा पण बघा नाहीतर पोरगं कायतरी बालामत आणील"</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">वरती अपेक्षा भंग झाला. काहीच नसेल वाटले होते
पण जुन्या काळातील अनेक अवशेष भेटले.म्हणजे हा किल्ला उगीच किल्ला म्हणून नव्हता
तर याचा सामरिक उपयोग झालेला असावा आणि बऱ्या पैकी वस्ती पण असावी. दगडा पासून
बनवलेली संडासाची भांडी खूप मजेदार वाटली आणि संडासच्या खोल्या पण . ह्या संडासच्या
खोल्यांचा काळ किती मागे जातो हे ठाऊक करून घ्यायला पाहिजे. म्हणजे संडासची अशी
भांडी दगडाची का असेना कधीपासून वापरत आली ते समजेल.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">येताना सागरला त्या सुंदरीने फोन नंबर दिला आणि
आम्ही डोक्यावर हात मारून घेतला.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
</div>
VIkas Godagehttp://www.blogger.com/profile/06578664058351436336noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-8489374601831467546.post-76445497488645106712016-05-27T21:36:00.001-07:002016-05-27T21:36:15.881-07:00आज ज्ञानपीठ विजेते भालचंद्र नेमाडे यांच्या वाढदिवसा दिवशी त्यांनासमर्पित, "बार्शीचा पांडुरंग सांगवीकर"<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px;">
<span style="line-height: 19.32px;">तारीख – २७ मे २००२</span></div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
हॉस्टेल खोली नंबर – ३०५<br />वेळ – कातरवेळ</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
उदाहरणार्थ हि गेल्या अर्ध्या तासातील तिसरी सिगारेट. सिगारेटचा पण कधी कधी कंटाळा येतो पण तिच्याशिवाय दुसर कुणी जवळचं पण वाटत नाही. आज शनिवार आहे, पण हि वेळ आणि तारीख भयंकर वाईट, हा आब्या पाटील, सयाजी, आणि पैग्या माझ्या पैशाला अगोदरच पांडुरंग लावतात आणि नंतर मी रिकामा झालो कि मला यांच्या तोंडाकड बघत बसावं लागतं. शेवटचे दोनशे रुपये राहिलेत, आज बाहेर पडलं कि हे लोक पिणार खाणार आणि आपले आहे तेवढे पण पैसे संपून जाणार. त्यापेक्षा हे सिगारेटचं पाकीट आणि हि ययाती आज संपवून टाकू. एका रात्रीत. तशी मस्तच आहे ययाती.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
तेवढ्यात परभणीचा आब्या पाटील, सयाजी आणि उस्मानाबादचा पैग्या अगदी दार तोडूनच एन्ट्री मारल्यासारखी एन्ट्री मारतात.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
“कारे पांड्या रांडच्या, तिन्ही सांजंला खोलीत का बसलाय, आरं चलकि कि मस्त रंकाळ्यावर वगैरे जाऊन येऊ आज वर्गातल्या पोरी पण येणार हायेत, आन आज चक्क चड्डी घालून बसलाय, मला वाटलं होतं फक्त वरून टावेल टाकून बसलेला असशील” पैग्याचं क्यासेट चालू झालं</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
“पयली गोष्ट पैग्या ती “रांडच्या” शिवी तुझ्या तोंडात शोभत नाही, तू आपलं “आयघाल्या”, “झवन्या” ह्या आपल्या आपल्या शिव्याच देत जा, ह्या कोल्हापूरच्या पोरात मिसळून बिघडून घेऊ नको स्वतःला” पांडुरंग म्हणाला.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
“अयं जाउदे, आन हि काय, आज मोठी गोल्डफ्लेक सोडून छोटी गोल्डफेक, ख्या ख्या ख्या बंडाळ उटली काय? “ आब्या पाटील दात काढत बोलला, त्याच्याकडे पांडुरंगने दुर्लक्ष केले. पण आब्या थांबायचं नाव घेत नव्हता.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
“आरं पांड्या, सुदररं लका सुदर, आरं “कोटलर” वाच “पीटर ड्रकर” वाच, काय तरी फायदा हुईलरं! च्यामायला हि वि सं खांडेकर, बाबा कदम, व. पु. काळे, पु लं काय तुला भाकर देणार नाहीतरं, आरं इचार कर लका, बाप आडतीवरची निम्मि पट्टी तुला पाठवतोयरं~~~ सुधरर लका सुधर, आरं न्हायतर हि अचूत गोडबोले तरी वाचारं, आपल्या प्रचार्य बाईनी मला खास दिलंय हे “बोर्ड रूम” नावाचं पुस्तक”, आता आब्यान पाटलाने बडबड चालू केली.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
“आरे साहित्य म्हणजे तुम्हाला काय समजणार, जीवनाची परिभाषा निर्माण करून आपल्याला जीवनाचा मार्ग दाखवते ते साहित्य असते मित्रा” पांडुरंगने एकुलते एक पुस्तकी वाक्य फेकून पुन्हा लगेच बोलला,<br />“बाकी ते अच्युत का कोण गोडबोल्याचे पुस्तक मला माहित आहे, लोकांच्या इंग्रजीतल्या केस स्टडी वाचून त्याने मराठीत तुमच्या सारख्या चुत्याना समजावे म्हणून लिहिले आहे आणि ती आपली प्राचार्य देशपांडे म्याडम त्याची पाव्हणी आहे म्हणून त्याच्या पुस्तकाचा प्रचार करत आहे. तुम्हीच सुधरा राजेहो.., हे लोक आपापल्या लोकांना मोठं करण्यात गुंतले आहेत.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
“बरं ऐका, काल मी बाबा कद्माची “पाटलाचा दणका” हि कादंबरी वाचत होतो. गावचा पाटील कादंबरीतल्या हिरोनीला उसात नेहून उडतो, त्या हिरोनीचा ठोक्या हा फौजदार असतो, त्याला समजते, आता केस कोर्टात गेलीय, मग मी थांबलो, कोर्टात काय होणार माहिताय मला. बाकी हि “यायाती” पण बरीय, ह्यात आपला राजा चोटाळ भाड्या दाखवलाय , वाड्यातल्या बायावर चढतो, गल्लीतल्या बायावर चढतो, अख्या राज्यातल्या बायावर चढतो त्यानं पण त्याचं भागत नाही म्हणून शेवटी सुनंवर पण चढतो कायकी, आता तिथपर्यंत आलंय, पुढे तो सुनंवार चढतो का नाही ते मी तुम्हाला उद्या सांगतो, तुम्ही या जाऊन रंकाळ्यावर , त्या पोरीवर शंभर दोनशे खर्च करून या मोकार, बाकी हे वि सं खांडेकर, फडके वगैरे नसते तर आमच्या सारख्या आंबट शौकिनांचे काय झाले असते कुणास ठाऊक, तुम्हाला सांगतो पोरांनो, हे काय खरे साहित्यिक नाहीत, कुणी चांगलं लिहित नाही म्हणून यांना वाचावं लागतंय”</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
“लागला का लका तू साहित्यावर बोलायला, चला रं पोरानो, घालूद्या ह्याची आय हितंच, बाकी तू आंबट शौकीन नाही, नुसती पुस्तकं वाचून , पुस्तकातल्या डाकूने हिरोनीला उसात नेली म्हणून खुश होणारा घाबरट आहेस तू, तुझ्यात दम असता तर त्या मंजिरीला पटवली असती, तुझ्या मागे लागलीय ती, आज बघू कुणाबरोबर येतीय रंकाळ्याला, तू बस वाचीत, तो यायातीतला राजा किती बयावर चढतोय ते” आब्याने लेक्चर दिले आणि ते तिघे तडा तडा खोलीतून निघून गेले.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
हे म्हणजे तंतोतंत खरं आहे कि काय, आब्या जाताना च्यामायला शेपटीवर पाय देऊन गेला, आपल्याला पोरी पटत असताना आपण मागे का सरतोय, आताच नाही अगदी डिग्री पासून, आणि तो आपला मोठा भाऊ, चांगदेब पाटील, तो पण आजून काराच आहे, कमीत कमी खंडेराव नं तरी उरकून घ्यायला पाहिजे आता, राव त्यामुळे ह्या धाकट्या पांडुरंगचे हाल होतात. दोन मोठ्या भावाची उरकल्याशिवाय आपण कसं लग्न करायचं. हट, पांडुरंग तू खरंच थोर आहे, आहे तुला लग्न कर कोण म्हणतंय,</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
“आपल्या दोघातील मैत्रीच्या/प्रेमाच्या बंधाला तू कोणतहि नाव देवू नकोस, कोणत्याही नात्यात अडकवण्याचा प्रयत्न करू नकोस, हे असंच राहूदे पौर्णिमेच्या रात्री चंद्राचे प्रतिबिंब पडून उजळलेल्या त्या झुळू झुळू वाहत असणाऱ्या झऱ्या सारखे, त्या झर्याला जसा कुणीहि बांध घालु शकत नाही, तसेच आपण अगदी उन्मत्त होऊन्न वाहत राहू, वाहत जाऊ अव्याहतपणे प्रेमाच्या वाटेवरून त्या दूर कधीही हि न पोहचू शकणाऱ्या क्षितिजा पर्यंत” ख्या ख्या ख्या ......हे लय थोर आहे, नुसतंच वहात जायचं मायला........</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
हो, हे पण तंतोतंत खरंय, असली वाक्य फेकली कि पोरींना लग्नाची वचनं द्यावी लागत नाहीत. आपल्याला हे खोलीत बोलायला जमतंय पण मंजिरी समोर जमेल का? ती तयार होईल का? बर आपल्याला लग्न करायचं नाही असे पण नाही ते फक्त आपल्या हातात नाही एवढंच. बाकी आमच्या बापाने एकदा खंडेरावला बाशिंग बांधलं कि करीन कि मी लग्न.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
पाचवी सिगारेट आताच संपत आली, आजून फक्त पाचंच उरल्यात. रात्रभर पुरतील का? धतसाला, पुस्तक वाचायचा मूड पण गेला. आपणच काय तरी पुस्तक फिस्तक लिहून दाखवायला पाहिजे , साहित्य काय असते ते, ह्या साडेतीन टक्क्याच्या साहित्यातून साडेशहाण्णव टक्क्यांना मुक्ती मिळवून दिली पाहिजे.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
रोहिण्या पडल्यात म्हनं गावाकड, आई, आबा, म्हातारी यांची लगबग चालू झाली आसंल, कुळवणी पेरणी, चांगल्या बिया शोधा, मारवाड्याला डबल पैसे देऊन खत, बिया खरेदी करा, त्याना आपल्या जीवावर श्रीमंत करा आणि पुन्हा शेतकरी राजा म्हणून मिरवा. हे घाण आहे पांडुरंग, तू कधीही शेती करू नकोस, आयतखाऊ होऊन लोकांना शेती कशी करायची शिकव, तू साहेव होऊन बांधावर उभा राहून गारपीटीचा रिपोर्ट तयार कर, तू कलेक्टर होऊन जिल्ह्यात दुष्काळ नाही असा रिपोर्ट मायबाप सरकारला देऊन प्रमोशन बघ आणि गावातल्या लोकासमोर, मी शेतकर्यांसाठी, गरिबासाठी कलेक्टर झालोय असे भाषण दे, तू उस पिक किती खराब आहे म्हणून रिपोर्ट देणारा जलतज्ञ हो, तू कांदा हे जीवनआवश्यक पिक आहे म्हणून निर्यात बंदी करणाऱ्या सरकारात जा पण तू शेतकरी होऊ नको.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; display: inline; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-top: 6px;">
पांडुरंगा तुला तुझ्या शेतात खपलेल्या हजारो पिढ्यांची शपथ आहे, शपथ आहे तुला त्या शिन्ग्रोबाची तू शेतकरी झाला तर!!!!</div>
</div>
VIkas Godagehttp://www.blogger.com/profile/06578664058351436336noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8489374601831467546.post-51794727591547990032016-05-23T01:12:00.003-07:002016-05-24T04:12:05.057-07:00भारतीय अर्थव्यवस्था, शेतकरी , कामगार, मध्यम वर्ग ...<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-PKDpJI7WTnk/V0K7WWVMeKI/AAAAAAAAE9A/78T29U4z5x4UbJVgr1C_IlHQivIKTqPHgCLcB/s1600/farmer.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="221" src="https://2.bp.blogspot.com/-PKDpJI7WTnk/V0K7WWVMeKI/AAAAAAAAE9A/78T29U4z5x4UbJVgr1C_IlHQivIKTqPHgCLcB/s400/farmer.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "mangal" , serif;">परदेशी कंपन्यांना भुलवण्या करीता विकसित देशांमध्ये भारताची वोळख एकशेविस करोड गिर्हाईकांचा
आणि ३०-३५ करोड पक्क्या मध्यमवर्गीयांचा म्हणजे महिन्याच्या महिन्याला खिशात पैसे
येणाऱ्यांचा देश किंवा एक बाजार आहे अशी करून देतात. </span><span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">पण परदेशी कंपन्यातील कारभारी मूर्ख नसतात. म्हणजे १२० कोटी लोकसंख्या असलेल्या देशात सगळेच काही
पिझ्झाचे गिऱ्हाईक नसते हे पिझ्झा बनवणाऱ्या कंपन्यांना चांगले माहित असते, किंवा
सगळीच लोकसंख्या काही कार खरेदी करणारी नसते हे कारचे सुटे भाग किंवा कार बनवणाऱ्या
कंपन्यांना चांगले माहित असते. त्यामुळे त्यांची धोरणे हि ह्या देशातील साधारणपणे पंधरा कोटी
लोकसंखेला गृहीत धरूनच आखलेली असतात. अशा वेळी देशातील २०</span><span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">% लोकांना सेवा देण्यासाठी येणाऱ्या आणि देशातील साधारणपणे </span>4%<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> लोकांना सुद्धा रोजगार न पुरवणाऱ्या कंपन्यांना सरकार
पायघड्या घालते, सवलती देते. एखाद्या कंपनीने नुसती गुंतवणूक करणार असे घोषित केले तरी सरकार आणि सरकारचे प्रतिनिधी आपण जग जिंकल्याच्या अविर्भावात घोषणा करून विकास केला, विकास केला अशा घोषणा देत बसतात. प्रत्यक्षात या केलेल्या घोषनापैकी किती गुंतवणूक प्रत्यक्षात उतरते आणि त्या गुंतवणुकीतून किती रोजगार निर्माण होतो हे गुलदस्त्यातच असते. किंवा तो रोजगार सरकारने दिलेल्या सवलती पेक्षा खूप कमी असतो. </span></div>
<div class="MsoNormal">
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">परदेशातून भारतात गुंतवणूक करणाऱ्या कंपन्यांचे अधिकारी खूप </span><span style="font-family: "mangal" , serif;">फोकस्ड असतात आणि त्यांचा नफा कमावणे हा एकंच उद्देश असतो. </span><span style="font-family: "mangal" , serif;">अर्थात नफा कमावणे हाच उद्देश कोणत्याही धंदेवाईक
माणसाचा असला पाहिजे त्यात दुमत नाही. परंतु ह्या मोठमोठ्या परदेशी किंवा
स्वदेशी कंपन्या एकूणच अर्थव्यवस्थेचा किंवा समाजाचा आर्थिक स्तर कसा उंचावता येईल याचा विचार करताना किंवा अभ्यास
करताना दिसत नाहीत. उलट कमीत कमीत रोजगार निर्मिती करून जास्तीत जास्त नफा कमावणे, तो नफा कमावण्यासाठी सरकारकडून सवलती मागणे, जास्तीत जास्त सवलतीसाठी सरकारवर दबाव आणणे हेच काम करत असतात. </span><span style="font-family: "mangal" , serif;">आणि असे धंदेवाले किंवा हजारो करोडचे मालक असणारे देशी परदेशी
भांडवलदार जेव्हा सरकारला, भारताचे आर्थिक धोरण कसे असावे, परदेशी कंपन्यासाठी आणि
देशी कंपन्यासाठी सरकारने काय करावे, कुठे अजून जास्त गुंतवणुकीला परवानगी द्यावी,
कुठून पैसा उभा करण्यासाठी मदत करावी असे
वगैरे सल्ले देतात तेंव्हा त्या सल्यामागे भारताचा विकास व्हावा, किंवा भारतातील १२० कोटी जनतेचा
आर्थिक स्तर उंचावला जावा हा उद्देश असतो कि, त्यांच्या अनेकाविध क्षेत्रातील कंपन्यांचा
नफा कसा वाढेल, त्याना अल्ट्रा नफा कसा कमावता येईल आणि त्यांचे आर्थिक साम्राज्य अजून मोठे आणि मजबूत करता येईल याचा विचार जास्त करत असतील याचा विचार न सरकार करताना दिसते ना जनता. </span><br />
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">सर्वसमावेशक आर्थिक धोरण बनवणे हे काम धंदेवाल्या लोकांचे नसते तर
सरकारचे असते पण तिथून तर नेहमी निराशाच पदरी पडली आहे.
परदेशी उद्योगांना प्रोत्साहन देणे, स्वदेशी भांडवलदाराणा मोठे करणे, गुंतवणुकीत
मदत करणे म्हणजे विकास होईल आणि गरिबी कमी होईल हे समोर ठेवून धोरणे आखली पण गेल्या वीस वर्षात तसे होताना दिसत नाही. उलट गरीब आणि श्रीमंत यामधील दरी वाढत चाहली आहे. अर्थात या उदारीकरणाने एका नवीन अपत्याला जन्म दिला आहे ते म्हणजे मध्यम वर्गीय समाज. यांची लोकसंख्या अंदाजे २६% धरली जाते पण ती प्रत्यक्षात कमी आहे. </span><br />
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span>
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">काही लोक श्रीमंत झाले कि त्यांणी कमावलेला पैसा पाझरून </span>(trickle-down theory )<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> गरीबा पर्यंत पोचेल अशी अफवा काही लोकांनी पसरवली आणि आणि साडेपाच टक्के लोक गर्भ
श्रीमंत होत चालले आहे , दहा टक्के लोक श्रीमंत होत चालले आहेत आणि १५% लोक अतिशय
असुरक्षित जिंदगी जगत महिना पगार घेऊन पिझ्झा , खात आहेत, वोडका पीत आहे, विकेंडला
बायकोला, गर्लफ्रेंडला मल्टीप्लेक्स मध्ये सिनेमा दाखवत आहेत आणि महिन्याच्या शेवटाला
पेट्रोल भरण्यासाठी क्रेडीट कार्ड वापरत आहेत. आणि त्या क्रेडीट कार्डाचे बिल
देण्यासाठी आणि घराचा हप्ता देण्यासाठी १२- १४ तास काम करत आहेत. आणि तरी या लोकांना रात्री झोप लागत नाही, उड्या नोकरी गेली तर घरचे हप्ते कसे फेडू, कराचे हप्ते कसे फेडू, पुढल्या वर्षी परदेशात सहलीला जायला येईल कि नाही अशा प्रकारच्या चिंतांनी त्यांना नेहमी ग्रासलेले असते. ह्या लोकांना वाटत आहे
देशाचा विकास होतोय, स्वतःचा विकास होतोय. पण हे लोक खरी जिंदगी जगत आहेत असे
त्यांना वाटत आहे आणि ते ह्या विकासाचे आणि उदारीकरणाचे कट्टर समर्थक आहेत.</span><br />
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">पण उदारीकरणाच्या प्रक्रीयेतून बाहेर फेकल्या
गेलेल्या किंवा नकारात्मक दृष्ट्या परिणाम झालेल्या शेती आणि शेतीवर अवलंबून
असलेल्या ७०% लोकांचा विचार ना हे उदारीकरण करत आहे, ना हे सरकार करत आहे आणि
उदारीकरणाची महत्वाची किंवा आधारस्तंभ असलेली संकल्पना जिला आपण “मार्केट/बाजार" म्हणतो ती
तर कधीच कुणाची काळजी किंवा विचार करत नसते. मार्केटचा एकंच नियम असतो. टिकत नसला
तर संपून जा. ह्या स्पर्धेत टिकत नसल्याने ६० कोटी भारतीय शेतकरी, शेतमजूर यांनी
संपून जावे यासाठी तर हे सगळे धोरणे बनवणारी आणि धोरणे राबवणारी मंडळी वाट बघत
नसतील? असा संशय यायला वाव आहे.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">शेतकऱ्यांच्या आत्महत्त्या हा शेतकऱ्यांचा विषय
आहे, भारतात गरिबी होती आहे आणि काही तरी मदतीच्या अपेकेक्षेने शेतकरी आत्महत्या
करत आहेत किंवा शेतकऱ्यांना मदत करा, वर्गणी जमा करा, कर्ज माफ करा अशा मागण्या
करणार्यांना अजून खऱ्या परिस्थितीची जाणीव झालेली नाही कि “रोग हाल्याला इंजेक्शन पखालीला”
हा खेळ सगळी मिळून खेळत आहेत आणि हाल्याचे दु:ख कुणाला समजतंच नाही किंवा हे लोक
त्याच्याकडे जाणीवपूर्वक दुर्लक्ष करत आहेत. कारण हाल्याला भयंकर मोठा रोग झालेला
आहे आणि आता आपल्याकडे त्यासाठी औषध आहे कि नाही याची खात्री नसल्याने हळूहळु हाल्या
आता मेलेलाच बरा आहे, आपण दुसरे रेडकु जो आपला लाडका मध्यमवर्गीय आहे त्यालाच नीट
सांभाळू अशी भूमिका घेत आहेत हे समजायला मार्ग नाही. तसे समजत असतील तर हाल्या
मेला तर दुसरे आवडते रेडकू म्हणजे मध्यमवर्गीय टिकू शकणार नाही हे तरी ह्या धोरणे
ठरवणाऱ्या लोकांना ठाऊक आहे कि नाही कुणास ठाऊक. किंवा मुद्दाम आजरी पाडलेला
हाल्या जेव्हा चवताळेल आणि रेडकाला ढूसंन्या द्यायला चालू करेल तेव्हा ह्या देशात
अराजक मजल्याशिवाय रहाणार नाही. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">भारतीय अर्थव्यवस्थेकडे सहज नजर टाकली तरी
लक्षात येते कि भारतमातेची फक्त चोळीच रेशमी आहे बाकी अंगावरील लुगड्याचं पाक पटकर
होऊन गेलेलं आहे. त्यामुळे जे श्रीमंत, मध्यमवर्गीय आणि उदारीकरणाने त्या मध्यमवर्गीयात
स्थान मिळवलेल्या लोकांना भारतमातेची फक्त ती रेशमी चोळीच दिसत आहे आणि
उदारीकरणाच्या बाहेर राहुन जगण्यासाठी प्रयत्न करणाऱ्या ७०% जनतेला भारतमातेचे ते फाटके
लुगडे दिसत आहे. आता कुणी ह्या देशाकडे कसे बघत आहे हे ते लोक ७० टक्क्या मध्ये आहेत कि
३० टक्क्या मधे आहेत यावर अवलंबून आहे. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">भारतातील एकूण राष्ट्रीय उत्पन्ना मधे शेतीचा वाटा
हा फक्त १४% आहे पण त्या चौदा टक्क्यावर जवळ जवळ ६०% लोक जगतात. सेवा आणि ओद्योगिक क्षेत्राचा
वाट हा ८६% आहे आणि त्यावर </span><span style="font-family: "mangal" , serif;">४०% लोक </span><span style="font-family: "mangal" , serif;">जगत आहेत. आता ह्या ८६% उतपन्ना मध्ये जे गर्भ श्रीमंत आहेत जे फक्त
४% आहेत त्यांची संपत्ती जर वजा केली तर शिल्लक काय उरतो आणि त्यात हा मधमवर्गीय विकास झाला म्हणून जगतो आणि गरीब शेतकरी मायबाप सरकारकडे अशा लावून बसलेला असतो. </span><br />
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">देशाच्या एकूण उतप्पान्नापैकी फक्त १२% उत्पन्नावर गुजराण करणारे ६०% </span><span style="font-family: "mangal" , serif;">शेतकरी आणि शेतमजूर एका वेगळ्याच दृष्ट चक्रात अडाकले आहेत. म्हणजे सरकारला गरिबांना, श्रीमंतांना, मध्यमवर्गीयांना, नोकरदारांना स्वस्तात धान्य, भाजीपाला किंवा शेती उत्पादने देण्याची गरज वाटते परंतु शेतकऱ्यांच्या मालाला योग्य भाव किंवा जास्त भाव देण्याची गरज वाटत नाही. त्यामुळे शेतीमालाच्या किमती ह्या जाणीवपूर्वक कमी ठेवल्या जातात किंवा वाढल्या तर परदेशातून धान्य आयात करून त्या कमी केल्या पण ग्राहकांना त्रास होतु नये याची काळजी सरकार घेते. तिथे शेतकऱ्यांची काळजी ह्यावी हे सरकारच्या मनात सुद्धा येत नाही. सरकार मग दुष्काळग्रस्तासाठी काहीशे कोटी जाहीर करून आपली जबाबदारी पूर्ण केल्याच्या अविर्भावात आम्ही शेतकरीच आहोत म्हणून पेपरात जाहिराती देते. उदा. ज्वारीचा, कापसाचा, उसाचा, कडधान्याचे गेल्या दहा वर्षातील भाव बघितले तर जवळ जवळ सारखेच आहेत, पण शेती व्यतिरिक्त मालाची भाव वाढ हि जवळ जवळ दहापट झाली आहे, नोकरदारांच्या पगारी दहा पटीने वाढल्या आहेत आणि ह्या भाववाढीच्या जामान्या मध्ये शेतकर्यांनी त्याच त्याच भावात धान्य विकून आपल्या कुटुंबाच्या आरोग्याची, शिक्षणाची, सामाजिक गरजांची आणि पोटाची जाबाबदारी पूर्ण करण्याची अपेक्षा केली जाते. </span><br />
<span style="font-family: "mangal" , serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">एकीकडे शेतीमालाला भाव नाही त्यात कान्द्यासारख्या पिकाला जीवन आवश्यक वास्तूमध्ये टाकनारे सरकार भेटले आहे. शेतीमाला भाव नसण्याच्या दृष्टचक्रात शेतकरी अडकलेला असताना दुसरी खूप मोठी अडचण भारतीय शेतीच्या आणि शेतकऱ्यांच्या पुढे येऊन राहिली आहे तिच्याकडे अजून सरकारचे लक्ष गेलेले दिसत नाही. </span><br />
<br />
<span style="font-family: "mangal" , serif;">दोन पिढ्याच्या अगोदर सरासरी प्रती कुटुंब १५ एकर जमीन
असावी. ती जमीन पंधरा लोकांच्या कुटुंबाला पोसायला पुरेशी नव्हती पण शेतकरी तसेच
जगत होते. कारण त्यांना त्यावेळी पण माहित नव्हते कि ते गरीब आहेत आणि त्याना आजून
पण समजलेले नाही कि ते गरीब आहेत. कुटुंबे विभागली जाऊन तीन-चार एकर जमिनी वाटणीला
आल्या. जमिनीच्या छोट्याशा तुकड्या मध्ये जे पिकते त्याला भाव नाही. मग हे शेतकरी कर्जाच्या विळख्यात अडकतात आणि आहे ती
चार एकर जमीन पण निघून जाते आणि काही लोक आत्महत्त्या करतात किंवा तर कुटुंब कबिल्यासह
शहरात येऊन झोपडपट्टीत भर टाकतात.</span><br />
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br />
<span style="font-family: mangal, serif;">इथे होते शहरे बकाल होण्यास सुरुवात, अकुशल
कामगारांचा नको तेवढा पुरवठा भांडवलशाही शोषणाला उत्तेजन देतो. म्हणून हे ग्रामीण
भागातून सर्वस्व गमावून आलेले अकुशल कामगार हे भांडवलशाहीचे आवडते अपत्य आहे.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ग्रामीण भागात शिक्षणाचा प्रचार आणि प्रसार हा एक
उपाय आहे असे म्हणतात. शिक्षण कशासाठी तर शेतीवरील भार करण्यासाठी. आपण शेतीवरील
भार किती कमी करू शकतो आणि सेवा क्षेत्र आणि औद्योगिक क्षेत्राम ह्या ग्रामीण भागात
सध्या शेतीवर अवलंबून असलेल्या लोकापैकी किती टक्के लोकांना भविष्यात सामावून घेण्याची
क्षमता आहे किंवा क्षमता निर्माण करून शकतो याला खूप खूप मर्यादा आहेत. २०% अतिरिक्त भार पडला तरी सुद्धा शहरे कोलमडून पडू
शकतात. म्हणजे ७०% लोकसंख्या मोठ्या शहरात ,यामध्ये निमाशाहरी भागातून होणारे कुशल
कामगारांचा सुद्धा समावेश आहे हे म्हणजे आताच्या मोठ्या शहरांची दुप्पट वाढ. हे चित्र भयानक
आहे. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">शेती क्षेत्रात रोजगार उपलब्ध नाही, शहरे सेवा
औद्योगीक क्षेत्रामधे एवढ्या लोकसंखेला सामावून घेण्याची क्षमता नाही म्हणजे भारताचा
आर्थिक दृष्ट्या कोसळण्याच्या काही अगोदरचा काळ चालू आहे का?</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">(लेखामधील टक्केवारी हि निश्चित नसून सर्वसाधारण
पणे लेखाच्या उद्देश पोहोचवण्याच्या सोयी साठी मांडलेली आहे) </span><o:p></o:p></div>
</div>
VIkas Godagehttp://www.blogger.com/profile/06578664058351436336noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8489374601831467546.post-44712685059122021092016-05-17T22:46:00.000-07:002016-05-17T22:49:01.058-07:00पर्शाट <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">कॉलेजला असनाऱ्या प्रत्येक नवतरुणाला आपण पण तसंच
असलं पाहिजे असं वाटावं तसा असणारा परशा. आत्मविश्वासपूर्ण, देखणा, मजबूत
बांध्याचा, क्रिकेट टीमचा कप्तान असून सुद्धा कॉलेज मध्ये छान मार्क मिळवणारा. आणि सर्वात महत्वाची गोष्ट
म्हणजे जीवाला जीव देणारे दोन दोस्त असणारा. असा परशा त्या गरीब घरचीच नाही तर
त्यांच्या पूर्ण त्याच्या खानदानासाहित पावण्यारावळ्याची सुद्धा तो त्या गरिबीतून
मुक्ती करण्यासाठी जन्म घेतलेला आवतार आहे, अशी त्याच्या घरच्यांची खात्री असते. “आम्हाला
उनाताणात काम करावं लागतं, जरा सावलीतीली नोकरी बघा” ह्या वाक्यातून परशाच्या
बापाच्या कित्येक पिढ्यांचे दु:ख अधोरेखित होते. पण जगरहाटीप्रमाणे आपला हिरो परशा
हा तिच्या अर्चीचीच स्वप्ने बघत असतो. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">नुसती अर्ची आली म्हणून नावेतून तलावात खुपसी मारून
पोहत, पळत त्याच्या प्रेमाला नुसतं बघायला जाणारा परशा हा अखिल भारतीय तरुण मंडळाचा
आदर्श असतो. आणि ती आर्ची म्हणजेच पोपटाचा डोळा आहे आणि तो आपल्याला फोडायलाच
पाहिजे नाहीतर ह्या जिंदगीत काहीच अर्थ नाही, असल्या मायावी विचारांनी त्याच्याच
नाहीतर महाराष्ट्रातील प्रत्येक परशाच्या डोक्यात घर केलेले असते. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">प्रेम होत असताना आणि प्रेम करत असताना परशाच्या,
प्रत्येक देहबोलीत, डोळ्यात कमालीचा आत्मविश्वास आहे. तो जातीय उतरंडीत सर्वात
खालच्या जातीतून येत असून सुद्धा, घरची कमालीची गरिबी असून सुद्धा पाटलाच्या
पोराला , “असशील पाटलाचा, तरी उभा चीरीन” असं म्हणणारा परशा मांडताना दिग्दर्शकाने
प्रेमात पडल्यावर मुलगा हिरो आसतो आणि गावात जातीयवाद पण जेवढी चर्चा होतेय तेवढा
नाही हे सिद्ध केले आहे. नाहीतर गावच्या पाटलाच्या पोराला पारध्याच्या पोराने ,
“उभाच चिरीन ” असं म्हणनं आमच्या गावात तर अजून पण शक्य नाही. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">प्रत्येक मनुष्य जीवाचे इथपर्यंतचे आयुष्य हे
आनंदमय, स्वप्नमयच असते. पण प्रत्येक मानवाच्या जीवनात संघर्ष पाचवीला पुजलेला
नसला तरी सटवाईने तो लिहून ठेवलेलाच असतो. नाहीतर बालपणीचे ,नवतारुण्यातील लोकांचे
फोटू बघताना “आयुष्य सुंदर आहे” असे वाटत असते तर त्यांचेच चाळीसीतील रापलेले चेहरे
बघितल्यानंतर,” ह्याला जर फिरून ह्याची जिंदगी लहानपणापासून सुरु करायचा चांस दिला
तर ह्याला किती आनंद होईल” असे भाव आपल्या मनात येत असतात. पण आपल्याला माहित असते कुणाला फिरून जरी लहानपणापासून
जगण्याचा चांस दिला तरी तो फिरून तिथंच येणार असतो. त्यामुळेच तो चांस कुणालाच मिळत
नसावा. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">चित्रपटामध्ये सुरुवातीला मर्द भासणारा परशा
जेव्हा मुलीच्या बापाला रंगेहात सापडतो तेव्हा मात्र त्याच्या मर्दानगिला ओहोटी
लागते कि काय असे वाटते आणि तो त्याला बेदम मारणाऱ्या त्याच्या प्रेमिकेच्या भावाच्या
अंगावर हात टाकायचे धाडस करत नाही. ह्यालाच म्हणतात भारतीय मुलगा. आपण काहीतरी
त्यांची चूक केल्याची भावना हि त्यावेळी मुलांना हतबल बनवते. असे कितीतरी मार
खाल्लेले प्रेमवीर मी डोळ्याने बघितले आहेत. घरी येऊन वडील मारत असताना खाली बघून मार खात
जेव्हा तो निघून जातो तेव्हा खऱ्या पारशाचा सिनेमा चालू होतो. इतका वेळ तो अर्चीचा
असतो. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ह्या घटनेपासून परशाच्या देहबोलीत जो फरक
जाणवलाय तो ३६०% आहे. तिथे परशा मधील कलाकार जागा करायचे काम दिग्दर्शकाने केले आहे.
माराणे तोंड फुटून रेल्वे स्टेशनवर उतरणारा परशा जेव्हा स्वतःच्या घराची जबाबदारी
घ्यायचीय म्हणून झाडून काढतो तेव्हाचा त्याचा अभिनय जगातील कोणत्याही प्रेम
करणाऱ्या माणसाला जिंकून जातो. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“जातु बाहेर, मी काढतो झाडून” असे म्हणणारा परशा</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आणि “तुला लसून पण सोलायला येत नाही का ?” असे
आश्चर्य चकित होऊन तेव्हा हसत हसत विचारणारा पण आतून थोडासा नाराजी झाकून अर्चिला
विचारणारा नवरा , परशाने अफाट पणे साकारला आहे.</span><span lang="MR"> </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">इथून पुढची चाळीस मिनिटे फक्त परशाची आहेत. किती
जरी प्रेम केले तरी बायकोवर संशय घ्यायचा नवऱ्याचा जन्मजात अधिकार पण गाजवातोच. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">पण परशाच्या अभिनयाला उंची तेव्हा प्रपात होते
जेव्हा तो हॉटेल मध्ये अर्चिला कांठाळीत मारून तिच्या मागे रस्त्यावरून चालत असतो.
त्याचे ते चालणे, त्याचे कमी झालेले वजन, त्याचा तो शर्ट पाहून एक उमदा कलाकार
मराठी सिनेमा श्रुष्टीला भेटला याचा मला खूप आनंद झाला. पारशाच्या माध्यामतून दिग्दर्शकाने
एक बाजू समोर मांडलीय ती आजपर्यंतच्या
अनेक लेखात कुणी मांडलेली दिसली नाही. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">परशाला त्याच्या आईबापाची आठवण येत नाही का ? कि
परशा अर्चीच्या प्रेमात येवढा अखंड बुडालाय कि तो स्वताचे कुटुंब विसरला आहे. जर
परशाचे आई वडील श्रीमंत असले असते आणि अर्चीचे गरीब तर अर्चिला इतकी आठवण आली असती
का ? आणि परशा एवढ्या सोप्या पद्धतीने श्रीमंत घराला विसरू शकला असता का ? असे
बरेच प्रश्न दिग्दर्शक आपल्या समोर मांडतो. </span><o:p></o:p></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">शेवटी संपताना एवढेच म्हणू इच्छितो कि या चित्रपटाचा
नायक अर्ची नसून परशा आहे. </span><o:p></o:p></div>
</div>
VIkas Godagehttp://www.blogger.com/profile/06578664058351436336noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8489374601831467546.post-25582788618914268242016-05-13T00:44:00.000-07:002016-05-13T00:44:30.047-07:00नागराज आणि वादविवाद <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
गरिबाला श्रीमंत झाल्यावर सुद्धा गरिबी सोडत नाही. कारण जुने श्रीमंत नवीन श्रीमंतावर, कधीकाळी आपल्यापुढे हमाली करणारा आज रुबाब करू लागला म्हणून जळत असतात. बाकी गरीबांचं काम तर फक्त जळनेच असते. ते पण जुन्या श्रीमंतावर नाही , आपल्यातून मोठ्या झालेल्या श्रीमंतावर. कारण जुन्या श्रीमंताची गरिबांनी अगोदरच गुलामी पत्करलेली असते आणि आपल्यातून वरती गेलेल्या गरीबाची गुलामी स्वीकारणे सोडा पण त्याला बदनाम करून कसा अजून खाली खेचता येईल याचेच प्रयत्न होत असतात. मग ह्या बदनामी साठी गरिबांना जुने श्रीमंत मदत करतात आणि काय हवे नको त्याची मदत करतात. रिसोर्सेस पुरवतात. लोकमतची बातमी योगायोग कशी असू शकते.<br />
<br />
मग एकदा आपल्यातून मोठा झालेला बदनाम झाला कि हुर्रे हुर्रे , कशी काय जिरवली, आम्ही असे म्हणून स्वतःच्याच टिर्या बडवून घेतात.<br />
<br />
नेमकं तसंच झालंय, नागराज मंजुळेच्या बाबतीत. फ्यांद्री च्या यशानंतर कुणालाही नागराज आणि त्याची बायको वेगळे राहतात किंवा नागराजने त्याच्या बायकोला सोडले आहे हे समजले नव्हते. पण जेव्हा "सैराट" बॉक्स ऑफिसवर धिंगाणा घालू लागला तेव्हा काही लोकांच्या पायाखालची वाळू सरकू लागली. आणि हे प्रस्थापिथ लोक काहीतरी कुरुळीच्या शोधात होते त्यांना शेटजी भटजीचा पेपर असलेल्या लोकमतने ती कुरुळी पुरवली.<br />
<br />
मी म्हणले आहे ना वरती, "अशा वेळी श्रीमंत किंवा प्रस्थापिथ लोक गरिबांना हत्यारे पुरवतात आणि गरीबं लढत बसतात" कुणासाठी हे त्यांना माहित नसते. त्यांना वाटते हे स्वतासाठी लढत आहेत, स्वजातीसाठी लढत आहेत पण तसे काही नसतं. हे त्यांना पण माहित नसतं.<br />
<br />
<br />
आता ह्या गोष्टीला अनेक कंगोरे आहेत. म्हणजे नागराजच्या पहिल्या बायकोसाठी कुणाला किती दु:ख आहे किंवा आखिल स्त्रिजातीसाठी आपल्याला किती कनव हा भाग आपण जरा लांब ठेऊया. ह्यातील काही टीकाकार नागराजच्या यशाने जळून टीका करत आहेत का? तर तसे बिलकुल नाही .<br />
<br />
ह्यासाठी आपण जरा मुळात जाऊ. सैराट यायच्या अगोदर हवा झाली कि हा सिनेमा मराठा विरोधी आहे. त्याला अनेक ठिकाणाहून फूस पण मिळाली पण सिनेमा मध्ये मराठा विरोधी असे काहीच नाही. पण "आता आम्हाला नागराज हा हिरो मिळाला आणि कशी काय आम्ही पाटलाची पोरगी पळवून नेली" किंवा "परशा पाटलाच्या पोराला उभा चीरीन म्हणतो , बघा लक्षात ठेवा!" असले स्टेटस पडू लागल्याने काही मराठा तरुण अस्वस्थ झाले. आणि फेसबुकवर आपल्या भावना दुखायला तर निमित्तच हवे असते. नुसतं "ऊस" म्हटले कि दोन्हीकडल्या भावना दुखावतात.अशा गोष्टींचा वापर सोशल मीडियातील आणि वातानुकुलीत खोलीत बसून धोरणं बनवणाऱ्या चाणक्यांनी घेतला नसता तर नवलंच.<br />
<br />
तेच झाले, नागराजने कुणाच्या बोच्याखाली जाळ लावलाय,आणि लय पोळतय म्हणून बोंबलत कोण सुटलंय हे बघून मला आश्चर्याच वाटत आहे. आणि ज्याच्या बोच्याखाली सैराटने जाळ लावलाय ते लोक बोच्यावर बर्फ ठेवून हा धिंगाणा बघत आहे.<br />
<br />
राहता राहिलं नागराजच्या बायको सोडण्याचे त्याविषयी आपल्याला अजून काहीच माहिती नाही आणि त्याने खरी जरी सोडली असली तरी बायको सोडणे गुन्हा नाही. न्यायालयात काय असेल तो न्याय होईल.आपलयाला हितं दररोज दारू पिऊन सुजलेले तोंड घेऊन शिवाजी महाराजांची भूमिका करून मराठी लोकांना जगवनारा आवडतो आपण गरिबीतून वरती येऊन प्रथापिथाच्या बुडाखाली जाळ करणारा नागराज पटत नाही? कारण आपल्या भावना उगीच नागराजच्या भक्तांनी दुखावलेल्या असतात.<br />
<br />
मोठे व्हा !<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br /></div>
VIkas Godagehttp://www.blogger.com/profile/06578664058351436336noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8489374601831467546.post-91638899019749591912016-05-12T00:34:00.002-07:002016-05-12T00:34:23.715-07:00सैराटणे काढला मराठी चित्रपट श्रुष्टीतील प्रस्थापितांच्या बुडाखाली जाळ <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px;">
We can easily forgive a child who is afraid of the dark; real tragedy of life is when men are afraid of the light.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
.<br />डीक्षण..........साहित्य , नाटक, सिनेमा मध्ये डीक्षण हि जी संकल्पना असते त्या संकल्पनेच्या आयला पठाण लाऊन बोली भाषा हीच खरी डीक्षण असते आणि साहित्याची किंवा चित्रपटाची वगैरे कोणतीही वेगळी भाषा नसते हे सिद्ध केले आणि मराठी सिनेमा मध्ये पहिली क्रांती आणली. क्लास निर्माण करण्यासाठी पुस्तकी भाषेत लिहायची गरज नसते पुस्तकी भाषेत सिनेमा करण्याची गरज नसते आणि गाणी सुद्धा अगदी ग्रामीण भाषेत लिहून गाऊन त्याला लोकगीत म्हणण्याऐवजी क्लास म्हणता येऊ शकते हे सिद्ध केले अजयअतुल यांनी.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
सदाशिव पेठेत आणि शिवाजी पार्काच्या पाषाण खडकात अडकून पडलेल्या मराठी सिनेमा त्याने खडकावर जोरदार घन मारून उपाळ फोडलं आणि आता मराठी सिनेमाचा झरा अगदी निर्मळ पाण्याने भरून झुळू झुळू वाहिल्याशिवाय राहणर नाही.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
मराठी सिनेमात ऊस, दाखवलाय, शेती दाखवलीय, ग्रामीण भाग दाखवलाय पण आजपर्यंत दिसणारे ते ढोंगी होतं असं वाटण्या इतकं सैराट मधील चित्रण वास्तववादि आहे. सिनेमात असतं तसं नसतं असं म्हणताना आपल्याला दहादा विचार करावा लागेल. जेंव्हा आपण पर्षाचे मित्र बघतो, कॉलेज मध्ये दुसऱ्याच वर्गात बसून प्राध्यापकाच्या कांठाळीत हाननारा उगवता नेता पाटलाचा पोरगा बघतो आणि बेंचवर एकांगी पडून पर्शाकडे बघणारी अर्ची बघतो. हे तिथंच थांबत नाही तर उगवत्या नेत्याची तक्रार करायला गेलेल्या प्राध्यापक मंडळीना जेव्हा त्याचा बाप जो कॉलेजचा संस्थापक असतो तो म्हणतो, सरांना वोळख करून द्या कोण कसं आहे आपल्या कॉलेज मध्ये कसं राहायचे आणि तिथंच बसलेला कार्यकर्ता जेव्हा उगवता नेता म्हणजे प्रिन्सच्या वाढदिवसासाठी त्याच प्राध्यापक मंडळीना वर्गणी जमा करायला सांगतो तेव्हा आपल्या शिक्षण व्यवस्थेला नागराज जोरात कानसुलीत मारतो.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
चित्रपट इथून गती घेतो आणि परशाचे आणि अर्चीचे प्रेम वाढत जाते. हे प्रेम वाढताणाचा प्रवास मांडताना अर्चीचे पारशाच्या आईला, ‘कसं काय आत्या बराय का” हा प्रश्न विचारने म्हणजे आत्याच्या पोराला आत्येभाऊ म्हननारांची आणि आपली संकृती वेगळी आहे हे प्रकर्षाने जाणवते.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
हि झाली एक बाजू. जेव्हा ह्यांना रंगे हाथ पकडले जाते तेव्हा परशाच्या मदतीला येणारा प्राध्यापक विचारतो, “झोपलाय ना तिच्याबरोबर देकी सोडून आता” ह्या डायलॉग मधून नागराजला दलित समाजातील बदला घेण्याची भावना तर दाखवायची नसेल ना? असे वाटते. ती तितकीच खरी असते.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
गाणी, रोमांस लंगड्याचे दुकानदाराच्या पोरीवर लाईन मारणे यामुळे मला माझे बालपण आठवले. फक्त एका दुकादाराच्या पोरीला बाघायला मिळावे म्हणून मी एकदा दिवसातून पाच वेळा चुना पुडी आणायला गेलो होतो तेंव्हा तिची आई म्हणाली होती, “ किती चुना खातो रं इकास, का घराला देतोय?’ नंतर मी तिच्या दुकानाला कधीच गेलो नव्हतो. असो.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
मध्यंतरा नंतर सिनेमा ग्रीप पकडतो आणि खऱ्या ड्राम्याला सुरुवात होते. इथपर्यंत लगेच समजून पण येते कि सुरुवातीला नवखे वाटणारे कलाकार आणि त्यांचा अभिनय आता मुरलेल्या सुपरस्टार सारखा वाटू लागतो. हैद्राबाद मध्ये झोपडपट्टी राहायला गेल्या नंतर,” इथं किडा मुंगी सारखं जगायचं का ?” असे जेव्हा अर्ची रडत रडत विचारते तेव्हा तिचा निश्चय ढासळतो कि काय असे वाटते पण नाही ती टिकते. तिचे प्रेम एवढे कच्चे नसते. जीवनाचा संघर्ष करताना स्टोव्ह घेऊन येणारा परशा बघून मला माझी आठवण झाली, मीपण असाच स्टोव्ह घेऊन आलो होतो. मला सोपे गेले कारण मला पाठींबा द्यायला लोक होते, माझा बाप साखर कारखान्याचा चेरमन नव्हता म्हणून माझ्यामागे पिस्तुल घेऊन लोक पाठवले नव्हते त्यामुळे परशा खरा हिरो वाटतो. पाटलाच्या पोरीला झाडून काढायचा त्रास होऊ नये म्हणून स्वतः झाडणारा, स्वतः स्वयंपाक करून खाऊ घालणारा, एका गरीब प्रेम करणाऱ्या नवऱ्याची देहबोली जी पारशाने वठवली आहे त्याला तोड नाही. चित्रपट बघताना माझ्या डोक्यात कायम एक विचार होता, हा संबध फक्त जातीशी आहे का ? पारधी असलेला परशा म्हणून त्याला पाटलाचा विरोध आहे का ? तर तसं नाही. कारखान्याचा चेरमन असलेला कोणीही मराठा जर त्याच्या पोरीवर फाटक्या गरीब घरातील मराठा पोराने प्रेम केले असते तरी त्याच्या अंगावर हे लोक पिस्तुल घेऊन गेलेच असते. कारण तो पाटील सत्ताधारी आणि पैशाचा माज असलेला मराठा आहे आणि त्याच्या दिमतीला आमचे साहेब म्हणून हुजरे करणारे गरीब मराठा आहेत. त्याची पोरगी पळून गेली म्हणून सामान्य मराठ्याची इज्जत जाते पण गरीब मराठ्याची पोरगी पळून गेल्यावर त्या साखर कारखान्याच्या चेरमनची इज्जत जात नसते हे वास्तव आहे.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
चित्रपट तेव्हा उंची गाठतो जेव्हा परशा अर्चीवर संशय घेतो आणि हैदराबादच्या रस्त्यावरून हे दोघे भांडत फिरत असतात. तेव्हा इमानदार असलेली अर्ची आणि बायकोवर संशय असलेला एक हतबल नवरा जेव्हा रस्त्यावर अगतिकपणे बसतो तेव्हा गावाकडे असताना पैलवान असलेला परशा आणि आता निम्मे वजन कमी होऊन हाडकुळा झालेला नवरा म्हणजेच खरा नटसम्राट. ह्याला इथे मोठे मोठे सवांद फेकून लोकांना जेरीस आणण्याची गरज पडत नाही.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
सिनेमा बघताना कायम जाणवत राहतं कि नागराज मंजुळे यांनी शेक्सपियर कोळून पिलेला आहे.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
“whole world is a stage and we are mere puppets in the hands of destiny “ दुखान्त हीच सर्वश्रेष्ठ कलाकृती समजली जाते हे नागराज यांना माहित असावे.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
धक्कादायक शेवट करताना हिंसेचे स्वरूप कसे असते. Condemned, death race हे चित्रपट इंग्रजी मध्ये मला हिंसात्मक वाटतात. पण शेवटी लहान बाळ चालताना रक्ताचे पाउले उमटून दाखवली जाणारी हिंसा हि त्या हिंसेपेक्षा भयानक वाटली आणि हितं माझ्या डोळ्यात पाणी येताना मला कंट्रोल करताना माझी धांदल उडाली. मी सेन्सोर बोर्डवर वर असतो तर या चित्रपटाला ”A” हे प्रमाणपत्र दिले असते. (हे वाक्य दिग्दर्शकाने कोम्प्लीमेंट म्हणून घ्यावे)<br />शेवटी एक सांगतो. नागराजने गावगाडा ओळखला आहे, जातीव्यवस्था ओळखली आहे हेच त्याच गोष्टीवरून सिद्ध होते कि, पारधी असणारा पारश मराठ्याची पोरगी घेऊन पळून गेला तरी त्याची जात त्याच्या घरच्यांना जातीतून बहिष्कृत करते. भारतात जातीव्यवस्था टिकण्याचे हेच गमक आहे इथे उच्च पासून तथाकथित कनिष्ट पर्यंत सगळ्यांनाच जातीचा अभिमान आहे. आणि जात अशीच टिकून राहणार आहे हा भयंकर दुखदायक आत्मविश्वास माझ्यात निर्माण होतो.</div>
</div>
VIkas Godagehttp://www.blogger.com/profile/06578664058351436336noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8489374601831467546.post-35233968973723381722016-03-06T19:38:00.001-08:002016-03-06T19:44:09.949-08:00वासोटा ट्रेक अविस्मरणीय अनुभव <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-doD35qp5vaA/VtzTgc0uLLI/AAAAAAAAE5o/9nbQmuxfYKo/s1600/IMG_20160305_115742.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://2.bp.blogspot.com/-doD35qp5vaA/VtzTgc0uLLI/AAAAAAAAE5o/9nbQmuxfYKo/s640/IMG_20160305_115742.jpg" width="480" /></a></div>
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">वा$$सोटा वासो$$टा$$, वा$$सो$$टा वा$$$$$ सो$$$ टा$$$
वासोटा! तुम्ही कसंपण म्हणा, मी जेवढ्या वेळा नाव ऐकलंय तेवढ्या वेळा माझ्या
नववीच्या वर्गात गेलोय. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">लोंग लोंग यागो मी नववीच्या वगैरे वर्गात शिकत
असताना, गुरुजी म्हणाले “आणि मग सेनापती बापट हातातला सोटा उगारत असत वैगैरे वैगैरे..........”
आणि आमच्या वर्गात फकस्त नर मंडळीत हशा पिकला. आता आमचा गुरुजी पण तिथलाच असल्याने
त्याला जनता जनार्धन का हसत आहेत ते सांगायची गरज नव्हती. अशा वेळी मुलींनी
नेहमीप्रमाणे आपली मान खाली घालून कंपासात, पुस्तकाच्या आतील पानात काय सापडते का
ते शोधण्याचे नाटक करण्याची ड्यूटी इमाने इतबारे निभावली. हि साधी गोष्ट नसते, आपल्याला
पण आवडलेली गोष्ट,”नाही बाय आवडली, किती घाणेरडी आहेत मुलं” असं नाटक करायला हजारो
वर्षाच्या परंपरांचं ओझं लागतं. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">तर असो. पण असे अगदी दुर्मिळ हसण्याचे प्रसंग
वगळता ती शाळा म्हणजे बंदिखानाच असतो. मग आम्ही अशा दुर्मिळ प्रसंगांना लांबवण्याचा
प्रयत्न करत असू. तर माझे हसू काय थांबत नाही हे बघून गुरुजींनी विचारालेच, “काय
झालं गोडग्या, लय खाजवाय लागलं काय?” मी आपलं गप बसायचं सोडून, “नाय पण ते गुरुजी
सोट्याचा अर्थ काय हो? “ असा प्रश्न अगदी तोंडावर युधीष्टाराचे भाव आणून विचारला. आणि
गुरुजींनी मघापासून बळेच आणलेला सहिष्णुतेचा आव सोडून मला येवून पाठीत दोन रपकं
अगदी करक भरेस्तोवर लावलं. मी कण्हत कण्हत होतो तोवर समोर जाऊन गुरुजींनी
सांगितले, </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“तर मुलानो सोटा म्हणजे काठी, सेनापती बापट
हातात सोटा ठेवत असत म्हणजे काठी ठेवत असत” आता कुणाची हसायची हिम्मत झाली नाही पण
त्यावेळी शुध्द पुणेरी भाषेत काठीला सोटा म्हणतात हे समजले. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-5RL8S1H9GGI/VtzaJGXt-HI/AAAAAAAAE50/afAoKt4h4HI/s1600/IMG_20160305_120143.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://4.bp.blogspot.com/-5RL8S1H9GGI/VtzaJGXt-HI/AAAAAAAAE50/afAoKt4h4HI/s640/IMG_20160305_120143.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-2np3JdlUU88/VtzbXC_DcLI/AAAAAAAAE58/ffRC9rASgS8/s1600/IMG_20160305_124554.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://3.bp.blogspot.com/-2np3JdlUU88/VtzbXC_DcLI/AAAAAAAAE58/ffRC9rASgS8/s640/IMG_20160305_124554.jpg" width="480" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-encgnm-6054/Vtzbhjg9WPI/AAAAAAAAE6A/DBWb4cjABrs/s1600/nalini%2Bsumedh%2Bchaltana.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://4.bp.blogspot.com/-encgnm-6054/Vtzbhjg9WPI/AAAAAAAAE6A/DBWb4cjABrs/s640/nalini%2Bsumedh%2Bchaltana.jpg" width="480" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">तर ह्या वासोट्याने मला तो सोटा आठवत असे. गेली अनेक
वर्ष पुण्यात आल्या पासून हे वासोटा पुराण ऐकायचो. वासोट्याचे नाव काढले कि पुण्यात
राहणारी काही मुले जिथे जाऊन न येता कुणाच्या तरी ब्लॉग वर वाचून समजलेली माहित न
थकता अगदी रंगवून सांगत. म्हणजे तिथे वाघ आहेत, जळू आहेत, ते लय डेंजर आहे, तिथे
माणूस वैगेरे आसपास नसतो, वासोटा केला कि महाराष्ट्रातील कुठल्याही ट्रेकसाठी तुम्ही
तयार असता वैगेरे वैगेरे.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ते काही का असेना पण वासोटा केला कि माणूस
महाराष्ट्रातील कोणत्याही ट्रेकला तयार होतो यावर या अनुभवाने शिक्का मोर्तब केले.
</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">एके दिवशी मी किल्लेदारी ग्रुपवर सहज टाकले, कि
चला वासोट्याला जाऊ. आता मी करमेना गेलं कि सहज कायपण बोलतो, पण हे लोक सहज
बोललेलं पण लयच मनावर घेतात. आणि सगळे घोड्यावर बसून तयार झाले आणि मग मला नको कसं
म्हणायचं हाच प्रश्न पडला. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">पहाटे उठून मोशी, भोसरी, आकुर्डी, डांगे चौक, रांडे
कॉलेज, आणि स्वारगेट इथली मंडळी उचलून सकाळी सातारा मार्गे बामणोलीला पोचलो तर
तिथं आदल्याच दिवशी येऊन पीएचडी बंड्याने सगळी व्यवस्था करून ठेवली होती. तिथं
जाऊन बोटी साठी घासाघीस वैगेरे करून झाली आणि गाईडची गरज नसताना तीन बोटींचे तीन
गाईड आमच्या बोकांडी मारले. तीन ग्रामीण लोकांना रोजगार मिळाला हीच एक जमेची गोष्ट
सोडली तर हा एक ब्ल्याकमेलिंगचाच प्रकार वाटला. तीन बोटींनी दीड तास कोयना ब्याक
वाटर मधून प्रवास करून येते ते वासोटा गाव. त्या तीन किलीमिटर मध्ये इंजिनचा आवाज
सोडला तर सगळे काही छानच वाटते.</span><o:p></o:p><br />
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span>
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">डोंगरांनी वेढलेल्या त्या भरगच्च नदीतून प्रवास
करताना वो मांझी रे हे गाणे गायची माझी इच्छा त्या बोटीच्या इंजिनाच्या आवाजात
कुठल्या कुठं विरून गेली पण तसल्या आवाजात पण त्या गाईडने दाखवलेला एक उंच डोंगर
आणि त्या डोंगरवरील लग्नाची वरात कायम लक्षात राहील. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">दूरवरच्या एका डोंगरावर घोड्यावर बसलेला नवरदेव,
पुढे ब्यांड बाजा, मागे छत्र्या घेऊन हातातल्या टोपल्यातून नवरदेवाच्या अंगावर भात
टाकणाऱ्या करवल्या आणि उत्साही वर्हाडी मंडळी. असे तोंतोतंत चित्र दिसत होते. निसर्गाने
एवढे छान आकार निर्माण करणे शक्य आहे का ह्या प्रश्नात न पडता गाईडने सांगितलेला गोष्टीवर
मी विश्वास ठेवला. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">असेच फारफार वर्षापूर्वी ह्या डोंगराच्या
पायथ्याच्या गावातून एक वरात पलीकडच्या गावात चालली होती. रात्री सुद्धा वाजत गाजत
जात असताना ती वरात नेमकि त्या डोंगरावर असलेल्या डोंगरोबाच्या पाया पडायला विसरली
आणि पुढे तशीच जात राहिली. त वारातीली एक म्हाताऱ्या बाबाला ते समजले तो सगळ्यांना
विनवू लागला तसे नका करू राजेहो, आपला डोंगरोबा हाय तो त्याच्या पायाला वोलांडून
नका जाऊ, आरं डोंगर हायेत म्हणून आपुन
हाय, आणि डोंगरोबा हायेत म्हणून डोंगर हायेत, डोंग्रोबाला वोलांडून गेलात तर लय
वाईट वंगाळ होऊन जाईल राजेहो ......अशी बेंबीच्या देठापासून आणि काळजाच्या
कप्प्यातून येणाऱ्या विनंतीला आनंदात भेभान होऊन नाचनाऱ्या वरातीने दुर्लक्ष केले
आणि तसेच पुढे गेले. तो म्हातारा बाबा एकटाच जाऊन डोंगरोबाकडे माही मागू लागला,’ पोरंसोरं
हायेत देवा, माफ करा देवा, पाप पदरात घ्या देवा, मी हायेकी तुमचं कमी जास्त करायला
देवा राजा, माफ करा” आणि त्या म्हाताऱ्याच्या तिथंच दगड झाला आणि पुढे चालत, नाचत,
आनंदात पुढे सरकत असलेल्या वरातीचा पण नवरा नवरी सहित आणि वर्हाडी मंडळी सहित
दगडात रुपांतर झाले. त्या दोन गावांना शाप मिळाला आहे, इथून पुढे तिथून जी वरात जाईल
तिचे त्या दगडात रुपनातर होईल आणि पहिल्या ज्या वरातीचे दगडात रुपांतर झाले होते
त्यांचे पुन्हा माणसात रुपांतर होऊन त्यांना जिंदगी मिळेल. तेव्हपासून तिथून पुढे
अनेक वरती गेल्या पण आता तिथे दगडात अडकून बसलेली जी वरात आहे ती कोणत्या काळातील
आहे ती कुणीही सांगू शकत नाही. नंतर काही वर्षांनी तिथून वरात जाणे बंद झाले. ती
शेवटची वरात आता दुसरी कोणतीतरी वरात येईल आणि आपली डोंगरोबाच्या शापातून मुक्तता
करेल अशी वाट बघत आहे. आता दुसरी जाणारी वरात त्या पहिल्या वरातीची शापातून
मुक्तता करीन कि दुसऱ्याच अजून एका शापात ढकलेल हे कुणालाच माहित नाही. कारण आता
त्यांची मुक्तता झाली तर त लोकांची वये वाढलेली असतील का ती तरुणच असतील, शेकडो
वर्षा नंतर त्यांच्या पिढ्या येऊन गेल्या नंतर त्यांना जिंदगीकढून कसल्या अपेक्षा
असतील? ते वाग्दत्त वर आणि वधू जे मिलनाच्या वोढीने आसुसलेले असतील त्यांना आता
मानवी शरीरे मिळाल्यावर त्यांच्या मनात आता मिलनाची तीच वोढ असेल कि आता सगळं
संपून त्या वोढीने पराभव स्वीकारला असेल, कि पराभवाच्या पुढे जाऊन मनात वैराग्याचे
भाव आले असतील? काहीका असेना तिथून आता
वरात जाने बंद आहे तेच चांगले. </span><o:p></o:p><br />
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-ptBRrjgtFt8/VtzoNhsR5FI/AAAAAAAAE60/EeNjAYw9a-I/s1600/20160305_122730.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="360" src="https://3.bp.blogspot.com/-ptBRrjgtFt8/VtzoNhsR5FI/AAAAAAAAE60/EeNjAYw9a-I/s640/20160305_122730.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-UGa5peTjasw/Vtzjcw-IRWI/AAAAAAAAE6U/BwuxX4-Lnvw/s1600/20160305_122745.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="360" src="https://2.bp.blogspot.com/-UGa5peTjasw/Vtzjcw-IRWI/AAAAAAAAE6U/BwuxX4-Lnvw/s640/20160305_122745.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-w4oMpKoxVew/VtzjaVsF6EI/AAAAAAAAE6Q/F4xA_SCGdls/s1600/20160305_142248.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="360" src="https://1.bp.blogspot.com/-w4oMpKoxVew/VtzjaVsF6EI/AAAAAAAAE6Q/F4xA_SCGdls/s640/20160305_142248.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-dLHH74m1Gec/VtznjMi-tbI/AAAAAAAAE6s/JLnlWIMg99w/s1600/20160305_142354.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="360" src="https://3.bp.blogspot.com/-dLHH74m1Gec/VtznjMi-tbI/AAAAAAAAE6s/JLnlWIMg99w/s640/20160305_142354.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-KruteD2bMIg/VtzkbxdmjmI/AAAAAAAAE6c/eAkiBOBtfwM/s1600/20160305_152637.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://4.bp.blogspot.com/-KruteD2bMIg/VtzkbxdmjmI/AAAAAAAAE6c/eAkiBOBtfwM/s640/20160305_152637.jpg" width="360" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-S3DemAArqC4/VtznZ4YeYII/AAAAAAAAE6o/ZsGFlYQOX9o/s1600/20160305_152642.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="360" src="https://1.bp.blogspot.com/-S3DemAArqC4/VtznZ4YeYII/AAAAAAAAE6o/ZsGFlYQOX9o/s640/20160305_152642.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-040etDZ9DdU/Vtzp20mxFJI/AAAAAAAAE7I/I9GPn9jArPM/s1600/20160305_152650.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="360" src="https://4.bp.blogspot.com/-040etDZ9DdU/Vtzp20mxFJI/AAAAAAAAE7I/I9GPn9jArPM/s640/20160305_152650.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-D-HpU5abwXM/VtzpgZ836fI/AAAAAAAAE7E/5Jw2rkjGr9E/s1600/20160305_152654.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="360" src="https://4.bp.blogspot.com/-D-HpU5abwXM/VtzpgZ836fI/AAAAAAAAE7E/5Jw2rkjGr9E/s640/20160305_152654.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-oKqG_dMGObs/VtzqTAozV0I/AAAAAAAAE7M/tqpzPEcQo6s/s1600/20160305_152807.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="360" src="https://4.bp.blogspot.com/-oKqG_dMGObs/VtzqTAozV0I/AAAAAAAAE7M/tqpzPEcQo6s/s640/20160305_152807.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-mzI-4OZwXL0/Vtzr4HfkQ4I/AAAAAAAAE7g/YBbPglXk3z4/s1600/20160305_152835.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="360" src="https://2.bp.blogspot.com/-mzI-4OZwXL0/Vtzr4HfkQ4I/AAAAAAAAE7g/YBbPglXk3z4/s640/20160305_152835.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-PoaUcgZjWyY/VtzrvGU74LI/AAAAAAAAE7c/woKgWjkDvLg/s1600/20160305_152841.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="360" src="https://2.bp.blogspot.com/-PoaUcgZjWyY/VtzrvGU74LI/AAAAAAAAE7c/woKgWjkDvLg/s640/20160305_152841.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-eTZIgj_22Ls/Vtzul4VQFLI/AAAAAAAAE74/3WymZrLiAqc/s1600/20160305_154039.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="360" src="https://3.bp.blogspot.com/-eTZIgj_22Ls/Vtzul4VQFLI/AAAAAAAAE74/3WymZrLiAqc/s640/20160305_154039.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-BHuTrQv72jo/Vtzt_Acil2I/AAAAAAAAE7s/MAgMs2HkSXU/s1600/20160305_155038.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="360" src="https://3.bp.blogspot.com/-BHuTrQv72jo/Vtzt_Acil2I/AAAAAAAAE7s/MAgMs2HkSXU/s640/20160305_155038.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-OEDW6urW1-U/VtzuMk5D_BI/AAAAAAAAE7w/7YXyChj5Yj4/s1600/20160305_155053.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="360" src="https://3.bp.blogspot.com/-OEDW6urW1-U/VtzuMk5D_BI/AAAAAAAAE7w/7YXyChj5Yj4/s640/20160305_155053.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-PBDJtORhorc/VtzveZ3sdgI/AAAAAAAAE8I/FAMqJvwUV-U/s1600/20160305_155232.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="360" src="https://2.bp.blogspot.com/-PBDJtORhorc/VtzveZ3sdgI/AAAAAAAAE8I/FAMqJvwUV-U/s640/20160305_155232.jpg" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">मला ती वरात आणि तो डोंग्रोबा जवळ जाऊन बघायचा
आहे. पौर्णिमेच्या चांदरत्री तिथं जाऊन डोंग्रोबाला आपण विनंती करायची आहे कि
यांना शापातून मुक्त करा. बघू आपल्या अगांतून विनंतीला डोंग्रोबा मान देतो का. दिलाच
तर पुढे जाऊन त्या वरातीतील दगडांची माणसे होतानाचे साक्षीदार बनायचे आहे. त्या
चांदण्या रात्री पुन्हा तो वरातीचा आणि ब्यांडचा खेळ चालू होईल का, जसे पूर्वी
काहीच झाले नाही ह्या अविर्भावात ? </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">उप्स त्या वारात्तीतून बोटीत यायला मला जरा
उशीरच झाला. दीड तासाच्या ह्या प्रवासातून आणि त्या मध्यरात्री दगडात रुपांतर
झालेल्या अनेक वराती मधून आम्ही शेवटी वासोटा ह्या गावी पोचलो. कमी झालेल्या पाण्यातून
चालत डोंगराच्या पायथ्याशी फोरेस्ट ऑफिस आहे. प्रत्येक सरकारी कार्यालयात जसा असतो
तसंच इथे पण एक लोकांच्या गोड
बोलण्यासाठी, विनंतीसाठी आसूसलेला आणि मी सरकारी अधिकारी आहे आणि इथेच माझाच नियम
चालतो हे सांगणारा एक वाचमन, कम फोरेस्ट ऑफिसर कम मेजर होता. त्याने अजून जास्त माज
दाखवला असता तर आमच्यातील काही लोकांनी अजून थोड्या वेळाने त्याला ब्रिगेडियर करून
टाकले असते. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">तर तो म्हणू लागला वरती जेवण वगैरे घेऊन जायचे
नाही, लोक कचरा करतात आणि आम्हाला स्वछ करावा लागतो. आम्ही विनवू लागलो, “साहेब बारकी
लेकरं बाळ आहेत हो, जेवण वरती नाही घेऊन गेलो तर त्यांना दम नाही निघणार पण
मोठ्यांना पण ते शक्य नाही. पण ती त्याची जागा होतो , तोच तिथला मालक आहे हे
त्याला दाखवायचे होते, ते आम्ही कबुल केले, त्याला पाहिजे तेवढा भाव दिला, त्याचा “साहेबाचा”
राज्याभिषेक केला आणि त्याने आम्हाला पुढे सोडून उपकृत केले. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">वासोटा किती मोठा आहे, किती चालायचे आहे आणि
किती चढायचे आहे ते खालून कळत नाही. किलोमीटरभर चालत गेलो, जंगलात किल्ल्याच्या
पायथ्याशी मस्त वोढा आहे आणि त्यातून ह्या उन्हाळ्यात सुद्धा झिरपत झिरपत पाणी येत
होते. दोनेक किलोमीटर भर चालून लगेच दमलेलो आम्ही ते थंड पाणी मनसोक्त पिलो आणि
तोंडावर, पायावर मारून घेऊन वाटर थेरपी करून घेतली. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">सह्याद्रीच्या जंगलातील शीतहरित जंगल पाहायचे
असल्यास ह्या जागेला तोड नाही. शंभर वर्ष जूनी वाटावीत अशी वृक्षे, पंधरा, वीस मीटर
उंचच उंच झाडे आणि दुपारीच पडलेला अंधार आणि सावली. ह्या जंगलाने आमचे दुपारच्या
उनातील चालणे सुसह्य केले. आता बहुतेक आलेच असे वाटत असताना किल्ल्याची खरी चढण
अजून चालूच व्हायची आहे असे समजायचे. तेव्हा आपण कुठे पोचायला चालत नाही आहोत आणि
आपल्याला फक्त चालत राहायचे आहे असे समजत चालले तर बरे वाटते. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">त्या फोरेस्ट ओफिसरची कडक भूमिका असेल किंवा
किल्ला दूर असेल पण चढताना कुठेही पाण्याच्या बाटल्या, प्ल्यास्तिक ब्याग आढळत नाहीत
ह्याचे समाधान वाटत राहिले. जेंव्हा दोन तासांच्या चढाई नंतर तुम्ही वरती चढून
पाचीमेकडील बाजूला रत्नागिरी जिल्ह्यातील डोंगर रांगा पाहता आणि पूर्वेकडे सातारा जिल्ह्यातील
डोंगररांगा पाहता तेव्हा तुम्हाला पहाटे उठून दोन तोसा बोटिंग करून आणि तीन तास
चढून आल्याचे समाधान वाटते. तिथून दिसणारे निसर्गाचे सुंदर रोद्र रूप पाहण्यासाठी
येवढा तर घेतलाच पाहिजे. नाहीतर ओफिसातील कामे जशी दुरार्याकडून करून घेता तसेच
इथे पण दुसऱ्या कुणाला तरी पाठवून त्याच्या अनुभवावर भागवले तर माझ्या बापाचं
काहीच जाणार नाही.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">गडावर तीन वगवेगळ्या टोकावरून दिसणाऱ्या वेगवेगळ्या
दृश्यामध्ये तुम्हाला स्वतःला विसरून घालवण्याची ताकत आहे पण हे तेव्हाच होऊ शकते
जेव्हा तुम्ही दिले झाकून एखाद्या कड्यावर पडले आहात आणि खालून दऱ्या खोऱ्यातून
येणाऱ्या आणि जंगलातून येणाऱ्या आवाजात स्वताला झोकून दिले आहे. हे माझा फोटू काढरे,
ये माझा सेल्फी घेउदेरे, ये चला लवकर घरी अंधार व्हायच्या आट निघायला हवं ह्यात
अडकले असाल तर त्या जंगलाच्या आणि निसर्गाच्या अद्भूततेत हरवून जाण्याच्या मानवी
ताकतीची कल्पना तुम्हाला येणार नाही.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">सोबत काही फोटोग्राफ दिले आहेत ते सिद्ध करतील
कि अशी दृशे मी आयुष्यात पहिल्यांदाच पहिली आहेत. पावसाळ्यातील ह्या डोंगर रंगांचे
रौद्र रुपाची कल्पना करू शकत नाही म्हणून तर हा किल्ला १५ आक्टोबर पर्यंत बंद असतो
आणि पौ पूर्ण बंद झाल्या नंतरच चालू होतो.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">त्या कड्यावर एक दिवस आणि एक रात्र खूप कमी
लोकांच्या म्हणजेच एखाद्या किंवा दोघांच्याच सानिध्यात घालवायची इच्छा आहे. एकट्याने
घालवायला सुद्धा आवडले असते पण ते बोलणे सोपे आहे याची जाणीव आहे मला. </span><o:p></o:p><br />
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-Z3JVHgffkEk/Vtz0_weq5kI/AAAAAAAAE8Y/qCvq27GPwqc/s1600/20160305_184633.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="360" src="https://2.bp.blogspot.com/-Z3JVHgffkEk/Vtz0_weq5kI/AAAAAAAAE8Y/qCvq27GPwqc/s640/20160305_184633.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-8ilOldLzshA/Vtz1qVrfmQI/AAAAAAAAE8c/VcCH-EtbuHQ/s1600/20160305_153444.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="360" src="https://1.bp.blogspot.com/-8ilOldLzshA/Vtz1qVrfmQI/AAAAAAAAE8c/VcCH-EtbuHQ/s640/20160305_153444.jpg" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , serif; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
</div>
</div>
VIkas Godagehttp://www.blogger.com/profile/06578664058351436336noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-8489374601831467546.post-73447481718431691802016-02-22T05:52:00.001-08:002016-02-22T05:52:31.632-08:00राजगड तोरणा २० फेब्रुवारी २०१६ <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-kiIn9sfaWI0/VssSe0yby9I/AAAAAAAAE5A/0wOFjcHWyQc/s1600/rajgad.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://2.bp.blogspot.com/-kiIn9sfaWI0/VssSe0yby9I/AAAAAAAAE5A/0wOFjcHWyQc/s400/rajgad.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">लहानपणी कुणी दुसरा मुलगा
ग्यारेगार खाताना दिसला तर मलापण ग्यारेगार खाऊ वाटायचे, दुसऱ्याने कुणी नवीन
कंपास वैगरे आणला तर मला पण तसलाच कंपास वगैरे आणू वाटायचा, तरुणपणी एखादा मित्र
कोणत्यातरी मुलीवर लाईन मारत आहे कळले तर मलापण तीच मुलगी आवडायची. म्हणजे दुसऱ्याच्या
गोष्टी आवडायचा छंद मला लहानपणीपासूनच होता. हो, पण हा छंद खूप सिलेक्टिव्ह होता.
म्हणजे एखादा मित्र अभ्यास करताना दिसला तर मला अभ्यास करू वाटला आहे असे कधी झाले
नाही. उलट त्याला पण त्या दुष्कृत्यापासून परावृत्त करावे आणि जिंदगानितली अनेक
दुसरी सुखे त्याला पण दाखवावीत असे अध्यात्मिक भाव माझ्या मनात दाटून येत असत. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">असेच एके दिवशी फेसबुकवर
कुठेही कसल्याही विषयावर भांडण चालू नव्हते, कुणी कुणावर स्टेटस टाकलेले नव्हते,
कुणा महापुरुषाची जयंती नसल्याने एखाद्या महापुरुषावर कुणी टीका केलेली नव्हती, फेक
अकौंटने टाकलेल्या स्टेटसवरुन विद्वानामध्ये चर्चा परिषद भरलेली नव्हती. असे एकूंनच
शांत, रुक्ष, सपक वातावरण झालेले होते. एकूणच फेसबुक म्हणजे सुगीच्या दिवसातल्या एखाद्या
गावातील दुपारसारखे निर्मनुष्य झालेले आहे असे मला वाटले आणि मी कुठे काही सापडते
का ते शोधू लागलो. तेव्हढ्यात एक स्टेटस वाचण्यात आले. “आपल्याला कूणी दुखाऊ नये
असे वाटत असेल तर आपण पण लोकांना दुखाऊ नये, साने गुरुजी” हे स्टेटस वाचून मला
पण,” मी काही दिवस फेसबुकवरून रजा घेत आहे, आमचा राम राम घ्यावा” असे स्टेटस
टाकायची भयंकर उबळ आली पण मी ती उबळ महत्प्रयासाने आवरली. आणि अशा रुक्ष वातावरणात
कुठे काय सापडते का हे शोधत असताना “किल्लेदारी” ह्या ग्रूपवरील संतोष डुकरे यांची
“सांधण व्याली ट्रेक” हि पोस्ट वाचली, फोटो बघितले आणि चला आपण पण डोक्यात, अंगात
तयार झालेले टोकसीन म्हणजे मळभ दूर करून आले पाहिजे असे वाटू लागले. ऑफिस, फेसबुक,
साहित्य, राजकारण-गचकरण हे सोडून पण बाकी अनेक ठिकाणी आपण आयुष्याचा आनंद/थ्रील
उपभोगू शकतो याची पुन्हा एकदा जाणीव झाली. फेसबुकवर प्रत्येक गोष्ट ब्ल्याक यंड
व्हाईट मध्ये बघायची सवय लागलेल्या आपल्याला असं जंगलात डोंगरात घाम काढत भटकणे हे
आयुष्तातील नवीन रंगाची नक्कीच वोळख करून देतील अशी खात्री वाटली आणि मला पण किल्लेदारांसारखे
सारखे डोंगरात फिरायला जाऊ वाटू लागले. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">संतोष डुकरे यांना मेसेज
टाकला, “पुढच्या वेळी मला बोलवा” आणि ते असे फिरायला घोड्यावर बसूनच असतात ते
कळले. ते म्हणाले,”तुम्ही तारीख सांगा, आपण राजगड तोरणा नाईट ट्रेक करू, कुणी नाही
आलं तर आपण दोघंच जाऊ” आणि आमचे वीस तारखेला “राजगड-तोरणा” नाईट ट्रेक करायचे
ठरले. कुणी नाही आले तर दोघंच जाऊ म्हणता म्हणता चांगले दहा पंधरा उत्साही मुलं
मुली जमली. (मी स्वतःला अजून मुलगाच समजतो”)</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">काही मुलामुलींचा ग्रुप अगोदर
तोरणा मुक्कामी जाणार होता आणि काही आमच्या सारख्या अतिउत्साही मुलांचा ग्रुप
अगोदर राजगड चढून पुन्हा लगेच उतरून तोरन्यापर्यंत चालत जाउन पुन्हा तोरणा चढून
अगोदरच्या टीमला भेटणार होता. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">लहानपणी मला दुसऱ्या दिवशी
दिवाळी असल्यानंतर आदल्या रात्री झोप नाही यायची. त्याचप्रमाणे संध्याकाळी
ट्रेकिंगला निघायचे असल्याने मला त्या दुपारी झोप नाही आली. बायकोने मी कुठेतरी
खरेच शिवाजी महाराजासाठी गड जिंकायला चाललो असल्यासारखी तयारी चालू केली होती. मी
नखं काढली आहेत का हे बघण्यापासून सुरुवात झाली होती. आठ दहा चपात्या, ठेचा, मुठभर
काळे तिखट आणि त्यावर पळीभर तेल, कच्चे शेंगदाणे, कांदे, काकडी, टमाटी, खजूर आणि
किलोभर बटाटी. बटाटी गडावर भाजून खाण्यासाठी. ब्यागच्या एका कप्प्यात बेडशीट,
चादर, टॉवेल, चड्डी, बनियान घातले आणि अजून एक शिल्लक कप्पा शोधून त्यात अडीच लिटर
पाण्याची बाटली घातली. दहा बारा किलोची ती पिशवी बघून मला एक मिनिट वाटलं
ह्यावेळेसचा ट्रेक रद्द करावा आणि पुढच्या वेळेस जावे. हे काय कमी होतं म्हणून
शेवटी बायको स्वयंपाक घरातून भाजी कापायचा चाकू घेऊन आली आणि ब्यागच्या कुठल्या
तरी कप्प्यात घालत म्हणाली, “रात्री चाललाय जवळ असावा” हे जरा अतीच वाटलं. बायकांचे
प्रेम किती आंधळे असते त्याला लिमिट नसते. कधीकाळी रामपुरी बाळगायची स्वप्ने
बघणारा मी आता वांगी कापायचा चाकू घेऊन राजगड जिंकायला जाणार होतो. लग्न हि गोष्टच
अशी आहे. ते आपलं, “काय होतास तू काय झालास तू” असं एका दणक्यात करून टाकते. आई
बाबाच्या पिशवीत चाकू वगैरे घालत आहे हे बघितल्यावर इतका वेळ माझ्याकडे दुर्लक्ष
करत असलेल्या सुमेधला समजले कि बाबा काय तरी थ्रिलिंग करायला निघाला आहे आणि
म्हणाला, </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“बाबा कुठे चाललाय?” </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“हायकिंग”, मी </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“मग चाकू कशाला घेतलाय”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“आरे हरण, खरगोष काही दिसले
तर मारून खायला”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आता त्याचा उत्साह दुणावला
होता. तो म्हणाला, “बाबा, आपण धनुष्य बाण घेऊ त्याला दोरी लाऊ, मग बाण घेऊन तो
खाली आगीत डूबवू आणि तो वरती डोंगरावर मारू, मग तो बाण वरती जाऊन झाडाला अडकेल आणि
मग आपण त्या दोरीला लटकत लटकत वरती चढू” </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“म्हणजे डोरेमोन, नोबिता,
सुझुका सारखे का?” असे मी विचारले तर म्हणाला </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“नाहीरे बाबा, बाहुबली
सारखे” </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">हे मला जरा थोरच वाटले. आता
त्याला खरेच यायचे होते पण आपण दोघे पुढच्या शनिवारी सिंहगडला जाऊ म्हणून सुटका
करून घ्यावी म्हणालो तर तो म्हणाला, “नाही आज तू जिकडे चालला आहेस तिकडेच जायचे”
तर त्याला आता राजगडला घेऊन जायचे ठरले आहे. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आपल्या शंकर आण्णा बहिरट
यांनी आपलं चालू ट्रेक्तर दावणीला बांधले आणि त्यांची रामप्यारी घेऊन आम्ही सिंहगडाच्या
पायथ्याला वळसा घालून पाबे घाटातून उतरलो आणि राजगडला जायचे म्हणून उजवीकडे वळलो
तर तोरण्याच्या पायथ्याला पोहोचलो पुन्हा वळून राजगड पायथ्याला आलो. संध्याकाळी नऊ
वाजता ब्याटऱ्या लावून पाच जणांनी राजगड चढायला चालू केले. वरती पूर्ण चंद्र बघून
मित्रांना ब्याटऱ्या बंद करायला सांगितले. त्यांनी त्या बंद केल्या आणि वरती
असलेला गोल चमकदार चंद्र आम्हाला वाट दाखवू लागला. हातातील ब्याटऱ्या पेक्षा
चांदण्यांचा उजेड स्वछ् होता. पाठीवर दहा पंधरा किलोची ब्याग घेऊन राजगड चढणे हे
थोर आहे दहाच मिनिटात समजले. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">गडावर पोचलो तर मला अगोदर
तिथलं पाणी संपले आहे असे सांगून चार चार लिटर पाणी पाठीवर लादून घेउन यायला
लावणाऱ्या सहकाऱ्याला राजगडावरून फेकून द्यायची इछा झाली पण ती मी आवरली. अशा अनेक
इछा आजपर्यंत मी आवरत आलो आहे. वरती पिटलं भाकरी पासून ते चहा पोह्या पर्यंत सगळे
मिळत होते. दोन देवळात आमच्यासारखेच गडकरी गर्दी करून आत बसले होते आणि पूर्ण
गडावर बाकी कुत्रं सुद्धा नव्हतं पण दोघेजन बाहेरच एका खडकावर चादर पांघरून आमची
वाट बघत बसले होते. आम्हाला बघताच दोघांचा एकसाथ आवाज आला, “ कोंबड्या आणलायसा नव्हं
$$$$$” आणि पुढे कोल्हापुरी लांबत जाणारा
टोन </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“आन किती ह्यो वेळ, आम्ही
कोल्हापूरहुन आन्नाअन्ना करत तुमच्या आदी पोचलो आणि तुम्हाला पुण्याहून किती उशीर
$$$$$$$$$ आणि हे साहेब कोण , आगांभया सायबाचं लय हाल झालेलं दिसत्यात जणू</span>$$$$$$$$$$<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">, टाचा घाशीत ओरबडत
आनलेला दिसतंय सायबाला, आब्या हितं नाइंटी नाइंटी मिळतीया, घेतूस का भावा, आपुन आल्याआल्या
तीच येवस्था बघितली .......आणि आम्हाला बघून त्या दोघांना झालेला आनंद त्यांच्या
बोलण्यातून थांबत नव्हता. लय उशीर झालायसा जेवायला काय आणलया, चला चालू करू ह्या गोष्टींवर
एकमत झाले आणि आम्ही शंकर अण्णांनी आणलेली भेळ आणि बाकीच्यांनी आणलेल्या चपात्या ठेचा काढून बका
बका खाऊ लागलो. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">तेवढ्यात राजगडाच्या चोर
वाटेने म्हणजे कठीण वाटेने वरती एक ग्रुप आला आणि आम्हाला वोलांडून पुढे गेला.
त्यांच्यात शेवटला मागे राहून टाचा घासत घासत एक जीन्स घातलेली आंटी हळू हळू
आपल्या अंगाचा बोजा ओढत येत होती. ती जवळ येताच तो म्हणाला, </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“मावशे जेव उलींसं $$$$$$,
लय गळाटल्याली दिसतीया $$$$$” ह्या आगंतुक आवतानाने ती शहरी महिला जराशी बावरली पण
त्याने त्याच्या पोटात साठवलेली हजार सशाची इमानदारी आहे तशी चेहऱ्यावर आणली आणि
पुन्हा म्हणाला, “मावशे कोल्हापुरी मानसाचं आवतान हाय ह्ये, आम्ही उगीच खोटं खोटं
न्हाय बोलणार” </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">एव्हडं बोलल्यावर ती आंटी
आपली जीन्स सांभाळत बसली आणि एक घास खाल्ला कि तिला ठसकाच लागला. तिच्याबरोबर
असलेली एक सुबक ठेंगणीने आमच्याकडे एक कटाक्ष टाकला आणि सरळ निघून गेली. आमच्या नजरा
तितक्या पण वाईट नव्हत्या पण तिला कोण सांगणार राव!. आंटि दोन घास खाऊन निघून
गेल्या आणि तो आमच्याकडे जिंकल्याच्या अविर्भावात बघू लागला. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">त्याचं नाव पीएचडी बंड्या अशी
वोळख आम्हाल आभ्याने करून दिली. मी आदराने घातलेला नमस्कार त्याने तितक्याच आदराने
आणि अदबीने स्वीकारला. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“मग कोणत्या विषयात केलीय
आपण पीएचडी सर?” मी </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">त्याचे लक्ष खाण्यावर आहे
हे बघून आभ्याने सांगितले,”गावातल्या लडतरी!, म्हणजे बंड्याने गावातल्या लडतरीवर
पीएचडी केली आहे” हा शब्द ऐकताच बंड्याने आपल्या विषयी दोनचार कौतुकाचे शब्द बोलले
जात आहेत हे बघून पुन्हा माझ्याकडे बघितले आणि म्हणाला </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“अगोदरचा कडीकोयंडा जाऊन
शेटर आल्याने गावातल्या लडतरी वाढल्या आहेत, हा निष्कर्ष आहे माझ्या शोध निबंधाचा’
</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“मला काही समजले नाही
म्हणून मी अभ्याकडे बघितले तर त्याने माझ्या ज्ञानात भर घातली. तो म्हणाला, अगोदर
काष्टा होता, आता साड्या आल्या, काम सोपं झालं असा निष्कर्ष आहे त्याचा. “ मी बंड्याच्या
निष्कर्षाला सालुट ठोकला. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">एकूण ह्या खेळीमेळीच्या
वातावरणात आम्ही राजगडावरील हवेचा आस्वाद घेत असताना संतोष डुकरे आणि पायगुडे हे
रात्री तीन वाजता पोहोचले आणि जरा पण न थांबता म्हणाले हं चला लगेच तोरण्याला
जायचं हितून, फकस्त बारा किलोमीटर चालले कि सकाळपर्यंत तोरण्यावर. ह्या माणसाचं
कौतून करावं वाटलं. बुलेटवरून शिर्डीवरून डायरेक्ट राजगडला येवून वरती चढतो आणि
जराशीही उसंत न घेता म्हणतो चला लगेच चालत तोरण्याला सकाळ पर्यंत पोहोचायचे आहे. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“मी हितंच झोपतो, मला काय
शक्य नाही बुआ म्हटलो आणि ह्या पोरांनी माझा निरोप घेतला. जाताना नीट जावं कि, पण
तसं नाही, संतोष डुकरे हे मला “हितं माकडं
खूप आहेत सांभाळून राहा, हे सांगायला विसरले
नाहीत. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आता त्या पौर्णिमेच्या
चांदण्याकडे आवकाशात बघत सह्याद्रीवरील हवा खात मी त्या गडाच्या माचीवर एकटाच
झोपलो होतो आणि अवकाशातून चंद्र, चंद्राला वोलांडून मंगळ आणि पुढे प्रकाशाच्या
वेगाने अवकाशात फिरता आलं आणि सूर्यमालेच्या बाहेरील ग्रहावरील वातारण शोधता आलं
तर काय भारी होईल अशा स्वप्नात रमत असताना, माकडं येऊन माझी उशाला ठेवलेली ब्याग
पळवतील ही भीती होतीच. पांघरून घेऊन पडून त्या अवकाशाकडे बघताना ह्या नास्तिक
माणसाच्या मनात सुद्धा भुताच्या गोष्टी येत होत्या, म्हणजे ह्या गडावर किती लढाया
झाल्या असतील किती लोकांचे आत्मे हितंच फिरत असतील वगैरे वगैरे वगैरे. पण आत्मा वगैरे सगळे झूट आहे असे स्वतःला समजाऊन
मी तसेच पहाटेची वाट बघत पडलो. डोळ्याला डोळा न लागता चार वाजता उठलो आणि बालेकिल्ल्यावर
जाऊन यावे म्हटले तर चंद्र मावळला होता, माझ्याकडे ब्याटरी नव्हती मग निम्म्यातून
परत येऊन आजून सकाळची वाट बघत बसलो. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">सहा वाजल्या आणि तोरण्यावरून
मेसेज आला, तोरण गडावर पोहोचलो, मी बघितले ह्या लोकांनी कुठे गंज वैगेरे पेटवली आहे का. तर तसे काय दिसले नाही.
आता व्हात्सअप चा जमाना आहे. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">दिवस उगवायला मी बालेकिल्ल्यावर
चढत होतो एकटे असण्याची एक औरच मजा असते. तुम्ही तुमच्या सवडीने, आवडीने वागू
शकता. बालेकिल्ल्याच्या दरवाजावर पोहोचताच तिथे एक प्रेमी युगुल (ज्या कुणी हे नाव
शोधले असेल त्याचा सत्कार करायला पाहिजे) होते. मी त्यांच्याकडे न बघितल्या सारखे केले
आणि पुढे गेलो. आपण प्रेम किंवा तत्सम गोष्टी करणाऱ्यांना कधीच त्रास देत नाही. बालेकिल्ल्यावर
पोहोचलो आणि जाणवले कि खरेच हि श्रुष्टी खूप सुंदर आहे आणि थोडे कष्ट घेण्याची
ताकत असली तर आपण ह्या सुंदरतेचा खूप आनंद लुटू शकू. राजगडावरून दिसणारा सूर्योदय
आणि वसंतातील हवी असणारी ती हवा. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">त्या अफाट सुंदरतेची
अनुभूती घेत मी पुढे पुढे सरकत होतो तर मला तिथे अर्धी चड्डी घातलेले चिमणराव आणि
गुंड्याभाऊ दिसले. दोघांनीही कडत इस्त्री घातलेल्या खाकी अर्ध्या चड्ड्या घातल्या
होत्या आणि ती मंडळी काय तरी गोळा करत असल्याचा भास होत होता. गुंड्याभाऊच्या
मोठाल्या आणि केसाळ मंड्या खूप विद्रूप
दिसत होत्या आणि शर्ट थोडा वरती गेल्याने त्याची ढेरी बाहेर येऊन तिच्यावरचे केस
घाणेरडे दिसत होते. त्याच्या शेजारी उभारलेला चिमणराव १९७२ च्या दुष्काळातून सुकडी
खाऊन कसा बसा वाचलेला आहे असे वाटत होते. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">काही मिनिटातच दहा बारा
मंडळी जमा झाली आणि आपापल्या हाफ चड्ड्या घालून परेड सावधान मध्ये उभी राहिली. गुंड्याभाऊ
आणि चिमणराव त्यांचे लीडर असावेत. ते पुढे उभारून आदेश देत होते आणि बाकी लोक ते
मानून आपल्या भाषेत परेड सावधान परेड विश्राम करत होते. ते लोक मराठीतच घोषणा देत
असावेत आणि काहीतरी प्रार्थना बोलत असावेत पण त्यांची मराठी मला कळली नाही. पण ते
लोक प्रार्थना संपल्यावर शिवाजी महाराज कि जय असे म्हणाले नाहीत. तो राजगड असून
सुद्धा. तिथल्या वातावरणाचा आनंद घ्यायचा सोडून “हे काय याड लागल्या सारखं करून राहिली
बुआ” असं तिथे आलेली काही मराठवाड्यातील जाणती मंडळी आपापसात बोलत असताना मी ऐकले.
</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">वोळीत उभे राहून त्यांनी
नमस्ते सदा उत्सले सदावत्सले असं बरंच
काही बरळले आणि शेवटी संपत संपत संपत असे म्हणून रिकामे झाले. मी तिथे कुठे संपत
आहे का बघितले तर मला दिसला नाही. परंतु हे सगळे लोक मला खूप थोर वाटले. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आता मला एकट्याला उतरून
तोरण्याला जायचे होते. मी गड उतरायला चालू केले. सकाळच्या प्रहरी पक्षांचा
किलबिलाट ऐकत राजगडासारख्या सह्य्राद्रीतील गडावरून एकटेच घामेघून होऊन उतरत
राहण्यात जो शारीरिक आणि मानसिक आनंद आहे त्याला तोड नाही. आणि मी मनातल्या मनात
माझेच धन्यवाद मानत होतो. एकटेच मागे राहिल्यामुळे मला हि अनुभूती मिळत होती.
तासात खाली उतरलो पाय पसरून खाली बसून पाणी प्यालो. असं एकटेच अधून मधून कोणता तरी
गड चढत येत राहायचं असा निश्चय केला आणि बुलेटला किक मारून तोरण्याला निघालो. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">बाकी टीम खाली येत होतीच. तोरण्याच्या
पायथ्याला “जरासा विसावा” ह्या हॉटेल मध्ये जेवायला गेलो आणि आम्हाला आश्चर्याचा
धक्काच बसला. ते हॉटेल मराठी माणसाचे होते आणि तो मालक आमच्याशी खूपच अदबीने वागत
होता. काय पाहिजे काय नाही जवळ येऊन विचारत होता. मराठी माणूस इतका विनयशील तो फक्त
महाराष्ट्राच्या बाहेरच असू शकतो ह्या माझ्या विश्वासाला तिथे तडा गेला. खूप मस्त
मटन रस्सा आणि भाकरी खाऊन मी हॉटेल मालकाला म्हणालो “जरा काड्याच्या डबड्यातील कडी
द्याहो मालक, दात टोकरायचे आहेत! ” तर त्याने टूथ पिक आणून मला अजून एक धक्का
दिला. मी त्याला उठून मिठीच मारणार तोच मागे भिंतीवर मोठा शिवाजी महाराजांचा फोटो
आणि त्याखाली लिहिले होते ते मी वाचले.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“मराठा जात आमची हिमालयाला
भोक पाडू, आमचा नाद केला तर हितंच जित्ता गाडू”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "Mangal","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">हे वाचलं आणि मी मिठी
मारायचं क्यान्सल करून एकदम ब्रेक दाबून खाली बसलो. तिथं नाद करायला जाने मला
डेंजर वाटले. बिल देतान पुन्हा तो मालक आमच्याशी खूप अदबीने वागला, ते बघून मला
वाटले. माणूस जसा लिहितो तसाच असला पाहिजे असे काही नाही. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<o:p> </o:p> </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
</div>
VIkas Godagehttp://www.blogger.com/profile/06578664058351436336noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8489374601831467546.post-25786056046757337232016-02-19T06:44:00.001-08:002016-02-19T06:48:56.255-08:00शिवजयंती १६ फेब्रुवारी २०१६ आणि गुगल डूडल <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-WGJ18W3y5UM/VscrRuJG1TI/AAAAAAAAE4s/LCC77bg9mo0/s1600/ShivajiMaratha.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="182" src="https://2.bp.blogspot.com/-WGJ18W3y5UM/VscrRuJG1TI/AAAAAAAAE4s/LCC77bg9mo0/s400/ShivajiMaratha.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<br />
<br />
सिक्स प्याक असलेले सहा फुटी तीनशे सैनिक आठ फुटी भाले आणि तसल्याच तलवारी घॆउन लाखो सैनिकांची मुंडकी उडवतात, डेडाळ बाहेर काढतात आणि आपण थेटरात बसून स्पार्टन स्पार्टन स्पार्टन असं भूक लागोस्तोवर ओरडत सिनेमा बघून बाहेर पडतो. हे खोटे आहे हे माहित असून सुद्धा आपण युरोपियन थोर आणि आशियन म्हणजे मागास किंवा जंगली अशी आपलीच स्वतची प्रतिमा बनवतो आणि हजार रुपये खर्च करून घरी येतो.<br />
<br />
<br />
सिकंदर ग्रीस मधून येतो लढाया करतो आणि जाताना मरून जातो. त्याच्या नंतर त्याच्या तथाकथित कमावलेल्या साम्राज्याचे काय होते कुणालाच माहित होत नाही पण आपण त्याला जगज्जेता म्हणता म्हणता थकत नाही.<br />
<br />
इतिहासाच्या पुस्तकात नेपोलिन द ग्रेट बघून आपण कौतुकाने भारावून जातो आणि ज्याला ज्याला माहित नाही त्याला नेपोलियन किती ग्रेट होता हे सांगताना आपल्याला इतिहासाचे किती गिन्यान आहे हे दाखवण्याचा सुप्त हेतू साध्य करतो. वास्तविक पाहता नेपोलियनचे टोटल साम्राज्य सध्या असलेल्या महाराष्ट्राच्या भूभागा एवढे सुद्धा नसते पण नेपोलियन दे ग्रेट म्हणताना आपल्याला आपल्या विषयी उगीच न्यूनगंड वैगेरे वाटत असतो.<br />
<br />
युरोपियन लोक त्यांच्या राजांचे आणि इतिहासाचे ग्लोरिफिकेशन करताना थकत नाहीत. चित्रपटातून आणि उपलब्ध असलेल्या सगळ्या माध्यमातून त्यांचा इतिहास श्रेष्ठ, त्यांचे राजे श्रेष्ठ हे दाखवण्यासाठी ते कुठलीही उणीव सोडत नाहीत.<br />
<br />
आणि आपल्या भारतात जगाच्या इतिहासाने नोंद घ्यावी असा राजा होऊन गेला आहे आणि तो मान महाराष्ट्राला मिळाला आहे हि गोष्ट संघटीतपणे आपण आणि आपल्या सरकारने जगापर्यंत पोहचवण्याचा किती प्रयत्न केला हा प्रश्न विचारला तर त्याचे उत्तर शून्य येते. जगासमोर सोडाच पण भारतासमोर किती पोहचवण्याचा प्रयत्न केला तर त्याचे पण उत्तर शून्यच येते. चारशे वर्षापूर्वी आत्मविश्वास हरवून बसलेल्या आणि दुरंगी गुलामीची सवय लागलेल्या भारतीयांना स्वाभिमान परत मिळवून स्वातंत्र्य मिळवून देणारा राजा म्हणून शिवाजी महाराजांचा गौरव करायचा सोडून त्यांना आजच्या राजकारणाचा केंद्रबिंदू बनवले जाते आणि त्यात सुद्धा चिखलफेक किंवा संशयाचे वातावरण निर्माण करण्याचा प्रयत्न केला जातो. हा मराठी माणसाचा एकात्मिक पराभव आहे तो आपण सगळ्यांनी स्वीकारला पाहिजे.<br />
<br />
प्रत्येक गोष्टीत आपल्याला मत असते आणि आपले मत बाकीच्यांपेक्षा वेगळे असते आणि ते मांडून आपण जगापासून वेगळे आहोत असे दिसण्याचा पर्यंत करणे यामध्ये काही गैर आहे असे मला तर वाटत नाही. पण ते मत मांडून झाल्यावर सामुहिक हितासाठी मी माझ्या मताचा त्याग करतो आणि एखाद्या गोष्टीवर आपण सगळे एखाद्या विशिष्ट कार्यासाठी एकत्र येतो असे क्वचितच घडताना दिसते.<br />
<br />
आपल्या भावना पण इतक्या नाजुक असतात कि शिवाजी महाराजांना कुणी शिवज्या म्हटलं कि त्या दुखावतात. कुणी शिवज्या म्हणण्याने किंवा लिहिल्याने शिवाजी महाराज लहान होत नसतात हे आपल्याला माहित असताना सुद्धा असे होते. बरे एखादा समोर म्हणतोय, मागे कोण काय चर्चा करत असेल याचा कुणी विचार करतो का?. लोकांनी मागे सुद्धा शिवाजी महाराजाविषयीच काय एकूणच महापुरुषांविषयी मनातून आदर बाळगला पाहिजे असे आपण वागतो का? कारण एखादा माणूस शिवाजी महाराजांचा किंवा त्यांच्या विचारांचा विरोधक नसून सुद्धा स्वतःला शिवभक्त म्हणवून घेणाऱ्या कडून दुखावला गेल्यामुळे तो शिवाजी महाराजांच्या कार्याचा सुद्धा विरोधक होऊ शकतो हि गोष्ट आपण विसरून जातो . आणि हि गोष्ट भारतातील सगळ्याच महापुरुषांच्या आणि त्यांच्या अनुनायाना लागू होते. यावेळी अशा भावनिक अनुयायाकडे दुर्लक्ष करून चालणे शिकल्याशिवाय आपण एक मराठी समाज म्हणून पुढे जाऊ शकणार नाही.<br />
<br />
तुमच्या ग्रुपचे नाव छत्रपति ग्रुपच आहे बुआ असे उपरोधाने जेव्हा एखादा मराठेतर बुद्धिवादी विचारतो तेव्हा त्याचा छुपा अर्थ "तुमचा हा जातीयवादी मराठा ग्रुप असल्यासारखे वाटते बॉ" असा असतो. असा प्रश्न विचारला म्हणून त्या प्रश्न विचारणाऱ्याचा तिरस्कार करण्यापेक्षा छत्रपतींच्या नावाने ग्रुप काढणारे म्हणून आपल्या वागण्यात काही उणीवा आहे का याचे सुद्धा आत्मपरीक्षण केले पाहिजे ? छत्रपती ह्या शिवाजी महाराजांच्या सर्वसमावेशक पदवीला आज संकुचित अर्थ प्राप्त झाला आहे का याचा विचार छत्रपतींचे अनुयायांनी करायला पाहिजे तसाच शिवाजी काय आमच्या जातीचा आहे काय त्याची जयंती किंवा स्मारकासाठी आम्ही करदात्यांनी का म्हणून पैसे द्यावे असे म्हणणार्यांनी पण एकदा शिवरायांच्या चरित्राचा आभ्यास करायला हरकत नसावी.<br />
<br />
महाराष्ट्राच्या मुंबईती कोण एक उद्योगपती दोन हजार कोटी रुपयांचे घर चार माणसासाठी बांधतो त्यावेळी शिवरायांचा वारसा सांगणारे आम्ही ह्या व्यवस्थे बद्दल एक प्रश्न उपस्थित करत नाही पण महाराजांच्या स्मारकासाठी तीनशे कोटी म्हटले कि आपल्या पोटात गोळे यॆउ लागतात. तसल्याच उद्योगपतींचे लाखो कोटी रुपयाचे कर्ज माफ होते आणि सरकार खतावरील आणि शेतीच्या औषधावरील सबसिडी संपवायची म्हणते तेव्हा कुणालाही शेतकर्यांची आठवण येत नाही पण शिवाजी महाराजांच्या स्मारकाचा विषय निघाला कि आम्हाला शेतकरी दिसतो. ह्याला दुसरे तिसरे काही नसून आजची गुंतागुंतीची समाजव्यवस्था आणि जातीय व्यवस्था कारणीभूत आहे.<br />
<br />
परंतु चित्र इतके पण नकारात्मक नक्कीच नाही. शिवजयंतीच्या निमित्ताने फेसबुक आणि इतर सोशल मिडिया वर सगळ्या जातीय आणि धर्मीय मंडळीनी शिवरायांचा डूडल गुगलवर यावा यासाठी जे प्रयत्न केले ते भारतीय एकात्मतेकडे पहिले पाउल का समजले जाऊ नये ? आपल्या सर्वांना माहित होते कि डूडल गुगल हे आपले साध्य नाही तर ते लोकामध्ये, तरुणांमध्ये, तरुणीमध्ये उत्साह निर्माण करण्याचे साधन होते .<br />
त्या निमित्ताने शिवरायांची आठवण करून विचारांचा प्रसार करण्याचे आणि शिवरायांना मानवंदना देण्याचे ते एक साधन होते. डूडलच पाहिजे असता तर एखाद्या धोरणात्मक निर्णय घेणाऱ्या मंत्र्याने गुगलच्या ओफ़िस मध्ये फोन केला असता तर त्यांच्या बापाने डूडल लावला असता पण त्याने काय साध्य झाले असते?<br />
<br />
त्यामुळेच आज मला ह्या डूडल गुगल चळवळीत सामील झालेल्यांचे अभिनंदन करू वाटत आहे. याचवेळी जे ह्यामुळे काही साध्य होणार नाही असे समजून सामील झाले नव्हते त्यांचे पण अभिनंदन करून त्यांना एवढे सांगू वाटत आहे कि कुठून तरी आणि कशी तरी सुरुवात करावी लागते. आपल्याला काय माहित एखादी छोटी वाटणारी चळवळ उद्या मोठे रुप घेऊन मोठे परिवर्तन घडवून आणू शकते.<br />
<br />
आणि शेवटी ज्यांनी टिंगल केली त्यांना पण हे सांगू वाटत आहे कि मित्रानो तुमचा हेतू हा कुणाच्या भावना दुखावण्याचा नव्हता किंवा शिवाजी महाराजांचा किंवा कुणाचाच अपमान करण्याचा नव्हता तुम्ही फक्त तुमची मते मांडली. आणि आपला तो मते मांडण्याचा अधिकार तसाच राहावा म्हणून आपल्याला इथून पुढे काम करायचे आहे.<br />
<br />
शिवरायांचे विचार जगात पोहचवण्याची आणि त्याला एक वलय प्राप्त करून देण्याची चळवळ जी चालू झाली आहे ती इथून पुढे अजून जोर धरील अशी अपेक्षा आहे.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br /></div>
VIkas Godagehttp://www.blogger.com/profile/06578664058351436336noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-8489374601831467546.post-54947095648903105372016-02-13T22:21:00.001-08:002016-02-14T02:31:28.849-08:00जखमेवरचा पापुद्रा वेलेंटाईन डे <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-LbQqAtq0Ozk/VsBXcUvg7XI/AAAAAAAAE4U/zjS8ArvHW24/s1600/bavada.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-LbQqAtq0Ozk/VsBXcUvg7XI/AAAAAAAAE4U/zjS8ArvHW24/s400/bavada.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">कोल्हापूरचा पाउस वेडा असतो
आणि वेड लावतो. तो लक्ष धारांनी कोसळूत आसपासच्या हिरव्या डोंग्राईत नाजूक
जलधारांच्या स्वरूपात रोमांस ओतणारा पाउस पहिल्यांदाच बघताना माझ्यासारख्या आळशी
मुलांनी कसे वागावे हेच समजत नव्हते. त्या हिरव्याजर्द वोल्या डोंगराच्या कुशीत
वसलेल्या होस्टेलच्या तिसऱ्या मजल्यावरील खोलीची खिडकी सकाळी उघडली आणि रात्रभर अविरत
रोमांस भरणी करत असलेला तो पाउस सकाळीपण जराशीहि उसंत न घेता आपल्या महत्कार्यात
तसाच गुंतलेला होता. सकाळी नऊ वाजता दूरपर्यंत अगदी चित्रातल्या प्रमाणे दिसत
असलेल्या त्या डोंगरावर अंधार करून तो ती प्रेमाची उधळण करत होता. मी त्या खिडकीतंच
असलेल्या माझ्या बेड्मधून उठून तिथेच खिडकीच्या आतल्या बाजूने ठेवलेल्या साधळलेल्या
काडीपेटीने बऱ्याच वेळा प्रयत्न करून सिगारेट पेटवली आणि ती काडीपेटी त्या खिडकीतून
बाहेर भिजण्यासाठी फेकून दिली. त्या खिडकीतून बाहेर पावसात एका रेषेत जाऊन नंतर
विखरत जाणाऱ्या धूराणे मला हे सगळंच किती क्षणभंगुर आहे याची एक क्षणभर जाणीव करून
दिली. मी नेहमीप्रमाणे विचारात गुंग होणार तोच मागून आवाज आला..</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“उटबे रांडेच्या कॉलेजला
नाही का यायचे?”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
</div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आणि त्याने माझ्या तोंडातील
सिगारेट काढून स्वतःच्या तोंडात घातली. ती सिगारेट बिडी सारखी पकडून त्याने पटपट दोनचार
कश मारले आणि थोटुक शिल्लक असताना ती खिडकीतून टाकून दिली. आणि फेकल्या फेकल्या
धूर तसाच तोंडातून बाहेर येत असताना अजून म्हणाला.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“आयला विक्या रांडेच्या
रात्री चड्डी घालून झोपला होता कि काय, मायला सुधरला कि? मग कुणाच्या नावाने मुट
मारली रात्री ?”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">तर हा पंक्या. निपानिहून
दररोज यायचा. याच्या पायात भिंगरी आणि तोंडात टेपरोकोर्डर. दोन्ही कायम चालू. मधून केसांचा तेरे नाम स्टाईल
भांग पाडलेला, हिरवा, निळा गडद शर्ट आणि गुड्ग्यावर तीन चार ठिकाणी फाटलेली जीन्स
घालून यायचा आणि कायम पोरींच्या घोळक्यात असायचा. हा सहनशीलतेचा पुतळा असावा. म्हणजे
त्याच पोरींच्या त्याच त्याच फालतू गोष्टी सहन करणे, त्यांना चहा पाणी चोकलेट
वगैरेची देवानघेवाण करणे ह्या अतिशय कंटाळा येणाऱ्या गोष्टी तो अविरतपणे अगदी
देवपूजा करावी तितक्याच तन्मयतेने करायचा. यातून त्याला काय प्रोडकटीव्ह मिळत होते
का नव्हते ते माहित नाही पण तो हि असली कामे अगदी मनापासून करायचा. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“आरे येवढा पाउस आहे कसं जायचं
कॉलेजला, बंद होईल जाऊ कि मग’</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ह्यो काय बार्शीचा पाऊस
नाय बे लगीच बंद व्हायला, हितं असंच जायचं असतंय” </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">मला पण जायचंच होतं. नाहीतर
आज मंजिरी दिसली नसती. मला वाटलं होतं एवढ्या पावसाचं ती यायची नाही पण पंक्याने
हितं सगळं असंच असतंय म्हणल्यावर बरं वाटलं. मग मी शून्य मिनिटात, दात घासून,
अंघोळ करून आणि ती माझी मळकी जीन्स घालून कॉलेजला तयार झालो. हॉस्टेल पासून दोनिकशे
मीटरवर असलेल्या कॉलेजला मी आणि पंक्या एका छत्रीतून निघालो. त्या डोंगरावरून एका
छत्रीत जाताना आम्ही दोघे दोन्हीकडून भिजत होतो. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“विक्या, असल्या पावसाच्या
मंद वातावरणात मला तुझ्याबरोबर एका छत्रीत भिजत जावं लागतंय, काय पाप केलं हुतं
कुणास ठाऊक मी” असं पंक्या म्हणाला. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">चालत चालत कॉलेज आलं. आता
तो त्या पोरींच्या घोळक्यात जाणार होता. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">मी म्हणालो, “पंक्या मी
आलोच”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“कुठं चालला बे रांडया, आता
त्या येड्या लवड्याचा पीरीयड हाय नव्हं!”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“मी आलोच संडास करून” असे
मी म्हणालो आणि तसंच कॉलेजच्या खालच्या बाजूने क्यांटीन मध्ये गेलो. थोडासा भिजलेलो
मी आत जाऊन त्या टेबलजवळ गेलो तर मंजिरी माझी वाटच बघत बसली होती. मला कमाल वाटली.
माझा अंदाज खरा ठरला. ती आली होती आणि माझी वाट पण बघत बसली होती. कधी कधी
आपल्याला आपलीच किमत माहित नसते हे मला तेव्हा कळले. एवढ्या पावसातून आली होती पण ती जरा सुद्धा
भिजली नव्हती कि तिच्या त्या लांबसडक वेड्यावाकड्या केसावर कुठे एखादा पाण्याचा
टपोरा थेंब सुद्धा दिसत नव्हता याचे मला आश्चर्य वाटले. ह्या कोल्हापूरच्या लोकांना
पावसाची सवय असली पाहिजे. तिनेच दोन चहा मागविले. माझे लक्ष चहाकडे नव्हते. ती आज
खूपच सुंदर दिसत होती. तिच्या सुंदरतेची तारीफ मी कधीच केली नव्हती पण आज ती
करावीशी वाटत होती. तिने डावीकडच्या बाजूला आलेले ते लांब केस उजव्या हाताने अतिशय
नाजूकपणे पाठीमागे उजव्या बाजूला टाकले आणि वाफाळलेला चाहाचा घोट घ्यायचे निमित्त
करत माझ्याकडे बघू लागली. मला कसंतरीच झालं आणि माझे लक्ष तिच्या उजव्या छातीवरून खाली
पोटा पर्यंत लोंबनाऱ्या काही केसावर खिळून राहिले. ह्या शहरातील मुलींचे केस एवढे
सुंदर कसे असतात आणि ते इतके चमकतात कसे याचे आश्चर्य वाटले. मला तिच्या त्या पुढे
आलेल्या केसात हात फिरवायची किंवा त्या केसांना हातात घेऊन कुरवाळायाची तीर्व
इच्छा झाली. त्या केसातून हात फिरवताना तिच्या भरलेल्या छातीला थोडासा नाजूक स्पर्श
मला आवडलाच असता. पण मनातील गोष्टी मनातच ठेवायची सवय झाली होती. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">कधीच न अवघड्णारे आम्ही दोघे
आज अवघडलो होतो. बहुतेक त्या रोम्यांटिक वातावरणाचा परिणाम असावा. ती म्हणाली, “आज
लेक्चरच करायला नको वाटत आहे, वाटतंय असंच जावं आणि दिवसभर पावसात भिजत भटकत
राहावं. पन्हाळ्यावर नाहीतर गगनबावड्याला काय मज्जा येईल नाय?” </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">मला तर हेच पाहिजे होते.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“होय खूप मज्जा येईल, मला
पण भिजायला, पावसात डोंगरात फिरायला खूप आवडते. जाऊयाका चल गगन बावड्याला?”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“चल लगेच निघू”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आम्ही चांगले मित्रच होतो.
आता एवढ्या सुंदर आणि सुडौल मुलीबरोबर पावसात भिजायला ते पण पन्नास किलोमीटर लांब
जायचे आहे म्हणाल्यावर मी आपल्याकडील सराजम चेक केला तर खिशात दहा रुपयाची शेवटची
नोट आणि सात रुपये सुट्टे होते. महिन्याची पंधरावी तारीख होती. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">तिथून इंटरकॉमवर लायब्ररी
मध्ये फोन केला. मला माहित होते पंक्या दोनचार पोरीना घेऊन तिथेच बसला असेल. तर
होताच. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“हं बोल रांडया?”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“काय नाही, जरा तुझी गाडी
पाहिजे होती, जरा कोल्हापूरला जायचंय”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“मग जाकी घेऊन”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">गाडी घेतली. आज ती पहिल्यांदाच
माझ्या मागे बसली होती. तसे म्हणायला पहिल्यांदाच कोणीतरी मुलगी माझ्या गाडीच्या
पाठीमागच्या सीटवर बसली होती. तशा गावाकडे अनेक बायका बसवून नेल्या होत्या पण त्या
डियेड केलेल्या म्याडम वैगेराना शाळेत सोडायला. त्यात कसला आलाय विरंगुळा. ते तर
कामच होतं. पण हा असला प्रत्येक तरुणाला हावाहवासा प्रसंग तसा पहिल्यांदाच. ती
माझ्या अंगाला स्पर्श होणार नाही याची काळजी घेत मागच्या शीटवर बसली. आणि आम्ही
पावसात घुसलो. गाडी चालवत तोंड वर करून त्या स्वतः मधेच रममाण होऊन कोसळणाऱ्या पावसाचे
टप्पोरे थेंब तोंडावर घेतले आणि स्वर्गीय आनंदाचा अनुभव घेत गाडी सुसाट चालवलली.
पण तो आंदन निखळ नव्हता. पुढे जाऊन पेट्रोल भरायचे होते आणि माझ्या खिशात पैसे
नव्हते हे मला माहित होते. पण मी रिस्क घेण्यात एक नंबर होतो. गाडी पेट्रोल पंपावर
नेली. चार लिटर म्हणालो त्या पेट्रोल भरणाऱ्या पोराने तिच्याकडे बघितले माझ्याकडे
एक कटाक्ष टाकला आणि त्या पावसात सुद्धा याच्या डोक्यातून धूर निघालेला मला दिसला.
पेट्रोल भरल्यानंतर मी खिशात हात घालण्याचे नाटक सुद्धा केले नाही. मंजिरीने पर्स
मधून काढून पैसे दिले होते. आमच्या सहा महिन्याचा दोस्तीमध्ये तिने मला ओळखून सोडले
असावे. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">एकतर येवढा वेळ अविरत पाउस
चालू आहे तो बंद होतो कि काय याची भीती माझ्या मनात कायम होती. पण ती भीती तिच्या
चेहऱ्यावर मला दिसली नाही. तो फरक असेल मराठवाड्याचा आणि कोल्हापूरचा. पावसाचे
शिंतोडे अंगावर घेत आम्ही कोल्हापूर सोडलं आणि गगनबावड्याच्या रस्त्याला लागलो पण
अजून विशेष असं काही होतंच नव्हते. दोघामध्ये सुरक्षित अंतर ठेऊन ती खरेच पावसाचा
आनंद लुटते कि काय अशी भीतीदायक शंका माझ्या मनात येऊ लागली होती. आता गगनबावड्याचा
जंगलातील मस्त रस्ता लागला होता. दोन्ही
बाजूनी उंच उंच झाडांचे जंगल आणि मधेच पावसाच्या पाण्याने स्वच्छ निर्मळ रस्ता. मी
कमी वेगात गाडी चालवू लागलो आणि मला हळूहळू बदल जाणवू लागला. आमच्यातले अंतर कमी
झाले आहे असे जाणवले आणि ते चेक करण्यासाठी मी एका खड्ड्यातून गाडी नेली असता
तिच्या छातीचा नाजून स्पर्श एक पळभर माझ्या पाठीला झाला. आणि काही मिनिटातच तिच्या
नाजून लांबसडक बोटांचा हात माझ्या खांद्यावर पडला. तो बहुतेक माझ्या आयुष्यातील
कोणत्याही स्त्रीचा पहिला स्पर्श असावा. त्या पावसात माझ्या नाकातून आणि कानातून
वाफा निघत आहेत असे जाणवले. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">पहिले पाउलच कठीण असते एकदा
धाडस करून पहिले पाउल टाकले कि पुढचा रस्ता रिकामा होतो त्या न्यायाने ती मला त्या
पावसात चिटकून अगदी बिलगून बसली आणि पावसाला त्याचे सलग तीन दिवस अविरत बरसणे सफल
झाल्याचे समाधान लाभले असावे. आणि त्याने आपला वेग वाढवून आमच्यावरील जलधारांचा अभिषेक
कमी किंवा बंद होणार नाही याची काळजी घेतली. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">गगनबाववाड्याला पोहोचनार तोच
पाउस बंद झाला आणि इतका वेळ जलधारांच्या सुरु असलेल्या अभिषेका नंतर आता हव्याहव्याशा सूर्यकिरणांचा
अभिषेक चालू झाला. गगनबाववाड्याच्या कड्यावरून दूर पर्यंत दिसणारा कोकण प्रदेश
डोळ्याचे पारणे फेडत होता. हाजारो फुट उंच बसून दूर शेकडो किलोमीटर अगदी समुद्रापर्यंतच्या
धरणीचे रूप मी आपल्या डोळ्यात साठवत होतो. आणि त्या समोरच्या धरणीच्या पलीकडे
असलेल्या समुद्रावरून अक्राळ विक्राळ ढग आपल्याच दिशेने येत आहेत याची जाणीव होत
होती. आयुष्तातील मी अनुभवलेले सर्वात सुंदर आणि भीतीदायक दृश्य असावे. ह्या पर्वतरांगाना,
ह्या धरणीमातेला एका दणक्यात नेस्तनाभूत करण्याची ताकत त्या ढगामध्ये आहे असे मला जाणवले.
तेवढ्यात तिथून जाणाऱ्या गगनगिरी महाराजांच्या मठातील एका साधूने आम्हाला, “आरे
पोरांनो जावा घरी खूप मोठं विघ्न येताना दिसत आहे” असे सांगून बघितले आणि तो निघून
गेला. आणि काही मिनिटातच सुर्यनारायनाला आपल्या पंजात घेऊन त्या ढगांणी आमच्यासमोर
त्या पर्वतरांगाना आपल्या क्व्ह्यात घेतले आणि संपूर्ण अंधार करून ते ढग पाणी वोतू
लागले. इतका वेळ त्या ढगांमध्ये आणि निसर्गाच्या अक्राळविक्राळ रुपामध्ये समाउन गेलेलो
मी, तिने माझा हात तिच्या हातात घट्ट दाबून घेतल्यामुळे भानावर
आलो. हो मी तिथे एकटा नव्हतो, आम्ही दोघे होतो. नंतर आमच्या भावनांनी त्या भीतीवर,
निसर्गावर मात केली आणि आम्ही एकमेकांच्या मध्ये मिसळून गेलो. लहान मुलाला एखादे
खेळणे पहिल्यांदाच मिळाल्या नंतर तो जो उत्साहाने खेळत असतो तोच उत्साह. आणि ते खेळणे
आपले नसले आणि दुसऱ्याचे असले तर या उत्साहाला चार चांद लागतात आणि ते खेळणे
पुन्हा मिळते कि नाही ह्या आविर्भावाने ते लहान मूळ खेळू लागते अगदी तसे. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">तिने मला सर्वस्व दिले.
तिच्या केसाचा सुगंध, तिच्या शरीराचा सुगंध तिच्या व्होटाची चव तिच्या जिभेची चव
आजून अगदी आहे तशी माझ्या तोंडात, नाकात दरवळत आहे. तीच होती तिच्यामुळे मला हा
स्वर्गीय सुगंध, स्वर्गीय चव अनुभवायला मिळाली. आणि मी ठरवले लग्न करीन तर
हिच्याशीच. मी असे नेहमीच ठरवायचो. एकदा गावाकडे मामीच्या दूरच्या नातेवाईकांच्या लग्नाला
गेलो होतो. त्या लग्नात एक सुंदर मुलगी दिसली होती. दिवसभर तिच्याकडे बघत होतो. ती
त्या ग्रामीण भागात खूपच सुंदर होती. वास्तविक पाहता मला त्या काळी सगळ्याच मुली सुंदर
दिसत असाव्यात. आता पण काही फरक पडलेला नाहीये. असो, मग ते लग्न झाले आणि आम्ही
आपापल्या गावी निघालो तर ती जवळ येऊन म्हणाली होती,</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“तुम्ही कधी आलता
कोल्हापूरहुन?”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">मग मी म्हणालो, “कालंच” आणि
पुढे काय बोलायचे ते मला समजले नव्हते. ती म्हणाली होती, “याकी आमच्या गावाला”. मी
येतो म्हणालो होतो. मग मी ठरवले होते, केले तर हिच्याशीच लग्न करायचे. वास्तविक
पाहता मला अशा मुली आवडल्या कि लग्न करू वाटायचे. आता समजते जुन्या लोकांना अनेक
बायका कशाकाय असायच्या ते. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ती गेली अमाप सुख देऊन
गेली. आयुष्यभारासाठी एक आठवण साठवण आणि सुगंध देऊन गेली. तिच्या सुगंधाची बरोबरी
जगात कुनाबरोरच शक्य नाही. ती, ते सुख एकमेवाद्वितीय होते. आपल्या नशिबात हे सुख
नसते. ते खेळणे दुसऱ्याचे होते, ते काही काळच देवाने आपल्यासाठी उपलब्ध करून दिले
असावे. आता तिच्या नवऱ्याला ती तेच सुख देत असेल काय? तिच्या नवऱ्याला तिच्या त्या
केसाच्या, श्वासाच्या सुगंधाचे आपल्या इतकेच कौतुक असेल काय?</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">नंतर तिला मी शोधायचा
प्रयत्न केला नाही, कधीतरी एक दोस्त म्हणाला होता, ती ऑस्ट्रेलियात असते, नंतर एक दोस्त
म्हणाला होता तिचा डिवोर्स झालाय. ते ऐकून माझ्या काळजात एकदम चर्र झाले आणि तिचा
तो गोड आनंदी चेहरा माझ्यासमोर शुष्क, निस्तेज झाल्यासारखं भासला. आणि मी एकापाठोपाठ
दुसरी सिगारेट पेटवली होती. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आता मला ती कुठे आहे माहित
नाही, मी ते शोधण्याचा प्रयत्न पण करत नाही. पण जिथे असेल तिथे ती सुखीच असेल अशी
अपेक्षा करत असतो. हसऱ्या आनंदी बालपणाचे, तरुणपणाचे हा जिंदगीचा प्रवास काय करून
ठेवील भरोसा नसतो. एकदा चालत पुढे गेलो कि पुन्हा मागे येऊन फिरून चालू करायला
संधी नाही. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span lang="MR" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: MR; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आज अशीच व्यालेंटाईन डे
च्या दिवशी तिची आठवण जखमेवरच पापुद्रा काढून ती ओली करावी आणि तिच्या वेदनांचा
आनंद लुटावा तसेच काहीतरी घडले. </span><o:p></o:p></div>
</div>
VIkas Godagehttp://www.blogger.com/profile/06578664058351436336noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8489374601831467546.post-44915412712168143552016-02-11T07:36:00.001-08:002016-02-11T07:36:07.251-08:00डेविड हेडलिस आर्यांचे पत्र<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px;">
प्रती,</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
डेविड हेडली उर्फ श्री देविदास हडलीकर</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
सप्रेम नमस्तुते!!!</div>
<div class="text_exposed_show" style="background-color: white; color: #141823; display: inline; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px;">
<div style="margin-bottom: 6px;">
आपण खरे आर्यच आहोत. आम्ही आपल्या आर्यभूमितून हिंदुस्थानात आलो. आपण पण आर्यभूमितून हिंदुस्थानातच यायला निघाला होतात पण चुकून अमेरिकेत पोचलात आणि आपणास वाटले तोच हिंदुस्थान आहे. अमेरिकेलाच चुकून हिंदुस्थान माफ करा अर्याव्रत समजून तुम्ही तिथल्या लोकांना रेड इंडीयन म्हणू लागलात. परंतु आपणास आता समजलेले दिसते आहे कि तुमचे खरे बंधू हे आर्यव्रतात म्हणजे आजच्या हिंदुस्थानात राहत आहेत. काही दुष्ट आणि आर्यद्वेस्टे लोक ह्या पवित्र अर्यभूमिला भारत म्हणतात पण लवकरच आपण मिळून त्यांचा बंदोबस्त करू अशी आशा आहे.</div>
<div style="margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
हिंदुस्थानातील आर्य लोक हे यवनी आक्रमणाच्या छायेत जगत आहेत आणि आपला आर्य धर्म धोक्यात आला आहे. हे आपणास समजताच आपण आपल्या भावांच्या मदतीला यायचाच होतास याची आम्हाला खात्री होती. आपण तसे मदतीला आला आहातच. ह्या भारतातील यवनी लोकांनी आणि ह्यांच्या नादीला लागून इथल्या काही शुद्र मूळनिवासिनी परमप्रिय आर्यसंस्कृती विसरून आर्यवर्ताचा हिंदुस्थान सुद्धा नाही तर चक्क भारत बनवून टाकला आहे. आर्यवर्ताचा हिंदुस्थान केला, हिंदुस्थानचा भारत केला इथपर्यंत आपण सहन केले पण जेव्हा हि पवित्राभूमी त्याच शुद्र मूळनिवासीणी मिळून यवनांच्या ताब्यात देण्याचा घाट घातला तेव्हा आपल्याला लढणे भाग आहे. हि लढाई आपण सुरु केलेली नाही तर आपल्यावर लादलेली आहे. आणि इतिहास गवाह आहे, जेव्हा जेव्हा आर्यावर संकटे आली आहेत तेव्हा तेव्हा आपण साम दाम दंड ह्या सगळ्या नितींचा उपयोग करून ती संकटे उलथून टाकलेली आहेत. अगदी महावीर जैन आणि गौतम बुद्ध पासून ते संत तुकारामा पर्यंत कुणीही आपल्या आर्यवर्तातील सत्तेला उलथून टाकू शकले नाहीत तिथे आजचे फुरोगामी कीस झाड कि पत्ती. आपल्या धार्मिक, सांस्कृतिक, आर्थिक आणि राजकीय सत्तेला गेल्या पाच हजार वर्षात काही हादरे बसले पण तसल्या हादर्यांनी आर्यविचार पराभूत होणे शक्य नाही. हे तुला माहित असेलंच.</div>
<div style="margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
गेल्या पन्नास वर्षापासून आर्यवर्तात लोकशाही आलेली आहे. त्याला पण आपलेच पूर्वीचे आर्यवृतातील आजचे अंग्ला लोक कारणीभूत आहेत पण त्यांना पण लवकरच दृष्टांत होऊन तेपण पुन्हा वैदिक होतील अशी अपेक्षा आहे.</div>
<div style="margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
परंतु आजची प्राथमिकता हि आर्यभूमीवर आलेले यवनांचे आणि फुरोगाम्यांचे संकट उलथवून लावणे हि आहे. आज लोकशाही मार्गाने मिळवलेल्या सत्तेचा आपल्याला त्यासाठी पुरेपूर वापर करून घ्यायचा आहे. श्री डेविडजी माफ करा देविदासजी आपण फक्त आम्ही सांगेल तसे बोलत राहा बाकी आम्ही सर्व करतो. आम्ही आपले लोक इथल्या व्यवस्थेत इथून तिथून सगळीकडे अगोदरच पेरलेले आहेत. त्यामुळे एकदा उठाव झाला कि याभूमीला आर्यभूमी म्हणून घोषित करणे कठीण नाही. एकदा तसे झाले कि इथले मूळ लोक आपोआपच आपले गुलाम होऊन जातील. त्यासाठी हि लोकशाही व्यवस्था आणि संविधान हे कसे घातक आहे हे हिथल्याच लोकांच्या गळी घातले पाहिजे. आणि त्याची काळजी नसावी. आम्ही इथल्या संविधानाच्या विरोधात सावकाश सावकाश विष पेरत आहोत आणि त्याचा फायदा पण दिसू लागला आहे. इथले मूळ लोकंच आता आर्य संस्कुर्तीचे गोडवे गावू लागले आहेत. तुम्ही फक्त बघत रहा ह्या आर्यवर्तातच नाही तर संपूर्ण वसुंधरेलाच अर्यावृत करणे हे आपले उद्दिष्ट आहे आणि तो दिनू लांब नसेल. काही शतके वाट पहिली आहे अजून फक्त काही दशके थांबायचे आहे.</div>
<div style="margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
परंतु सुरुवात आपल्याला यवनांना ह्या हिंदुस्थानातून हाकलून देऊन इथे अनियंत्रित आर्यसत्ता प्रस्थापित करुण करायची आहे. .</div>
<div style="margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
आपलेच बांधव.</div>
<div style="margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
सदा वत्सले.</div>
<div style="margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
@विकासगोडगे</div>
</div>
</div>
VIkas Godagehttp://www.blogger.com/profile/06578664058351436336noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8489374601831467546.post-66423948081777635992016-01-08T03:50:00.000-08:002016-01-08T03:50:51.634-08:00Football and Amazon nonsense<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px;">
३० तारखेच्या रम्य संध्याकाळी सुमेध म्हणाला "बाबा तुला रोनाल्डो आवडतो कि बेकह्याम ?" आता हि काय भानगड आहे म्हणून मी त्याला विचारले तर तो म्हणाला, 'तुला तर काहीच माहित नसते बाबा, ते फुटबॉल बेस्ट खेळतात, रोनाल्डोने मारलेला बॉल हवेतून वाकडा तिकडा पळत जाऊन जाळीत पडतो वैगेरे वैगेरे' हे ऐकल्यावर भौतिकशास्त्राच्या नियमाची आयभैन एक करणारा हा कोण खेळाडू आहे म्हणून माझी पण उस्तुकता अर्धा मिनिट ताणली गेली होती पण ती लगेच सोडून दिली. उस्तुकतेला काय कोणत्याच गोष्टीला जास्त तानने आपल्या कोष्टकात बसत नाही.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
सबब आपल्या बापजन्मी आपल्याला फुटबॉल काय साधे ब्याडमिंटनचं फुल सुद्धा मिळाले नसल्याने आमची दौड फकस्त क्रिकेट आणि विटी दांडू पर्यंतच मर्यादित राहिली होती. त्यातल्या त्यात स्टेफी ग्राफ आणि सोळा वर्षाची मार्टिना हिंगीस टेनिस खेळताना अफाट दिसायच्या म्हणून आमचा आणि लेडीज टेनिसचा तेवढा संबध यायचा. तो पण फक्त टीव्ही पुरताच. बाकी काही नाही. पोरगं फुटबॉल खेळायला लागलं म्हणजे कुणाला येऊ अगर ना येऊ आपल्याला अछे दिन आले असे समजून मी पण खुश झालो. पण नियतीला ते मान्यच नव्हते.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
सुमेधच्या चांगल्या हट्टाचा आनद होऊन मी पण लगेच <a class="profileLink" data-hovercard="/ajax/hovercard/page.php?id=9465008123" href="https://www.facebook.com/Amazon/" style="color: #3b5998; cursor: pointer; text-decoration: none;">Amazon.com</a> ह्या सांकेतिक स्थळावरील दुकानात फुटबॉलची ओर्डेर दिली आणि ते लोक आठशे रुपये घेऊन ताबडतोप म्हणजे चार दिवसात नाही तर आठ दिवसात फुटबॉल पाठवतील म्हणून वाट बघत बसलो.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
जरासे खट्ट वाजलं कि पोरगं दरवाज्याकडे पळत जाऊन बघायचे आणि <a class="profileLink" data-hovercard="/ajax/hovercard/page.php?id=100281786832302" href="https://www.facebook.com/AmazonIN/" style="color: #3b5998; cursor: pointer; text-decoration: none;">Amazon India</a>ने फुटबॉल नाही पाठविला म्हणून नाराज होऊन पुन्हा डोरेमोन बघत बसायचे. एक दिवस गेला, दोन दिवस गेले, सात दिवस गेले तरी फुटबॉल यायचे नाव घेईना. आठशे रुपयाला नामा गडदु लागला कि काय म्हणून माझी रात्रीची झोप आणि दिनाची चैन निघून गेली. आपला बाप खोटं बोलत आहे, त्याने काही मागविलेच नव्हते म्हणून पोरगं बापावर फसवणुकीच्या संशयाने बघून लागले. तुला तर काही कलळतच नाही यावर बायकोने शिक्कामोर्तब केले. आणि मी आपल्याच घरात तोंड लपवून वावरू लागलो.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
ह्या परिस्थितून बाहेर निघण्यासाठी मी <a class="profileLink" data-hovercard="/ajax/hovercard/page.php?id=352457951553219" href="https://www.facebook.com/amazonind/" style="color: #3b5998; cursor: pointer; text-decoration: none;">Amazon.in</a> ह्यांच्या दूरध्वनीवर फोन केला तर फार भयानक परिस्थिती समजली. ते म्हणाले तुमचा पत्ता न सापडल्याने तुमचा फुटबॉल परत दिल्लीला गेला. मी म्हणालो फोन कसाकाय लागला नाही, तुम्ही इमेल का केला नाही तर ती ललना म्हणाली आम्ही काही करू शकत नाही ती गोष्ट दुकानदाराची आणि कुरीयरशी संबंधित आहे.पण मी तर पैसे अमेझोनला दिलेत त्यांच्याशी माझे काय देणे घेणे तर ती ललना पुन्हा म्हणाली.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
"आता तुम्ही तक्रार करा, मी रीसेलरशी बोलते त्याला दोन दिवस लागतील आणि बॉल परत यायला आठ दिवस. कुरीयरची खात्री आम्ही देऊ शकत नाही" हे ऐकून मला दडे माय धरणीच झालं. आणि माझ्या तोंडातून डायलॉग बाहेर पडला, "हे परमेश्वरा ह्या धेहाची लक्तरे अमेझोनच्या दरवाज्यावर बांधल्यावरच टू माझ्याकडे लक्ष देणार आहेस का ?"</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
आणि मी पुन्हा सावध होऊन तिला विचारले, "आणि त्यांना परत माझे घर नाही सापडले तर काय करायचे?"</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
यावर ती ललना पुन्हा वदली," आम्ही काही करू शकत नाही".</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
मी असा संकटात असताना आपल्या आठशे रुपयाला नामा गडदु लागू दे पण मानसिक त्रास किती झाला हे तिला समजून सांगताना ती ललना पुन्हा, "तुम्ही अजून एक फुटबॉल आमच्याकडून मागवा तो लवकर येईल." असे म्हणायचे धाडस करते. यावर तिला कोणता तरी भूषण पुरस्कार का देऊ नये असा विचार माझ्या मनात शून्य मिंटासाठी तारंगळून गेला.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
सगळे होऊन गोष्ट आहे तिथेच राहिली आणि थोड्या वेळाने मेल आला आपण आमच्या ललने बरोबर केलेल्या चर्चेने समाधानी आहात का? यावर उत्तर काय द्यावे याचा मी अजून विचार करत आहे.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
सुमेध रडून रडून गप्प बसला आहे. फुटबॉल कधी येतोय त्याची आशा मी सोडून दिली आहे. जे झाले चांगलेच झाले म्हणून मी खुश आहे , कारण मी तीस चाळीस हजाराचा टीव्ही @<a href="https://www.facebook.com/AmazonIN" style="color: #3b5998; cursor: pointer; text-decoration: none;">https://www.facebook.com/AmazonIN</a> अमेझोन हुन घ्यायचा ठरवले होते. आता कोण जाईन आजून हात पोळून घ्यायला.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; display: inline; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-top: 6px;">
मित्रो आम्ही शिकलो तुम्ही पण शिका. अमेझोन पासून दूर रहा. आपल्या आणि आपल्या नातेवाईकांना कळवा. पैसे देऊन मानसिक त्रास करून घ्यायचा नसेल तर अमेझोन पासून दूर रहा.</div>
</div>
VIkas Godagehttp://www.blogger.com/profile/06578664058351436336noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8489374601831467546.post-84390935559279788192015-12-24T17:39:00.000-08:002015-12-24T17:39:57.306-08:00 सिंहगडची अत्युच्च अनुभूती <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="MR" style="font-family: Mangal, serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-jKa87DjCjBY/VnydhQD7TuI/AAAAAAAAE30/KgtZRwD-Bvo/s1600/SAM_2576.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="225" src="http://4.bp.blogspot.com/-jKa87DjCjBY/VnydhQD7TuI/AAAAAAAAE30/KgtZRwD-Bvo/s400/SAM_2576.JPG" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="margin: 0in 0in 0.0001pt; text-align: center;">
<span lang="MR" style="font-family: Mangal, serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="MR" style="font-family: Mangal, serif;">शुक्रवारच्या रात्री जास्त झाली नसेल
तर शनिवारी सकाळी</span><span style="font-family: Mangal, serif;"> <span lang="MR">सिंहगड चढायचंच ह्या उद्देशाने तु पहाटे</span> <span lang="MR">उठू शकशील. पहाटे</span> <span lang="MR">साडेचार वाजता उठल्यावर</span>, <span lang="MR">विवाहित असशील</span> <span lang="MR">तर</span> <span lang="MR">बायकोला</span>,
<span lang="MR">लिव्ह इन मध्ये असशील</span> <span lang="MR">तर जोडीदाराला आणि
नशीबवान असशील</span> <span lang="MR">तर गर्लफ्रेंडला उठवायचा प्रयत्न कर. त्यांच्याकडून
तुला पहाटे</span> <span lang="MR">पहाटे अनपेक्षितपणे</span> <span lang="MR">नाहीत्याच</span> <span lang="MR">कामासाठी</span> <span lang="MR">झोपमोड
केली म्हणून शिव्या बसतील. अगदीच दुर्दैवाने पछाडलेला असशील आणि</span> <span lang="MR">मित्राबरोबर राहत</span> <span lang="MR">असशील</span> <span lang="MR">तर रूम पार्टनरला</span> <span lang="MR">उठवायचा प्रयत्न कर</span>, <span lang="MR">तो तुला</span> "<span lang="MR">भंजाळला काय येड्झव्या</span>, <span lang="MR">एवढ्या थंडीचं कुठे आयघालतो</span>, <span lang="MR">झोप उगं" असे</span> <span lang="MR">म्हणून पुन्हा गोदडीत घुसायला प्रोत्साहित करील. पण तू</span> <span lang="MR">त्याच्या</span> <span lang="MR">प्रोत्साहनाकडे दुर्लक्ष करून रिकामं
होऊन ये. गेले पंधरा दिवस</span> <span lang="MR">ऑफिसला/कॉलेजला</span> <span lang="MR">जाताना</span> <span lang="MR">वापरत असलेले</span> <span lang="MR">वास मारके सॉक्स</span> <span lang="MR">फेकून देऊन दुसरे</span> <span lang="MR">धुतलेले सॉक्स घाल</span>, <span lang="MR">बूट चढव आणि बाईकला किक मारून
सिंहगड रोडच्या दिशेने निवांत पहाटेच्या चांदण्यांची मजा घेत सावकाश गाडी चालवू
लाग. अगोदर तो मोबाइल फेकून दे</span> <span lang="MR">नाहीतर</span> <span lang="MR">कानाला हेड फोन लावून पहाटेच्या शांत</span> <span lang="MR">आणि</span> <span lang="MR">निसर्गातील</span> <span lang="MR">संगीताला फुकट</span> <span lang="MR">मुकशील. जरा पुण्याच्या बाहेर पडले कि तुला</span> <span lang="MR">हेल्मेट
काढून त्या स्वछ</span>, <span lang="MR">खुल्या आणि थोड्याशा बोचणाऱ्या</span> <span lang="MR">हवेला तोंडावर घेऊ वाटेल. बिन्दास्त हेल्मेट काढ</span>, <span lang="MR">दोन
मांड्याच्या मध्ये ठेव आणि चेहऱ्यावर थंड हवा घेत सावकाश</span> <span lang="MR">पुढे जात रहा. डोळ्यांना</span>, <span lang="MR">गालांना</span>, <span lang="MR">गळ्याला</span>, <span lang="MR">केसातून आत जाउन अगदी डोक्याला सुद्धा त्या
थंड आणि वर्जिन हवेचा स्पर्श तुला नक्कीच स्वर्ग सुख देईल.</span><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="MR" style="font-family: Mangal, serif;">काही आनंदी क्षणातच</span><span style="font-family: Mangal, serif;"> <span lang="MR">खडकवासला
धरण</span> <span lang="MR">लागेल. इथे अजून पर्यटकांची गर्दी झालेली</span> <span lang="MR">नसेल. त्यामुळे वडापाव</span>, <span lang="MR">चहा</span>, <span lang="MR">भेळ</span>, <span lang="MR">बुट्टा (मक्याच्या कणसाला मराठी शब्द) विकणारे लोक पण नसतील आणि लोकांना
पाण्यात उतरू नका</span>, <span lang="MR">पर्यावरणाचे रक्षण करा वैगेरे वैगेरे
ज्ञान देणारे स्वयंभू समाजसेवक पण नसतील.</span><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="MR" style="font-family: Mangal, serif;">तिथे तांबडं फुटायच्या अगोदरचा संधीप्रकाश</span><span style="font-family: Mangal, serif;">, <span lang="MR">त्या
तलावाच्या आतून कुठून तरी किनारा शोधत येऊन स्वतःचे अस्तित्व त्याच किनाऱ्यावर
संपवून घेणाऱ्या नाजूक लाटा, त्या तरंगणाऱ्या नाजूक लाटावरील वातावरणात व्यापलेले
आणि स्वत:चे अस्तित्व संपवणाऱ्या</span> <span lang="MR">प्रकाशाची वाट बघत
असलेले धुके तुझे</span> <span lang="MR">लक्ष वेधून घेईल. डावीकडे असलेले जंगल
खुणावेल आणि</span> <span lang="MR">उजवीकडे</span> <span lang="MR">तळ्यात
कुठेतरी दूर असलेली बोट तुला</span> <span lang="MR">आवाज देईल. </span><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span style="font-family: Mangal, serif;"> "<span lang="MR">ये विचित्र मानसा</span>, <span lang="MR">जरा थांब इथे, त्या</span> <span lang="MR">तळ्याच्या पाण्यात अर्धं</span> <span lang="MR">बुडून आणि अर्धं</span> <span lang="MR">बाहेर राहून आपले अस्तित्व दाखवणाऱ्या
खडकावर जरा बुड टेक. पाण्यात पाय सोडून बसलास तरी चालेल. सुरुवातीला पाणी</span> <span lang="MR">थंड वाटेल पण</span> <span lang="MR">नंतर तुला पाण्यात गरम आणि बाहेर जास्त
थंडी वाटेल. आता</span> <span lang="MR">पाण्यातून पाय बाहेर काढू वाटणार
नाहीत.</span> <span lang="MR">थोडा वेळ ह्या तलावावरील थंड हवेचा</span>, <span lang="MR">धुक्याचा आणि त्या हळुवार नाजूक आवाज करणाऱ्या पाण्याच्या लाटांच्या
संगीताचा</span> <span lang="MR">अनुभव घे. किती वेळ</span> <span lang="MR">गेला हे तुला समजणार नाही. डोंगरा पलीकडून येणारी सूर्यकिरणे ह्या
धुक्याला खाउन टाकतील. तेंव्हा मी</span> <span lang="MR">तुला</span> <span lang="MR">स्पष्ट दिसू लागेल आणि तू माझ्यावर आणि त्या संपूर्ण दृशावर प्रेम करू
लागशील.</span> <span lang="MR">तू मला अगदीच रसिक दिसत आहेस. मला हाकणाऱ्या</span> <span lang="MR">या अरसिक सैनिकांच्यात राहून कंटाळा आला आहे. मला माहित आहे तू माझ्याजवळ
येऊ शकणार नाहीस</span>, <span lang="MR">पण त्या सूर्याच्या उगवणाऱ्या सोनेरी
किरणात मी ह्या तलावावर</span> <span lang="MR">तरंगत असताना तू दुरून एखादा
सुंदर फोटो तरी काढशील. </span><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="MR" style="font-family: Mangal, serif;">"पहाटेच्या सूर्याच्या सोनेरी
प्रकाशात</span><span style="font-family: Mangal, serif;">, <span lang="MR">अंधुक धुक्यात दूरवर पाण्यावर</span> <span lang="MR">तरंगणारी शिडाची बोट " </span><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="MR" style="font-family: Mangal, serif;">हा सुंदर फोटो तुला भेटेल आणि ते
सौंदर्य अनेक लोकांकडून नावाजले जाइल. त्यातंच मी माझे सुख मानेल. नाहीतर जवळ आला
तर माझ्यातील घाण तुला दिसेल आणि तू माझा तिरस्कार सुद्धा करू शकशील. त्यामुळे तू
थांब</span><span style="font-family: Mangal, serif;">,
<span lang="MR">दूरच रहा. दूर राहिला तरच आपले</span> <span lang="MR">प्रेम
कायम</span> <span lang="MR">राहील.</span> <span lang="MR">चिरकाल. "</span><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="MR" style="font-family: Mangal, serif;">तळ्यातील बोटेतून येणाऱ्या ह्या
सादेला कसा प्रतिसाद द्यायचा ते तू ठरव.</span><span style="font-family: Mangal, serif;"> <span lang="MR">शौर्याची</span> <span lang="MR">गाथा
सांगणाऱ्या आणि आकाशाशी स्पर्धा करणाऱ्या सिंहगडला लवकर गाठायचे कि ह्या
निसर्गातील प्रत्येक आवाजांना आणि आवाहनांना प्रतिसाद देत देत पुढे जायचे हे तुला
ठरवावेच लागेल</span> . <span lang="MR">कारण तुला तुझ्या वाटेवर</span> <span lang="MR">अनेक ठिकाणी असे आवाज ऐकू येतील</span>, <span lang="MR">अशी आवाहने केली
जातील. प्रत्येक ठिकाणी मोह होतील</span>, <span lang="MR">पण</span> <span lang="MR">तुझा वेळ कुठे</span>, <span lang="MR">कुणाला आणि किती द्यायचा हे तू ठरवले
असेल तर तुला जास्त अडचणी येणार नाहीत. </span><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="MR" style="font-family: Mangal, serif;">सिंहगड खुणावतोय</span><span style="font-family: Mangal, serif;">? <span lang="MR">तो
उगवतानाचा सुर्य</span>, <span lang="MR">सिंहगडाच्या अर्ध्या चढाईवरील कड्यावरून
पहाचाय? मग तसेच पुढे जात रहा. तलावात्तील बोटीच्या आर्त सादेला प्रतिसाद नंतर
कधीतरी देता येईल.</span><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="MR" style="font-family: Mangal, serif;">आजून काही काळ मोटारसायकल चालवल्या
नंतर पुढे तुला अतिशय उत्साही सायकलस्वार
दिसतील. गैरसमज करून घेऊन नकोस. ते सकाळी सकाळी उठून बाजारला चाललेले,
काहीतरी विकायला चाललेले किंवा कामानिमित्त चाललेले कष्टाळू लोक नसतील. ते
विकेंडला वजन कमी करण्यासाठी चाललेले तरुण तरुणी असतील. त्यांच्या सायकली
इम्पोर्टेड असतील, सायकलच्या खालच्या नळीला पाण्याची बाटली लावलेली असेल. जरा जवळ
गेल्यानंतर तुला कळेल त्यात खूपच सुंदर अशा
दोन मुली पण आहेत. त्यांना डोळ्यात साठवून ठेव. परत घरी गेल्या नंतर बायकोला
सांगायला बरे पडेल, ”शिक काही तरी त्या मुलींकडून, पहाटे पहाटे सायकलवर सिंहगड चढायला
चालल्या होत्या, हाफ चड्डी घालून सुद्धा त्यांना थंडी वाजत नव्हती, याला म्हणायचे
डेडीकेशन, नाहीतर तू आठ वाजे पर्यंत अंथरुणातून बाहेर येत नाहीस” </span><span style="font-family: Mangal, serif;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="MR" style="font-family: Mangal, serif;">हा असला डायलॉग तुझ्या तोंडातून बायकोला
अंडर इस्टीमेट केल्याने बाहेर पडला हे बायकोच्या उत्तरावरून वरून तुझ्या लगेच लक्षात
येईल. ती जेव्हा म्हणेल, “ठीक आहे मला पण हाफ चड्डी घेऊन दे आणि सायकल घेऊन दे, मी
पण जाते हाफ चड्डी घालून सिंहगडला. सिंहगडलाच काय अगदी राजगडला पण जाते” हा काळ खूप कठीण असेल. अशी संकटे तुला वोढवून
घ्यायची सवयच आहे, हे तुझ्या लक्षात येईल. अशा वेळी तू काहीच न बोलता टीव्हीचा
च्यानेल बदल. काही काळानंतर संकट आले तसे आपोआप गायब पण होईल. </span><span style="font-family: Mangal, serif;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="MR" style="font-family: Mangal, serif;">हां, तर त्या सुंदर सायकलस्वारांना पाठीमागे सोडून
ते पुन्हा सिंहगडावर भेटतील या आशेने पुढे जात रहा. काही काळानंतर तू सिंहगडाच्या
पायथ्याशी पोचशील. पायथ्याशी गेल्यानंतर थोडं वरती चढताना दोन ग्रहस्थ तुझी गाडी
अडवून वीस रुपये मागतील. तसे झाले तर तुझा रस्ता चुकला आहे, तू गाडी उजवीकडे वळव
आणि थोड्याशा तिरक्या रस्त्याने चालवत रहा. साधारण चार किलोमीटर नंतर खरा सिंहगडचा
पायथा लागेल. तिथे तुझ्या अगोदरच काही कारगाड्या, एखादी बस आणि काही मोटार सायकली
असतील. तुझ्या लक्षात येईल तू एकटाच रसिक आणि विचित्र नाहीस. </span><span style="font-family: Mangal, serif;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="MR" style="font-family: Mangal, serif;">थोडं पुढे गेला कि तुला कळणार नाही
खाली जंगलात जाणारा रस्ता धरावा कि वरती चढून जाणारा. वरती चढून जाणारा रस्ता धर
आणि चालू लाग. तुला पाचच मिनिटात धाप लागू लागेल. पहिले पंधरा मिनिट खूप जड जातील.
तू अजून दहा टक्के पण चढला नसतील तर तुला वाटेल,”मायला चला परत, हे काय
आपल्याच्याने जमणार नाही” तरी पण धीर सोडू नकोस आणि हळू हळू चालत राहा. वीस मिनिटानंतर
तुझा त्रास कमी व्हायला चालू होईल. शरीर एक गती घेईल, शरीरात एक उर्जा तयार होईल,
पाय दुखायचे, धाप लागायची बंद होईल आणि आणि तू एका मशीन सारखा गड चढू लागशील. आता
थंडी पण पळू गेलेली असेल. स्वेटर काढून कमरेला गुंडाळ. थोडासा घाम आलेला असेल तर
ती डोंगरावरील हवा मस्त वाटेल. आता तुला तू पक्का ट्रेकर असल्याचा भास होईल आणि
काही लोक तुझ्याकडे खुप आकर्षित नजरेने बघत आहेत असा तुला भास होईल. तो फक्त भासंच
असेल. </span><span style="font-family: Mangal, serif;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="MR" style="font-family: Mangal, serif;">निम्म्यावर पोहोचल्यावर तुला
पूर्वेकडू सूर्य हळू हळू वरती येताना दिसेल आणि तुझा उत्साह दुप्पट होईल. ती
डोंगरात विखुरलेली सूर्याची किरणे आणि तुझ्या शरीरात आलेला उत्साह हा अवर्णनीय
असेल. तेवढ्यात तिथे जरा अवघड अशा चढावर दोन सुंदर मुली थकून बसलेल्या दिसतील आणि
त्यांना त्यांचे तीन मित्र विनवत असतील, “चलो यार, आब थोडा तो बचा है, बस इत्तुसा
बचा है डियर” पण त्या काहि हलायला तयार नसतील. तू त्यांच्याकडे उगीच एक कटाक्ष
टाकत रुबाबात पुढे जाशील आणि तुला गेल्या वर्षी तोरणा किंवा तत्सम गड चढताना
झालेली एक घटना आठवून तुझ्या तोंडावर स्मितहास्य उत्पन्न होईल. </span><span style="font-family: Mangal, serif;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="MR" style="font-family: Mangal, serif;">तू त्या गडाच्या कठीण कडयावरून उतरत असताना
आणि खाली काही मुली आणि मुले, मुलीना चढता येत नाही म्हणून खोळंबली होती. मग तू
उतरताना त्या मुलीला हात देऊन वरती घेतले होते आणि नंतर खालून हात लाऊन ढकलून वरती
चढवले होते. तिने वरती पोहोचल्यावर तुझ्याकडे एक मस्त कटाक्ष टाकला होता आणि
त्याचवेळी खाली असलेल्या तिच्या बॉयफ्रेंड वाटणाऱ्या इसमाने तुझ्याकडे एक रागीट
कटाक्ष टाकला होता. पण तुला माहित होते, जसं तिच्या त्या सेक्सी काटाक्षाला काहीही
अर्थ नसतो, क्षणभर आतून गुद्गुल्या करवून घेऊन तो तिथेच सोडून द्यायचा असतो, तसंच तिच्या
बॉयफ्रेंड नामक प्राण्याच्या कटाक्षाला पण काही अर्थ नसतो. तो पण तिथेच सोडून देऊन
पुढे चालायचे असते. </span><span style="font-family: Mangal, serif;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="MR" style="font-family: Mangal, serif;">बरोबर एक तास वीस मिनिटांनी तू गडावर
पोहोचशील. तिथल्या सरकारने बांधलेल्या भिंतीवर अंग टाकून दे. जास्त वेळ थांबू नकोस
नाहीतर पुढे जाऊ वाटणार नाही. लगेच उठ आणि तिथल्या मावशीकडून मस्त वाफाळलेल्या
भुईमुगाच्या वोल्या शेंगा घे. आणि खात खात चालू लाग. आता तुला एका गोष्टीचे बरे
वाटेल. तुझ्या बरोबर तुझा कुणीहि मित्र आला नाही. नाहीतर त्या मित्रामुळे सिंहगडला
भोगजे करून परत यावे लागले असते. कारण त्यांच्या बायकांनी त्यांना सारखे फोन करून
पिडले असते. “ घरी येणारे~~~~प्लीज ~~~, विकेंडला तरी घरी थांबत जा वैगेरे वैगेरे ......</span><span style="font-family: Mangal, serif;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="MR" style="font-family: Mangal, serif;">उदाहरणार्थ आपण वरती चढत असतानाच
तुझ्या मित्राच्या घरून येणारे फोन तुझ्या डोक्याला शॉट देत असतात आणि तुझ्या
मित्रांची तोंडे बघण्यासारखी झालेली असतात. </span><span style="font-family: Mangal, serif;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; margin-left: .5in; margin-right: 0in; margin-top: 0in; mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -.25in;">
<!--[if !supportLists]--><span lang="MR" style="font-family: Mangal, serif;">१.<span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: 7pt; font-stretch: normal;">
</span></span><!--[endif]--><span lang="MR" style="font-family: Mangal, serif;">गोपी, व्हेअर द हेल आर यु, म्यान, यु आर सपोज टू बी ब्याक
बाय एट, आय टेल यु, गोपी धिस इस गेटिंग वर्स डे बाय डे</span><span style="font-family: Mangal, serif;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; margin-left: .5in; margin-right: 0in; margin-top: 0in; mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -.25in;">
<!--[if !supportLists]--><span lang="MR" style="font-family: Mangal, serif;">२.<span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: 7pt; font-stretch: normal;">
</span></span><!--[endif]--><span lang="MR" style="font-family: Mangal, serif;">गोपी, कहा पाहोंच गये, जल्दी आओं डार्लिंग, आज मेरी “दि”
आ राही है ना ?</span><span style="font-family: Mangal, serif;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; margin-left: .5in; margin-right: 0in; margin-top: 0in; mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -.25in;">
<!--[if !supportLists]--><span lang="MR" style="font-family: Mangal, serif;">३.<span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: 7pt; font-stretch: normal;">
</span></span><!--[endif]--><span lang="MR" style="font-family: Mangal, serif;">गोपी, आरे कुठे आहेस तू ~~~~ कधी येणार परत, आरे विकेंड
तरी दे रे कुटंबाला, अगोदर त्या दोस्तांना सोड बरे तू, अरे तू बाथरूम मधील दिवा पण
बंद नाही केला जाताना, मी जातेय आईकडे, तू येउच नको आता. (इथे प्रत्येक वाक्यावर
अनुसार धरावा)</span><span style="font-family: Mangal, serif;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="MR" style="font-family: Mangal, serif;">अशा मित्रांना आणि त्यांच्या
कुटुंबाला सिंहगडला येऊन सुद्धा सहन करण्या ऐवजी एकटाच आला त्याचे तुला समाधान वाटेल. स्वतःला
निसर्गाच्या सानिध्यात वेळ दिल्याचा तुला आनंद वाटेल. </span><span style="font-family: Mangal, serif;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="MR" style="font-family: Mangal, serif;">आता चालत चालत पस्चीमेकडील बाजूने विंड
पोइंटला चालत जा. सूर्य प्रकाशात उजळून गेलेल्या त्या सह्याद्रीच्या रांगेत रुबाबात
उभे असलेला राजगड आणि तोरणा खुणावत असेल. तुला त्यावेळी त्या गडाकडे बघून एक मुजरा
करू वाटेल. तसं वाटलं तर बिंधास्त कर. लाजायचे कारण नाही. पुढचा राजगढच प्ल्यान
करत करत तू विंड पोइंटलं पोहोचशील. तिथे कड्यावर अंग टाकून दे. पश्चिमेकडील तीन हजार
फुट खोल दरीतून वरती येणारी हवा आणी इकडे पूर्वेकडून सूर्यप्रकाशात न्हावून येनारी
हवा खात जितका वेळ आवडेल तितका वेळ डोळे झाकून पड. </span><span style="font-family: Mangal, serif;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="MR" style="font-family: Mangal, serif;">यासारखे दुसरे मेडीटेशन तुला कधीच
करायला मिळणार नाही. आता तुला तुझे शरीर हळू हळू हलके वाटू लागेल. आणि तू तुझ्या आयुष्याच्या
एक सर्वोच्च क्षण उपभोगत असशील. </span><br />
<span lang="MR" style="font-family: Mangal, serif;"></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
</div>
VIkas Godagehttp://www.blogger.com/profile/06578664058351436336noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8489374601831467546.post-90967000262551765402015-12-14T02:56:00.002-08:002015-12-14T02:56:25.481-08:00 व्यसन वर्तमानपत्राचे <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px;">
किशोर वयात मला पेपर वाचायचे व्यसन लागले होते. दारू जशी रोज सेमंच असते व कडूच लागते तरी लोकांना ती रोज रोज पिऊ वाटते. तसे पेपरला पण रोज रोज तेच लिहीलेले असले, तरी तेच तेच वाचायचे व्यसन लोकांना लागलेले असते, पण ते मान्य करत नाहीत कि ते व्यसनी आहेत. पण मी सन्माननीय वाचकांना अगोदरच जाहीर कबुली दिली आहे.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
सबब त्या काळी मी कला शाखेत शिकत असल्याने काहीच काम नसायचे आणि त्यामुळे माझ्या व्यसनांधतेला सीमाच राहिली नव्हती. मी दररोज तीन-तीन तास तीन चार वर्तमानपत्राचा फडशा पाडायचो. त्यामुळे मला बेन्जामिन नेतण्याहू पासून ते मायावती पर्यंत आणि भैऱ्या बिब्या पासून पीव्ही नार्सिम्हराव, सीताराम केसरी पर्यंत सगळ्यांच्या आयुष्यातील खाजगी आणि राजकीय घटनांची वित्तंबातमी असायची. मग त्या माहित्या मी नको तेव्हा लोकांच्या तोंडावर मारून आपल्या ज्ञानाचे प्रदर्शन मांडायचो. पण हळू हळु मला समजले कि गेल्या पंधरा वर्षातील सगळी वर्तमानपत्रे बघितली तर बातम्या त्याच आहेत, संपादकीय तेच आहेत फक्त तारखा आणि नावे बदलली पाहिजेत.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
अशा तऱ्हेने पेप्रात काहीच अर्थ नाही हे लक्षात आल्याने आमच्या घरचे पुणेरी “लोकमान्य सकाळ” हे वर्तमानपत्र मी दीडच मिनिटात वाचून पूर्ण करू लागलो. नंतर नंतर मला दीड मिनिट पण खूप वाटू लागला म्हणून मी पेपर्वाल्याकडून तो पेपर घेऊन फक्त टेबलवर ठेवू लागलो. महिन्याला सत्तर रुपये रद्दीचे येतात तेव्हा बरे वाटते पण बिल दीडशे रुपये येते हे लक्षात आले असते तर मला स्वतःला मराठी म्हणवून घ्यायचा अधिकार राहिला नसता.<br />तर अशाच एका सांप्रतकाळी (मला ह्या शब्दाचा नेमका अर्थ आजून माहित नाही) सकाळला रद्दीत घालत असताना माझी नजर पेपरच्या शेवटच्या पानावर पडली. “मुक्त पीट”. पहिली दोन वाक्य वाचली आणि याशिवाय दुसरे क्लासिक साहित्यच असू शकत नाही असे वाटून मी तो ललित लेख वाचावयास घेतला. गेले सहा महिने हे क्लासिक साहित्य वाचून मी त्या सहा महिन्यातील अगणित लेखांचा गोषवारा आपल्या समोर मांडत आहे.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
लेखक/लेखिका खालील नावात सामावलेले असतील -----</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
• मृण्मयी शहादेकर पानसे किंवा,<br />• विष्णुदत्त कुळकर्णी इचलकरंजीकर, निवृत्त वरिष्ठ लिपिक ब्यांक ऑफ महाराष्ट्र किंवा,<br />• अर्जुन पाटील कोठावळेकर, निवृत्त लेफ्टनंट, भारतीय सेना,<br />• कु. आर्या नचिकेत देशपांडे, कोथरूड, विद्यार्थिनी,<br />• सौ कलावती धोंडीबा मुरूमवाले वैद्य, गृहिणी</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
मुक्त पिट<br />मृण्मयी शहादेकर पानसे</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
मी तशी नाशिकची. १९८४ साली मला जेव्हा हे पाहायला आले तेव्हा मी नुकतीच बारावी पास झाले होते. पाहण्याचा कार्यक्रम झाला. मी लाजत मुरडत समोर आले. तेव्हाच आमच्या सासरेबुवांचा आवाज मी ऐकला आणि काळजात धस्स झाले. पण तिकडची स्वारी आणि मी गच्चीवर बोलायला गेल्यावर त्यांनी सांगितले कि बाबा खूप प्रेमळ आहेत. फक्त आवाज आणि तोंड भरगच्च आहे, बाकी सगळं ओके आहे. आता नाशिकहून पुण्याला नांदायला यायचे म्हणजे एक दबाव होताच. एक तर पुणे हे त्याकाळी सुद्धा सांस्कृतिकच शहर होते (आता सुद्धा आहेच म्हणा). एकदाची नांदायला आले. सासू आणि मामंजी खूप प्रेमळ भेटले. तिकडच्या स्वारिणी नाही तर मामंजींनीच सांगितले पदवी करून घे. मग मी बाहेरून बीए केले. मामंजीनी त्यांच्या ओळखीच्या पितळे एंड संस मध्ये मला अकौंट कारकून म्हणून तेव्हा लावले ते मी आता गेल्या महिन्यातच सुटले.<br />पुण्याचा आणि नासिकचा चांगलाच संबंध आणि मिलाप आमच्या घराण्यात झाला. बघता बघता आम्हाला दोन मुले आणि एक मुलगी झाली. नचिकेत, ऋषिकेश, आणि मृणालिनी. नचिकेत आणि ऋषिकेश आता अमेरिकेत असतात आणि मृणालिनी लग्न करून युकेला गेलीय. आमच्या मुलीने आंतर जातीय लग्न करून समाजापुढे एक आदर्श घालून दिला आहे. जावई हे वैज्ञानिक आहेत. नातवंडे येतात उन्हाळी सुट्टीत. मग आम्ही मजा करतो.<br />परवाच आम्ही दोघे म्हणजे इकडची स्वारी आणि मी केदारनाथ आणि बद्रीनाथला जाऊन आलो. सासू आणि मामंजी येऊ शकले नाहीत. खूप थकले आहेत. आम्ही केशरी टूर मधून गेल्तो. खूप मजा आली.<br />एकूण मी पुण्याची सून आहे. मला सकाळने संधी दिल्याने मी आभारी आहे.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; display: inline; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-top: 6px;">
पुढील भागात कु. आर्या नचिकेत देशपांडे, कोथरूड, विद्यार्थिनी,</div>
<div>
<div style="background-color: white; color: #141823; display: inline; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-top: 6px;">
<br /></div>
</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div style="background-color: white; color: #141823; display: inline; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-top: 6px;">
</div>
</div>
</div>
VIkas Godagehttp://www.blogger.com/profile/06578664058351436336noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8489374601831467546.post-16090766013034658072015-11-18T02:18:00.000-08:002015-11-18T02:18:16.250-08:00सहकार आणि महाराष्ट्र <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
क्यालिफोर्नियातील आवाढव्य म्हणता येईल अशा संगणक कंपनीच्या वातानुकुलीत पंचतारांकित कार्यालयात बसून गावाकडील आठवनीने तो अंतर्मुख झाला. काही क्षण शून्यात घालवले आणि आठवणीतून बाहेर यायचा प्रयत्न करू लागला पण जमले नाही. त्याला गावाकडील आठवणीतच रमायचे होते. कुणाचाच व्यत्यय नको होता. कारण माणसाला आपण कुठे आलोय यापेक्षा आपण कुठून आलोय हि उंची मोजण्याची इछा नैसर्गिकच असते. तो शून्यात नजर ठेऊन उंची मोजत बसला. त्याला त्याचा दोन गुंड्या शिल्लक राहिलेला मळलेला सदरा आणि कर्दुड्याला छोटीशी तुराटीची काडी गोल गोल फिरवून फ़िट्ट बसवलेली चड्डी आठवली. हातात कुठलीतरी "सारडा क्लोथ सेंटर" वैगरे लिहिलेली किंवा कळकटलेली तारेची पिशवी घेऊन तो शाळेत जात असे. त्याच काळी त्या भागात साखर कारखाना निघणार म्हणून लोक खुशीत होते. कारखाना येईल, ऊस पिकेल आणि सात पिढ्याचे दारिद्र्य निघून जाईन या आशेने लोक आंनद साजरा करत होते. पण याच्या वडिलांना आणि त्याला खुश व्हायला तेवढी सांध सापडत नव्हती कारण त्यांच्याकडे शेतंच नव्हते. मग काय फायदा ? त्यावेळी तो आनंदी होऊ शकत नव्हता कारण तेव्हा त्याला कळत नव्हते कि जेव्हा एखादी सहकारी संस्था येते तेव्हा ती फक्त समाजातील एकाच घटकाचे कल्याण करत नाही तर समस्त समाजाचा कायापालट करण्याची ताकद सहकारामध्ये असते. काही दिवसातच त्याच्या वडिलांना नवीन झालेल्या साखर कारखान्यावर कामगार म्हणून घेतले आणि तो नोकरदाराचा मुलगा झाला . त्याच साखर कारखान्याने शाळा काढून पंचक्रोशीतल मुलामुलींची शिक्षणाची सोय केली. आयुष्यात कधी विचार केला नव्हता अशा अभियांत्रिकी कॉलेज मध्ये शिकण्याचे भाग्य त्याला मिळाले ते त्याच साखर कारखान्याने काढलेल्या कॉलेजमुळे. कधीकाळी इंजिनीअर आणि डॉक्टर होणे हा फक्त मुंबई पुण्यांच्याच लोकांचा मक्ता होता ते शिक्षण ग्रामीण भागात उपलब्ध करून देऊन सामान्य मराठी जनतेची आर्थिक, सामाजिक, शैक्षणिक प्रगती करण्याचे काम ह्या साखर कारखानदारीमुळेच शक्य झाले. आज तो त्याच्या दीड लाख रुपयाच्या ल्यापटोप समोर बसून विचार करतोय कि त्याच्यासारखे लाखो नाही करोडो शेतकऱ्यांची मुलं, मुली पुणे, बेंगलोर, हैदराबाद आणि युरोप अमेरिकेत भारताचे नाव रोशन करत आहेत. खऱ्या अर्थान सुशिक्षित आणि विकसित महाराष्ट्राचा पाया साखर उद्योगानेच रोवला आहे.<br />
<br />
<br />
अमेरिकेत बसून भूतकाळात जाताना त्याच्या मनात, त्याचे आणि महाराष्ट्राचे वर्तमान आणि भविष्य बनवणाऱ्या साखर उद्योगाच्या इतिहासाची उजळणीच चालू झाली. १९१९ मध्ये महाराष्ट्रातील पहिला साखर कारखाना "बेलापूर शुगर" श्रीरामपूर तालुक्यातील हरेगाव इथे झाला आणि काही शेतकर्यांनी एकत्र येउन माळीनगर इथे जोइन्त स्टोक कंपनी काढून १९३२ साली शेतकर्यांच्या मालकीचा कारखाना चालू झाला. खाजगी साखर कारखान्यापासून चालू झालेला प्रवास सहकारापार्यंत घेऊन जाण्याचे श्रेय डॉ. धनंजयराव गाडगीळ आणि पद्मश्री डॉ विठ्ठलराव विखे पाटील यांना द्यावे लागते. १९४८ साली ह्या धुरिणांनी पहिला सहकारी साखर कारखाना प्रवरानगर येथे उभा केला. त्यानंतर मा. यशवंतराव चव्हाण, मा. वसंतराव नाईक, मा. वसंत दादा पाटील, मा. शंकरराव चव्हाण, मा. यशवंतराव मोहिते यांनी साखर उद्योगाला आणि सहकाराला अनुकूल धोरणे आखून हा उद्योग महाराष्ट्राच्या कानाकोपऱ्यात घेऊन जाण्याचे काम केले. मा. शरदचंद्र पवार यांनी आपल्या राजकीय आणि सामाजिक कारकिर्दीत नेहमीच साखर उद्योगाला आणि उद्योगावर आधारित लोकांना पूरक भूमिका घेऊन ती धुरा समर्थपणे सांभाळली आणि आजूनही सांभाळत आहेत. ह्या थोर आणि दूरदर्शी धुरिणांनी मजबूत पायावर उभ्या राहिलेल्या सहकाराच्या वेलीने महाराष्ट्राच्या कानाकोपऱ्यात जाउन शेतकर्यांच्या, मजुरांच्या आणि इतर साखर उद्योगावर अवलंबून असलेल्या करोडो लोकांच्या जीवनात अमुलाग्र बदल घडवून आणला. खरे नेते, कार्यकर्ते निर्माण करत नाही तर ते नेतेच निर्माण करतात या न्यायाने सहकाराची धुरा खांद्यावर वाहणारे नेते प्रत्येक जिल्ह्यात, तालुक्यात निर्माण केले. साखर कारखानदारीमध्ये महाराष्ट्राला आर्थिक विकासाच्या शिखरावर घेऊन जायची ताकद आहे हे आधुनिक महाराष्ट्रातील नेत्यांनी ओळखले होते. कारण खरा विकास हा जनतेच्या हातात पैसा निर्माण करणारे छोट्या मोठ्या उद्योगांचे जाळे राज्यभर निर्माण करूनच होत असतो. हे ह्या शेतकऱ्याच्या मुशीत तयार झालेल्या महाराष्ट्रातील नेतृत्वाला चांगलेच समजले होते.<br />
<br />
एक साखर कारखाना फक्त ठराविक कामगारांना रोजगार न देता तो त्यावर अवलंबून असलेल्या उसतोड कामगार, ट्रक मालक चालक, आणि आवतीभोवती उभी राहणारी व्यापारी संकुले यामार्फत पूर्ण तालुक्याचा विकास करतो. महत्वाचे म्हणजे अर्थव्यवस्थेचा महत्वाचा घटक असलेल्या शेतकऱ्याला स्वावलंबी बनवतो. अशा कोट्यावधी मराठी लोकांचा विकास केल्यानेच महाराष्ट्राला एक औद्योगिक राज्य म्हणून देशात वोळख मिळाली आहे. आज अखेर महाराष्ट्रात सुमारे १७० हून अधिक चालू सहकारी आणि खाजगी साखर कारखाने आहेत ज्यांनी ग्रामीण भागात करोडो लोकांना रोजगार पुरविला आहे. भारतासारख्या अफाट लोकसंख्या असलेल्या देशाला पाशिमात्या विकासाचे मॉडेल पुरणार नाही तर विकासाचे विकेंद्रीकरण करून ग्रामीण भागात रोजगार निर्मिती आणि भांडवल निर्मिती करावी लागणार आहे. आणि असे विकासाचे विकेंद्रीकरण करण्यात यश मिळाल्याने साखर उद्योग हा ग्रामीण भागातून शहरात रोजगारासाठी होणारे स्थलांतर थांबवण्यात यशस्वी झाल आहे. नाही तर आज महाराष्ट्रात शहरे बकाल, गर्दीने आणि गरिबीने भरलेली आणि गावे ओसाड दिसली असती. आज जर सहकाराशिवाय आणि साखर उद्योगाशिवाय महाराष्ट्राचा विचार केला तर पहिला प्रश्न उपस्थित होतो कि साखर उद्योगात गुंतलेल्या करोडो लोकांना रोजगार देण्याची क्षमता आपल्या शहरामध्ये आहे काय? उत्तर अर्थातच नाही असे आहे. याचवेळी याच सहकाराच्या आणि साखर उद्योगाच्या माध्यमातून निर्माण झालेल्या शिक्षण संस्था मधून शिकून बाहेर पडलेल्या सुशिक्षित पिढीने देशाला उदारीकरनाच्या लाटेमध्ये टिकवून ठेवण्याचे काम केले आहे. एकीकडे ग्रामीण अर्थव्यवस्था मजबूत करून दुसरीकडे उदारीकानाला समर्थपणे तोंड देत शहरीकरणाचा एक अविभाज्य घटक म्हणजे सुशिक्षित आणि कुशल कामगार पुरवण्याचे काम पण ह्या साखर उद्योगानेच केले आहे.<br />
<br />
आज पर्यंत महाराष्ट्रातील नेतृत्वाने साखर उद्योगात राजकारण आणले, पण राजकारणामुळे तो उध्वस्त होणार नाही याची पण काळजी घेतली. सहकाराचा पाया मजबूत करणाऱ्या ह्या धुरिणांनी गावोगाव फिरून वेळप्रसंगी स्वत:च्या जमिनी देवून, लोकांची जागृती करून हि मंदिरे बनवली. पण आज काही अपवादात्मक वाईट प्रवृत्ती यात घुसल्या आहेत. काही अपवादात्मक लोकामुळे आज साखर उद्योगापासून अनभिज्ञ असलेल्या लोकांना सहकारमहर्षि मध्ये साखर सम्राट दिसत आहेत, शिक्षणमहर्षि मध्ये शिक्षणसम्राट दिसत आहेत. त्यांचे गैरसमज दूर करणे महत्वाचे आहे. ज्या उद्योगाने लाखो लोकांच्या घरातील चुली पेटवल्या त्या उद्योग्धन्द्यावर आज ऊस जास्त पाणी खातो म्हणून टीका करताना दोन वेळा विचार करण्याची तसदी सुद्धा काही विद्वान घेताना दिसत नाहीत. पाणी हि एक राष्ट्रीय संपत्ती आहे त्याचा वापर करून वाढवलेला ऊस हा त्या राष्ट्रीय संपत्तीची मुल्यवर्धीच करतो. कारण उसापासून साखर, इथिनोल, वीज, वेगवेगळ्या प्रकारची केमिकल्स, इंडस्ट्रीयल अल्कोहोल, मद्यनिर्मिती, चिपाडापासून पार्टिकल बोर्ड, मळीचे खत, तयार करून साखर उद्योग हा राष्ट्रीय उत्पन्नात भरच तर घालतोच, पण ऊस लागण करणारे मजूर, उस वाहतून करणारे ट्रक मालक-चालक, शेतकरी, साखर कामगार, साखरेची विक्री करणारे, कारखान्याला सुटे भाग आणि इतर माल पुरवणारे अशा ह्या उद्योगावर डायरेक्ट किंवा इंडारेक्ट अवलंबून असणाऱ्या लोकांच्या उदरनिर्वाहाची सोय पण करतो. त्याचप्रमाणे ह्याच उसाचा १५% हिस्सा हा जनावरांसाठी चारा म्हणून वापरला जातो. राज्यातील जनावरांच्या चाऱ्याच्या समस्येवर मात करण्यासाठी सुद्धा ऊस मदत करतो. वरील मुल्यावर्धी लक्षात घेता कोणताही चांगला अर्थतज्ञ आपल्याकडे असलेल्या राष्ट्रीय संपत्तीला म्हणजे पाण्याला कुजवण्याचा सल्ला देणार नाही. उसा सारख्या पिकावर बंदी किंवा बंधने आणण्याची मागणी करताना आपण कल्पवृक्षावर बंदी आणण्याची मागणी करत आहोत हे सुद्धा लोक विसरून जातात. साखर कारखाने चालवायला खूप पाणी लागते हा एक लोकामध्ये पसरलेला खूप मोठा गैरसमज आहे. एक साखर कारखाना चालवायला खूप कमी पाणी लागते आणि तेच तेच पाणी रिसायकल करून पुन्हा वापरले जाते. लोकांची या विषयावर जनजागृती होणे आवश्यक आहे.<br />
<br />
काळानुसार बदलायला पाहिजे. हे मानसासाठी पण लागू होते आणि उद्योग धंद्याला तर जास्तच लागू होते. जागतिक स्पर्धेत आपले उद्योग टिकतिलंच पण वाढतील सुद्धा याची काळजी महाराष्ट्रातील साखर उद्योगात गुंतलेले लोक घेतील अशी अपेक्षा आहे. हा विचार त्याच्या मनात येतो. कारण उस हे एकंच पिक असे आहे कि शेतकर्यांना त्याचा मोबदला कोणत्याही मध्यस्था शिवाय त्याच्या खिशात पडतो. म्हणून तो अधिक असतो. तसेच गारपीट, अवकाळी पाउस ह्या असल्या धोक्यापासून ऊस हा सुरक्षित आहे आणि शेतकऱ्यांसाठी हमखास पैशाचे पिक आहे. शेतकर्यांना गरिबीतून बाहेर काढण्याचा मार्ग म्हणजे ऊस आणि साखर उद्योग.<br />
<br />
आज ह्याच उद्योगातील अनुभवी आणि नवीन मंडळी खाजगी साखर कारखानदारीच्या माध्यमातून हा उद्योग जिवंत ठेवण्याचे प्रयत्न करत आहेत ते म्हणजे काळ्या ढगाला असलेली चंदेरी किनारच म्हणावी लागेल. खाजगी साखर कारखानदारीच्या माध्यमातून उद्योग निर्माण करणारे पण शेतकऱ्यामधून आलेलेच अनुभवी लोक आहेत, जे ह्या उद्योगाला नवीन उंचीवर घेऊन जातील अशी अपेक्षा आहे. जागतिक बाजारातील स्पर्धेत टिकण्यासाठी उत्पादकता वाढवणे हे ध्येय घेऊन पुढे आलेल्या ह्या लोकाकडून साखर उद्योगावर अवलंबून असलेल्या लोकांना खूप अपेक्षा आहेत. खऱ्या अर्थाने आज भारत साखर निर्यात पण करत नाही आणि आयात पण करत नाही पण भारताच्या १२० कोटी जनतेला पुरेल एवढी साखर सध्या भारतात बनते. त्यातील ४०% साखरेचा वाटा महाराष्ट्राने घेऊन भारतात आणि जगात महाराष्ट्राची मान ताट केली आहे. परंतु अजून दहा वर्षाचा विचार करता भारताच्या वाढणाऱ्या लोकसंखेला साखर पुरवण्यासाठी साखर उद्योग टिकलाच पाहिजे असे नाही तर वाढला सुद्धा पहिजे. ठीबक सिंचनाचे जाळे विस्तारून, कमी पाण्यात येणाऱ्या उसाच्या नवीन जाती निर्माण करून, ऑटोमेषण आणून हा रोगग्रस्त झालेला उद्योग पुन्हा उभारी घेऊ शकतो.<br />
<br />
पण आजची स्थिती काय आहे ? त्याला माहित आहे, आजही अनेक साखर कारखाने खूप चांगल्या रीतीने चालू आहेत. पण भविष्यात ते नुसतेच टिकलेच पाहिजेत असे नाही तर त्यांची प्रगती पण झाली पाहिजे. साखरेला भाव न मिळाल्याने, कधी दुष्काळी परिस्थितीमुळे, कधी भांडवलाच्या कमतरतेमुळे तर कधी चुकीच्या व्यवस्थापनामुळे बंद पडलेले कारखाने पण त्याच्या डोळ्यासमोर येतात, त्या काही बंद पडलेल्या कारखान्यातील देशोधडीला लागलेला कामगार त्याच्या डोळ्यासमोर येतो. काम नाही, शिक्षण नाही म्हणून बेकार फिरणारा कामगाराचा मुलगा त्याच्या डोळ्यासमोर येतो, तीस वर्ष उलटून पण लग्नाची वाट बघत बसलेली साखर कामगाराची मुलगी त्याच्या डोळ्यासमोर येते, त्याच्या डोळ्यासमोर उस रानात वाळून चाललाय म्हणून डोळ्यात धड पाणी पण आणू न शकणारा आणि आतून खंगलेला शेतकरी येतो. कधीतरी हे कारखाने चालू होतील आणि त्यांच्या चुली पेटतील अशी त्याला अजून आशा आहे. कारण कोणतीच अडचण नवीन नसते. सगळ्या अडचणी जुन्याच असतात फक्त आपल्याला उपाय शोधण्याची गरज असते. ते उपाय आपल्या आसपासच असतात. शोधण्याचा प्रयत्न केला तर ते नक्की सापडतात. आज वेळेतच जर आजारी पडत चाललेल्या साखर उद्योगावर उपाय केले नाहीत तर हा उद्योग पण मुंबईतल्या कापड उद्योगासारखा इतिहास जमा झाल्याशिवाय राहणार नाही. हा विचार करून तो बसल्या जागी अस्वस्थ होतो आणि तसाच विचार करत खुर्चीत बसून राहतो.<br />
<br />
कथा समाप्त --- पार्श्वाभागामध्ये बदल.<br />
<br />
शेवट - conclusion :<br />
<br />
महाराष्ट्रातील साखर उद्योगाचा आढावा आपण तळागाळातून येउन साखर उद्योगाच्या माध्यमातून आज यशाची शिखरे चढत असलेल्या एका घटकाला केंद्रित ठेवून घेतला. कोणताही उद्योग, कोणतीही घटना किंवा कोणताही घटक हा माणूस केंद्रित ठेवून बघितला तरच त्याचे महत्व समजते. कथेच्या नायकच्या रूपाने आपण साखर उद्योगाचा थोडक्यात इतीहास, आजची स्थिती , अडचणी, फायदे, त्याची गरज यावर प्रकाश टाकला.<br />
<br />
गेल्या बेचाळीस वर्षापासून याग्रीकल्चरल डेवलपमेण्ट ट्रस्ट, बारामती हे, पाणी, शेती आणि शेतीपूरक उद्योगांच्या विकासावर भर देऊन रोजगार निर्मिती आणि मुल्यावर्धी करत आहे. शेतकरी आणि शेतीवर अवलंबून असणाऱ्या घटकांचा आर्थिक विकास करण्याचा प्रयत्न करत आहे आणि त्याला चांगले यश पण मिळत आहे. ग़रज आहे ती सर्वांच्या सहभागाची.<br />
<br />
आज महाराष्ट्राची जीवनरेषा असलेला हा साखर उद्योग अडचणीतून जात आहे. तरीही ह्या उद्योगावर अवलंबून असलेले आणि हा उद्योग ज्यांच्यावर अवलंबून आहे असे महत्वाचे घटक, ह्या कल्पवृक्षाला असे संपवू देणार नाहीत अशी आशा आहे. प्रशासन, केंद्र आणि राज्य सरकार आणि धोरण आखणारे नेते, शेतकरी, शेतकरी हितासाठी लढणाऱ्या संघटना, कामगार, उसतोड मजूर, उस वाहतूकदार, या सर्वांमध्ये साखर उद्योगाला लहान सहान लाटामधून तारून नेण्याची ताकद आहे. आणि हे सगळे घटक मिळून ह्या उद्योगाला नवी उभारी देण्याचे काम करतील अशी आशा आज महाराष्ट्र आपल्याकडून बाळगून आहे.<br />
<br />
जय हिंद जय महाराष्ट्र.<br />
<br />
विकास मोहनराव गोडगे.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<div>
<br /></div>
<div>
<br />
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
</div>
</div>
VIkas Godagehttp://www.blogger.com/profile/06578664058351436336noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8489374601831467546.post-40381501391388370112015-10-26T06:42:00.000-07:002015-11-18T02:18:58.310-08:00एकटेपणा आणि म्हातारी <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
आजपण ती नेहमीप्रमाणे तिन्ही सांजंला कुणाच्या तरी रानातून कामाहून आली. कधीकाळी पक्क्या घराची आता फक्त दगडंच उरलेली भिंत आणि वरती चार लोखंडी पत्रे असलेल्या खोलीच कवाड ढकलंलं आणि तशीच दारात बसली. दरवाजातंच बांधलेल्या शेळीने, मालकीण आल्याने आपल्याला पाणी पाजील म्हणून हालचाल केली पण तिने त्या शेळिकडे दुर्लक्षच केले. त्या कातरवेळेतिल संधीप्रकाशात तिने काड्याची पेटी शोधण्याचा प्रयत्न केला. तिथंच चुलीवर होती हे माहित असलेल्या तीने झटकन काडी पेटवली आणि तिच्या त्या एकदम झालेल्या प्रकाशात म्हातारीचा चेहरा काही सेकंद उजळून निघाला. तिच्या सृरकटलेल्या कपाळाच्या त्वचेवर मोठे निळे गोंदवन आणि पांढऱ्या केसाचा बुचका काही सेकंदापुरते उठून दिसला आणि पुन्हा त्याच भुरकट धुरकट वातावरणाने त्या घराचा ताबा घेतला. चुलीवरच्या चिमणीने आपल्याला अंधुक वाटणारा पण म्हातारीला पुरेसा प्रकाश द्यायला चालू केला. तिनं तिथल्याच दोन तुराट्या चुलीत घालून चूल पेटवली. चुलीच्या प्रकाशात आता त्या धुरकट खोलीतील वस्तू जरा स्पष्ट दिसू लागल्या. भिंतीच्या वरल्या बाजूला काळ्या भंगार झालेल्या लाकडी फळीवरील काही पितळेचे हांडे आणि भांडी हि तिच्या जुन्या भरल्या घराची साक्ष देत होती आणि खालीच पडलेली एक सगळीकडे आणि फाटून जीर्ण झालेली वळकटी तिचे वर्तमान सांगत होती. चुलीवर जर्मनची तवली ठेवून त्यात घोटभर पाणी टाकलं आणि घरातील उजेड कमी होऊन पुन्हा भुरकट वातावरण तयार झालं<br />
<br />
ती तसंच बसल्या अवस्थेत जरासं दरवाज्यात आली आणि शेळीला पिळू लागली. तिचा संध्याकाळचा चहा हा संध्याकाळ इतकाच नियमित होता. रात्री ती शेळीला जवळच घेऊन झोपायची.<br />
<br />
पंधरा वर्षापूर्वी पोरगी नांदायला गेली. वाटणीचा हिस्सा घेऊन गेली. लगेच काही वर्षांनी पोरगं पण अपघातात गेलं. सुनबाई जमीन विकून तिच्या लहान पोराला घेऊन माहेरी गेली. आता ती निवांत जगतेय. जगण्यासाठी कुटुंबाची गरज असते ह्या समजुतीवर तिने मात केलीय.<br />
<br />
<br />
<br />
<br /></div>
VIkas Godagehttp://www.blogger.com/profile/06578664058351436336noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8489374601831467546.post-75825122980229846152015-10-12T07:58:00.001-07:002015-10-12T07:58:56.233-07:00दीपिका पादुकोने आणि गावाचा दुष्काळ निवारण <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
तिन्ही सांजला रानातून आलेली, गावातच दिवसभर कुत्री मारीत बसलेली, देवळात अंग खाजवत बसलेली कामाची, बिनकामाची सगळी मंडळी पंचायतीत जमली होती. एक दोन मेंबरं कुठं तरी पिउन पडली असतील नाही तर सगळी हजर होती. ज्या बाया मेंबर होत्या त्यांची मालकं हजर होती. यंदा ओबीसीचा सरपंच असल्याने लव्हाराचा दाद्या भाता तसाच जळता ठेवून मिटिंगिला आला होता आणि कोपऱ्यात आपला गुपचूप आन्द्याधारकपणे बसला होता. <br />
<br />
"बत्ती वाढवकिरं जरा , मायला राकेल काय घरचं आणायचं हाय व्हय!" भिबिषण आप्पांनी पंचायतीच्या शिपायावर रुबाब मारला आणि सगळ्यांनी भिबिषण आप्पाला अनुमोदन दिले.<br />
<br />
"व्हय व्हय व्हय बत्ती मोठी करा, ह्याच्यायला शिपाई माजलाच हाय जरा" गर्दीतून एकमताचा आवाज.<br />
<br />
बत्ती वाढविली. कुठून तरी आवाज आला, "मायला अच्छे दिन तर कधी यायचं कुणास ठाऊक, गावात लाईट तर कवाच नस्तिय"<br />
<br />
कुणीतरी ते स्वतःच्या अंगावर घेऊन म्हणालं, "तुम्ही तर काय केलं साठ वर्षात, फक्त बारामतीचाच इकास केला कि! "<br />
<br />
"अय साहेबाला काय म्हणशील तर पाय तोडून हातात दिल", पाटलाचा राजा उठून त्या माणसाच्या अंगावर जात म्हणाला. <br />
<br />
कल्ला होणार भांडण लांबणार तेवढ्यात भैरा बिब्या म्हणाला, "तुम्ही आशीच आयघालणार असाल तर मी जातो आपला" मग सगळी शांत बसली.<br />
<br />
भैऱ्या बिब्याने लव्हारच्या दाद्याला खुणावले आणि पुढे यायला सांगितले. दाद्या सरपंच होता. पुढे आला आणि गुपचूप बिब्याकडे, आता काय करू ह्या नजरेने बघत बसला.<br />
<br />
"हं मांडा ठराव सरपंच साहेब." बिब्या<br />
<br />
दाद्याला काय करायचे नाही समजून हिकडं तिकडं बघू लागला. <br />
<br />
आहो दादाराव, मी लिहून दिलेला कागुद काढा आणि वाचून दाखवा ठराव पंचायतीला. मग मंजूर करून पुढची कारवाही करायला सगळी रिकामी व्हत्याल.<br />
<br />
"आज ह्या ठिकाणी ग्रामपंचायत मौजे खड्कलगाव हा ठराव एकमताने मंजूर करत आहे कि मा. मुख्यमंत्री महोदय श्री फडणवीस नाना यांनी कुमारी दीपिका पादुकोने यांची आमच्याच आणि फकस्त आमच्याच गावातील दुष्काळ निवारण आणि शेतकरी संगोपन ह्या कामावर निवड करावी. कुमारी दीपिका पादुकोने यांच्या दांडग्या अनुभवाचा फायदा मौजे खडकलगावातील शेतकऱ्याना आणि त्यांच्या पोरासोरांना व्हायलाच पाहिजे असे गावातील समस्त मंडळींचे मागणे आहे. आणि ह्या मागणीसाठी उद्या सकाळी तहसीलदाराला एक निवेदन गावातील सगळी मंडळी मोर्चाने जाउन देतील. तसेच नाना पाटेकर, आणि मकरंद अनासपुरे यांच्या कार्याची गरज आम्हाला नसून शेजारच्या गावाला जास्त आहे असा एक सल्ला पण मुख्य मंत्र्यांना देण्यात येईल.कुमारी दीपिका पादुकोने ऐवजी मुख्यमंत्र्यांनी जर श्रीमती मेधाताई भाटकर वैगेरे नवाची शिफारस केली तर सरकारला खडकलगावातील जनतेच्या मोठ्या रोषाला सामोरे जावे लागेल. <br />
<br />
<br />
<div style="text-align: right;">
सरपंच मौजे खडकलगाव </div>
<div style="text-align: right;">
दादासाहेब लोहार </div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
"आता हा ठराव गावाच्या चावडीवर लावा आणि सगळ्यांना सांगा उद्या भाकरी बांधून तालुक्याला तहशील दाराला निवेदन द्यायला हजर राव्हा. " भैऱ्या बिब्याने शिपायाला आदेश दिला. </div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
निवेदन चावडीवर लागले आणि गावात एकंच चर्चा. दीपिका पादुकोणे गावात येणार आणि आपल्या गावाला दुष्काळातून मुक्त करणार. आता दुष्काळातून मुक्त करणार त्यापेक्षा ती येणार म्हणून लोकांनी केस कापायला वारकाच्या दुकानात गर्दी केली. लोकं कपडे भट्टीला देऊ लागली. आज नाही आली तर उद्या येइलच यावर लोकांचा इश्वास होता. भैरा बिब्याने ह्यात पुढाकार घेतलाय म्हणल्यावर हे काय फेल जाणार नाही ह्याची लोकांना खात्री होती. बघता बघता बातमी गावात पसरली आणि गावातील बायकांना काय करावे आणि काय नाही तेच समजेना. </div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
सांच्याला चांदणी वरी आली, घरातील गडी माणसं भाकरी खाउन गप्पा मारायला देवळात, चावडीवर गेली. आजतर काय दीपिका शिवाय विषयच नव्हता. </div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
गांधारी मावशीच्या कानावर हि गोष्ट गेली आणि तिने गावातील काही बायकांची मिटिंग बोलवून धोका सांगितला. </div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
"आगं बायानो, पोरीनो, हि दीपिका का कोण हाय बाजार बसवी ती जर गावात आली तर आपली माणसं कामातून गेलीच समजा, याड लागून जाइल सगळ्यांना. तर आपुन बी ह्या दीपिकाच्या विरोधात उद्या तालुक्याला तहसिलदाराच्या अंगावर मोर्चा न्यायाचा हाय, आपली मागणी एकंच असंल, आम्हाला नाना पाटेकर, मकरंद का फिकरंद कोण हाय त्यो चालंल पण ती दीपिका नकु. कुणीच नाही जमलं तर ती श्रीमती मेधाताई भाटकर पण चालंल तसबी तिला आता कायबी काम नसलंच." तर गांधारी मावशीच्या पंच्यायतीत हा ठराव पण एकमताने मंजूर झाला. </div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
सकाळी उठून बायांनी आपाप्ल्यासाठी भाकरी केल्या आणि बांधून घेऊन तालुक्याला जायला शाळेपाशी जमा झाल्या. गडी माणसाना भाकरी नाही दिल्याने घराघरातून भांडणाचे आवाज ऐकू येऊ लागले. त्यामुळे गडी माणसं हारुन तशीच चावडीत जमा झाली. भाकरी नाही मिळाल्याची तक्रार बिब्या पर्यंत गेली आणि बिब्याने घोषणा केली "सगळ्या लोकांना तालुक्याच्या गावाला गेल्यावर पंचायती तर्फे झुणका भाकर मिळेल" लोकांनी टाळ्या वाजवून स्वागत केले. </div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
तर दुसऱ्या दिवशी खडकलगावातून दोन मोर्चे तहसील कार्यालावर गेले.एक बाया माणसांचा आणि दुसरा गाडी माणसांचा. जेव्हा हे दोन मोर्चे तहसील कार्यालयावर गेले तेव्हा यांना समजले कि अशा अनेक गावातून पुरुष मंडळींचे मोर्चे आले होते आणि सगळ्यांची मागणी फकस्त आणि फकस्त "दीपिका पादुकोने" हीच होती. श्री श्री नाना फडणवीस ह्या मुख्यमंत्र्यांच्या जयघोषात लोक दीपिकाला मागणी घालत होते. शेवटी तहसीलदाराला पोलिसांना पाचारण करून "सौम्य लाठीमार " करावा लागला. अश्रू धुराच्या नळकांड्या फोडल्या. लोक दीपिका दीपिका करत रस्त्याने बोम्बलत आणि लंगडत फिरू लागले.भैरा बिब्या आपला तिथली ओळखीच्या दारूच्या दुकानात शिप शिप घेत बसला होता. आणि आमदार साहेबाना फोन करून तहसीलदाराची बादलीच करतो म्हणून दारू दुकानाच्या मालकाला सांगत होता. </div>
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br /></div>
VIkas Godagehttp://www.blogger.com/profile/06578664058351436336noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8489374601831467546.post-73421922016743577912015-09-23T07:22:00.001-07:002015-09-23T07:22:21.077-07:00गणपती <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
आम्ही म्हणजेज गाव असा आमच्या तरुण मंडळाचा आव असायचा. क्रिकेट असो, हॉलीबॉल असो, राजकारण असो आमचे तरुण मंडळच एक नंबरला असायचे. पण आम्ही आजपर्यंत गणपती बसवला नव्हता. गणपतीत रिकामे राहणे, लोकांच्या मिरवणुकीत धिंगाणा घालणे, संध्याकाळी गणपती बघायला नटून बाहेर पडलेल्या पोरीवर लाईनी मारत फिरणे इत्यादी इत्यादी कृत्ये करण्यासाठी आपण रिकामे म्हणजेच सडं आसलं पाहिजे यावर आमच्या बहुतेक सदस्यांचे एकमत असे.<br />
<br />
पण आजकाल वरच्या गल्लीचा गणपती खूपंच मोठा होतोय आणि त्यांच्या गणपतीला गर्दी पण जास्त जमत असल्याने त्या मंडळाचा गावात वट्ट वाढत होता. त्यामुळे आमच्या कार्यकर्ते मंडळीत जरा चलबिचल चालू झाली होती. त्यात गेल्या वर्षी त्यांच्या गणपतीची चर्चा आमच्या गल्लीतल्या पोरी करत होत्या हि बातमी सांगून लंगड्या संत्याने कार्यकर्त्यांच्या असंतोषात आणखी भर घातली. आता एकूण आमच्या इज्जतीचा प्रश्न निर्माण झाला होता. मग एके रम्य संध्याकाळी आम्ही सगळ्यांनी गावाबाहेरच्या टेकडीवर जमून तंबाखू मळत मळत आणि चघळत चघळत गणपती बसवण्याचा निर्णय घेतला. ह्या ठरावा नंतर आमच्या लंगड्या संत्याने उभा राहून एक जोरदार शिट्टी मारून आनंद साजरा केला. हा लंगडा संत्या लय बिलींदर होता आणि गणपतीचा मोठा भक्त पण होता.<br />
<br />
लगेच गणेश मंडळाचा अध्यक्ष, खजिनदार वैगेरे ठरवले गेले. एका खूपच उत्साही आणि कंडबाज कार्यकर्त्याचे दुकान होते त्याला खजिनदार केले. आता कुठे पैसे कमी पडले तरी तो त्यात भर घालणार हे आम्हाला माहित होते. घरटी शंभर रुपये वर्गणी जमा केली. गल्लीत एक माणूस स्वतःला लय शहाणा समजत होता त्यांच्या घरी वर्गणी न मागता बहिष्कार टाकला. मग गणपती आणण्याच्या दिवशी त्याची बायको आली आणि स्वतः वर्गणी देऊन निघून गेली. मग आम्ही कशी जिरवली म्हणून एकमेकाला टाळ्या देऊन पाशवी आनंद साजरा केला.<br />
<br />
दहा दिवस कार्यकर्ते एकदम खुश आणि मग्न होते. कुणीही मंडपात डाव खेळायचा नाही हे पथ्य पाळले होते. आय बाया यायच्या त्यांच्याबरोबर त्यांच्या पोरीपण यायच्या आणि आमचे कार्यकर्ते कॉलर ताईट करून मूर्तीजवळ किंवा बाजूला खुर्ची टाकून आपला मंडळात किती वट्ट आहे हे भक्तांना दाखवायचा प्रयत्न करायचे.<br />
दहाव्या दिवशी मिरवणूक. मिरवणुकीवर ठरणार होते कि कोणत्या मंडळाचा गावात जास्त वट्ट आहे. मोठी बैलगाडी नारळाच्या फाट्यानि सजवली. गर्दी जमा करायचे तंत्र आम्हाला माहित होते. मंडळातील कार्याकार्त्यासाठी "OC" च्या पन्नास बाटल्या आणि बाकी गावातील म्हातारी कोतारी, बेवडी, आणि इतर मंडळी साठी हातभट्टीचे दोन मोठे दहा लिटरचे क्यान आणले होते.<br />
<br />
बघता बघता रस्त्यात गर्दी मायना गेली. कार्यकर्ते जोशात नाचत होते. आपल्या डावाच्या घरापुढे आले कि एकेकाच्या अंगात मिथुनच येत होता. जरा उतरली कि बाजूला जायचे आणि दोन ग्लास एकाच दणक्यात संपवून पुन्हा मिरवणुकीत दाखल. त्यामुळे उत्साह कमी होण्याचा प्रश्नच नव्हता. "खली वल्ली खलि वल्ली खलि वल्ली' "येऊ कशी तशी मी नांदायला" मुंगळा " ह्या गाण्यांनी धुरुळा केलता. म्हातारी कोतारी पटके पाडोस्तोवर हातभट्टी मारून नाचत होती. एकूण आमची हवा झाली होती. रात्रीचे बारा वाजले. इंग्रजी माल संपला आणि कार्यकर्त्यांनी हातभट्टी मारायला चालू केली. कुणीच शुद्धीत नसण्याच्या अवस्थेत एका गावाबाहेरील विहिरीत गणेश विसर्जन झाले.<br />
<br />
मिरवणूक विहिरी पर्यंत जाईपर्यंत निम्मे कार्यकर्ते पिवून रस्त्यावर आणि काही रस्त्याच्या कडेल शेतात पडले होते. त्यात लंगडा संत्या पण होता. दिवस उगवायच्या आधीच त्याची उतरली. डोळे चोळत गावाकडे बघितले आणि गावातून येणार्या आवाजांनी तो ताडकन उठला आणि गावाकड पळत सुटला.त्याचे आई, वडील, बहिण त्याच्या मातीच्या घराखाली गाडले गेले होते. अशी अनेक कुटुंबे गाडली गेली होती. भूकंपाने गावावर अवकळा आणली होती. संत्याने त्या मातीच्या ढिगार्याकडे बघितले, तिथेच जवळ असलेल्या गणपतीच्या रिकाम्या मंडपाकडे बघितले. त्याच्या आईवडिलाना गणपती वाचवू शकला नव्हता. त्याने आपल्या गळ्यातील गणपतीचा ताईत काढून त्याच्याकडे बघितले आणि तो ताईत दूर फेकून देऊन तो मातीचा ढिगारा उपसायला चालू केले. एकट्यानेच.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<div>
<br /></div>
</div>
VIkas Godagehttp://www.blogger.com/profile/06578664058351436336noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8489374601831467546.post-69933635070681578142015-09-16T21:37:00.001-07:002015-09-16T21:37:13.487-07:00पोळ्याचे बैल आणि ईटू <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px;">
नदीला पाणी आलंय म्हणून आज हि दोनचार गाबडी शाळेच्या पिशव्या हातात घेऊन तडक नदीला पोचली. नदीला पाणी आल्यावर शाळा वैगेरे गोष्टी म्हणजे त्यांच्यासाठी उगीचच असतात. घरच्यांना पण पोरं शाळेत गेलीत का कुठ कुत्री मारीत फिरत आहेत हे बघायला वेळ नसतो. तुरी फवारायच्या, कापूस फवारायचा, ज्वारीची पेरणी करायची असली उत्पादक कामं सोडून लेकरा मागे फिरायला कुणाला सवड असणार आहे! त्यांनी दप्तर नदीच्या कडेला ठेवले आणि जरा पुढे जाउन चिखल गोळा करू लागली. तेव्हढ्यात नामु परटाने धुनी धुताना ह्या चौघांना बघितले आणि जोरात शिवी हासडून म्हणाला, "ये ~~~~ गाबड्यानो, पळता का नाही शाळेत, नाहीतर एकेकाचं टांगडच तोडीन" हि चौघं थोडी गुर्मी दाखवून तिथंच थांबली. पण नामु खरंच पाण्याच्या बाहेर निघून मारायला येतोय हे बघून पोरं पण दप्तर घेऊन शाळेच्या दिशेने चालण्याचे नाटक करू लागली. नदीच्या जरा खाल्लाकडच्या बाजूला नामुच्या नजरे आड जाऊन नदीत शिरली. काळ्या चिकन मातीचा चिखल जमा केला. कडेच्या पाण्यात पोहण्याचे नाटक केले आणि तशीच चिखलात घाण झालेली कपडे घालून गावात आली.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
भर दुपारचं गावात कुत्री पण दिसत नव्हती. त्या पूर्ण उभट गल्लीत कधीतरी वैभवाच्या असलेल्या काही खुणा अंगावर ठेवून भग्नावस्थेत दिवस काढणाऱ्या वाड्याच्या एका वट्ट्यावर बसून ती मुलं चिखल तिंबण्यात गढून गेली. चिखल तीम्बल्या नंतर चालू झाला खेळ "अक्का का बोका, कसाकाय ठोका". म्हणजे चिखलाचा मोठा खोल्या तयार करायचा आणि तो खाली जोरात पालता आपटायाचा. मोठा आवाज होऊन त्या दुपारची शांतता भंग करतो आणि त्या पडक्या वाड्याच्या छिन्न भिंतीतील बिळात शांत पडलेल्या चिमण्यांचा चिवचिवाट चालू होतो. त्या चिखलाच्या खोल्याला वरून भोक पडते ते दुसर्यांनी चिखलाची छोटी चपाती करून भुजवायचे. अशा तर्हेने चिखल जिंकायचा खेळ चालू झाला. दोन तीन तास असा खेळ खेळून झाल्यावर जो चिखल तयार होतो ते एक नंबर मटेरियल असते बैल किंवा काहीही बनवण्यासाठी.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
ईटु, कल्या आणि फ़त्र छान बैल बनवतात. लंगडा राजा उगीच सगळ्या गोष्टीची नाटकं करतो. त्याच्याच्यान होत काहीच नाही पण भांडनाला एक नंबर आहे. इटुने दोन बैलं आणि एक खोंड बनवलं. पळत पळत घरी जाउन ज्वारी आणली आणि त्या ज्वारीचे डोळे सगळ्या बैलांना लावले. आणि बैलांना पुन्हा पुन्हा थुका लावून मालिश करू लागले. आता बैलं तयार झाली. संध्याकाळी आबा आलं कि आठाणे घेऊन बैलांना दुकानातून झुली आणि चमकीचे कागद आणून सजवायचं म्हणून इटु तिन्ही सांजा व्हायची वाट बघत बसला. उद्या पोळा असल्याने रानातली लोक आज लवकर घरी येणार हे त्या पोरांना माहित होते.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.32px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
इटुचे आबा आणि आई आली, ईटुने त्यांच्याकडून आठाणे आणून बैलांना मस्त सजवू लागला. तेवढ्यात कल्याने ईटुला बोलावून त्यांच्या परसातील बैल कशी सजवत आहेत ते बघायला न्हेलं. कल्याचे वडील त्यांच्या चार बैलांना घासून धूत होते, कल्या पण धुऊ लागत होता, शिंगे कातरीने तासंत होते, आता त्या खिल्लारी बैलांच्या सिंगाला कल्याचे वडील हिंगुळ आणि बिगुड लावून रंगवु लागले. इटु तिथून तडक घरी पळत आला आणि त्याच्या वडिलांना म्हणाला, "आताच्या आता आपल्या "हिऱ्याला" घेऊन या नाहीतर कायच खरं नाही तुमचं" आणि मोठ्याने रडू लागला. उद्या पोळा आहे, आपल्या दोस्ताना बैलं आहेत आणि आपली बैलं नाहीत हे त्याला खूपच वाईट होते. इटूची आई त्याला समजाउन सांगू लागली, आरं बाळा किती चांगली चिखलाची बैलं केलीयत तू, त्याच बैला बरोबर खेळावं …वैगेरे वैगेरे. इटुने तसलं काय नगं, मला आपली "हिऱ्या-मव्हऱ्या" आताची आता आणून द्या म्हणाला आणि ते चिखलाचे झटून केलेले दोन बैल भिंतीवर मारले. त्या बैलाचा चिखल होऊन त्या भिंतीच्या चिखलात मिसळून गेला. आणि त्याचे वडील उठून घराबाहेर पडले. चालताना त्यांच्या डोळ्यात पाणी होते. इटुच्या वडिलांच्या डोळ्यातील पाणी फक्त त्यांनाच दिसत होते. त्यांचा "हिऱ्या" दोनच महिन्यापूर्वी पोट फुगून मेला होता आणि त्यांनी कर्ज झाले म्हणून "मव्हर्याला" विकून सावकाराचे व्याज भागवले होते.</div>
<br /><div>
<span style="color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif;"><span style="background-color: white; font-size: 14px; line-height: 19.32px;"><br /></span></span></div>
</div>
VIkas Godagehttp://www.blogger.com/profile/06578664058351436336noreply@blogger.com0